na Blog.cz

Včera večer jsme s mamkou byly na úžasném koncertu Honzy a Františka Nedvědových ku příležitosti vydání nového alba Souhvězdí jisker. Lístky jsme sice sehnaly na poslední chvíli, pročež jsme ještě s babičkou a dědou seděli docela vzadu, nicméně i přesto to byl bezvadný zážitek.

Společně s nimi vystupoval ještě Františkův syn Vojta, Petr Kocman a Miroslav (?) Plechatý. Všichni hýřili vtipem a při Vojtově napodobování táty mi tekly slzy smíchu.

Začalo se s Růží z papíru a pokračovalo to známými písničkami - Stánky, Skládanka, Kohout... samozřejmě včetně těch nových - Souhvězdí jisker, Rodiče, Mušketýři...

Zkrátka... byla to krása a já jsem neskutečně ráda, že jsem měla tu možnost je opět potkat. Nedvědy poslouchám a mám ráda už od svých sedmi osmi let, pouštím si je vždy, když je mi teskno a když se chci prostě jen připitoměle usmívat nad tím, jak jsou ty písničky nádherné :)

Fotku aspoň tuhle jednu. Tím foťákem se to prostě nedalo a většina jich je tmavých a nepoužitelných :(

Právě v tom okamžiku jsem zahlédl kyvadlo.

Líbilo se mi Jméno růže. Ani Pražský hřbitov nebyl špatný. Tak jsem si řekla, že Eca prozkoumám hlouběji.

Na písemné části maturit si rozhodně nemohu stěžovat. Pravda, z angličtiny nemám tak dobrý pocit jako z českého jazyka, avšak pevně doufám, že to hůř jak za tři nebude.

Český jazyk mám vyšší úroveň. Proč? Protože základní obtížnost je pod moji úroveň. A taky tak trochu z pohodlnosti - na vyšší obtížnost byly mnohem lepší knihy na výběr a měla jsem jich více načteno. A ukázalo se, že jsem dobře udělala, vizte níže. Didaktický test rozhodně těžký nebyl. Jen jsem si nemohla vzpomenout, jak se jmenuje graficky ztvárněná báseň... "Hm, to bude něco s kali... kali... kaligrafie!" Těsně vedle :)

Hledání špatné interpunkce byla taky sranda, to jsem po tom řádku musela jet tužkou, abych něco zaregistrovala. Lehce jsem se pobavila nad otázkami, o jejichž tématu jsme ještě nedávno hovořili ve škole. No a teď si tak si vzpomínám, že na otázku, jaké dílo ovlivnilo český jazyk v 16. a 17. století, jsem odpověděla Veleslavínova bible. Taky trochu vedle, ach jo.

A sloh na český jazyk? Moje gusto! Nejprve jsem na sešit se zadáním nevěřícně zírala, jestli to myslí vážně a pak jsem se připitoměle usmívala. No uznejte, že recenze na téma Moje kultovní kniha je prostě sen každého vášnivého čtenáře :D. Asi jsem s tím trochu naštvala pár děvčat, která nejdříve chtěla jít na vyšší úroveň, ale vzhledem k tomu, že na to vysoké školy neberou ohledy, tak to vzdala :D.

Dodatek 18:39: Vzhledem k tomu, že jsem nadšenou potterofilkou, byl první díl série Harryho Pottera jasnou volbou :)

A dnešní angličtina... Nevím, nevím. V poslechu mám minimálně jedno špatně. To když jsem napsala, že Mount Rushmore je z devadesáti procent tvořen z kamene. Samozřejmě jsem špatně pochopila větu, ono to mělo být, že s pomocí čeho bylo vytvořeno 90% sochy. A pak nevím, jestli u toho údaje, jak dlouho to trvalo vytvořit, mělo být čtrnáct let nebo šest a půl roku.

Slohovka byla zabitá. Čas by ještě šel, ale rozsah práce absolutně nevyhovující. Můj dopis Mary s velmi stručným popisem domu čítá 149 slov, těsně pod horní hranicí. E-mail Johnovi jsem dokonce o deset slov přešvihla.

Mary jsem napsala jen, že jsme se přestěhovali z paneláku do rodinného domu na venkově, že máme tři ložnice, dvě koupelny a velkou kuchyň, ve které jsou moderní spotřebiče. Dále že máme velkou zahradu a milé sousedy, kteří nám pomáhají s vybalováním. A to jsem první a poslední odstavec zestručnila co nejvíce!

Ach jo, kéž by celá maturita byla písemná. Ústní se děsím nejvíce.

A prosím, kdo též skládal češtinu vyšší úroveň, nechť se ozve. Strašně ráda bych to konečně s někým prodiskutovala. Víte jak depresivní bylo sedět sama ve třídě?!

Svatba

Přístupnost: K+ (od devíti let)

Pairing: na konci velmi lehký náznak Harry Potter/Charlie Weasley

Žánr: bolest, útěcha

Odkaz na autorku: W und W

Přímý odkaz na povídku: The Wedding

Premiéra coby překladatelky. Nemám betaread, sice jsem si to několikrát četla, ale přesto - pokud kdokoliv narazí na chyby, krkolomná souvětí, nechť neváhá a napíše. Děkuji.

Tato povídka je hlavně o pocitech, přístupu ostatních k Harrymu. Pokud trpíte silnou averzí vůči jakýmkoliv náznakům homosexuálního páru, tak to nečtěte, nikomu to necpu. Ale opravdu tam není ani polibek.

Dnes nastal ten historický a dlouho očekávaný den. MÁM UZAVŘENÉ STŘEDOŠKOLSKÉ STUDIUM! Pravda, teď ještě zvládnout maturitu, ale ten pocit, že jsem se k ní vůbec dostala... Samozřejmě věřím, že zvládnu odmaturovat teď v jarním termínu, ale i kdyby to bylo později, tak se svět nezboří.

Musím se pochlubit, z pololetí jsem se zlepšila celkem o sedm stupňů. Bylo by i o osm, ale zhoršila jsem si jeden předmět :-/. Nejlepší byla anglická konverzace, když oznamovala známky. Jelikož jsem tam měla dvě dvojky a dvě jedničky, tak jsem čekala, že mi prostě nechá dvojku. Ale ne, suverénně prohlásila, že není co řešit a dostanu jedničku. Zmohla jsem se na hlasité "Cože?". Ale jsem šťastná. Na to, že jsem měla v pololetí čtyřku...

Dnes jsme měli poslední zvonění. Ach jo. Naposledy ve školních lavicích, kde jsme sedávali osm let. Naposledy v těch vymrznutých chodbách... Naposledy v šatnách... Ale měli jsme to krásné, to musím uznat.

Zde jsou fotky od spolužáka, co "fotil" na tablo... hm, i já bych to vyfotila lépe... hlavně, že jsem od začátku proti němu protestovala, ale ne, on přece nemá tak hrozné fotky... ha, ha, ha... každá fotka téměř jiné světlo, nejvíce to je znát u třídní profesorky... nádhera... a nejlepší tam jsou ti dva exoti, kteří se neobtěžovali přijít v maskách, protože se jim prostě nechtělo.

Ale je pravda, že kdyby to nenafotil on, tak asi nikdo (já bych i třeba jo, ale foťák na to nemám - i když je pravda, že zrcadlovka neznamená vše).

K druhé části nadpisu...

Chtěla jsem to napsat před vysíláním, ale nakonec raději ne :D. Dnes byla naše rodina vidět ve Výměně manželek. Bylo to příšerně sestříhané, zpřeházené, ale s tím se dalo počítat. Nevadí. Jsme vykresleni za ty největší kretény a tak dále :). Mě to nevadí. Já vím, jak to bylo. Ať si každý vytvoří názor podle svého :)

Stejně jako jsem odmala poslouchala Nedvědy, stejně tak jsem poslouchala i písnička Vaška Neckáře. Neskutečně moc ho obdivuji, když prodělal mrtvici, nevypadalo to nadějně. A přece to nevzdal a pokračoval dál. Mám hrozně ráda jeho hlas, je opravdu uklidňující, jeho písničky jsem si pouštěla a pouštím jen tak pro relaxaci, zavzpomínání... Úžasný člověk.

Blíží se léto, prázdniny, Festival fantazie, přijímací zkoušky, ale jako první je na řadě maturita. Řekla bych, že všechno teď záleží na matikářovi. Teď z poslední písemky patrně dostanu za pět, páč jsem se v těch derivacích totálně ztratila a všechno se mi motalo dohromady, ale doufám a modlím se ke všem svým osobním bohům, aby mě nechal projít. Vzhledem k tomu, že na tom oboru, kam se hlásím na vysokou, není matika ani omylem, tak by to mohlo vyjít :D.

Ach, ve čtvrtek mi přišla první pozvánka na přijímací zkoušky do Hradce. Atrakce se bude konat 11. června a už se nevýslovně těším na pohovor. Moje "Eee... Hmm... No... Ehm..." posuzující(ho) zcela jistě ohromí. Pomalu si taky sumíruji seznam přečtené beletrie, který vyžadují. S odbornou literaturou to už bude horší, tam budu moci napsat jen ty, co oni doporučili :). S vlastní tvorbou to také nevidím slavně, povídky, které mám schované někde v krabici a které jsou už sto let staré, bych raději na světlo světa ani nevytahovala.

Zčásti plánované, zčásti ne. Zkuste hádat, o co jde ;). Stejně tak můžete hádat i zde.

Člověk by nevěřil, jak velcí dokáží být někteří lidé pokrytci. Já k něčemu vyjádřím, k něčemu, na co všichni nadávali a nadávají, a ejhle! Div že ho za to neservou z kůže... No nic.

Oči jsou mamka a sestřičky, měly by přibýt ještě mamky manžela, ale to se mi zatím nechtělo fotit (ale mohla bych se do toho pustit, ne že ne. Zvlášť, když to mám pozítří odevzdat).

Adélka fakt nešilhá, ačkoliv se to tak může zdát.

Jak se říká, oči jsou okny do duše. Co si myslíte, když se zadíváte na jednotlivá očka?

Opět předstírám učení. Navíc parádně nachlazená. Nemá někdo zkušenosti s kapesníčky, při jejichž používání bych nevypadala, jako kdybych něco šňupala?

To počasí dnes bylo taky suprové, viz obrázek. Jediné, co jsem dnes zvládla, bylo shlédnutí hodně dílů Toma a Jerryho. Jak já ty dva miluji!

Jo, ten konkrétní motýl zrovna pestrobarevná křídla nemá. Skener to ale zprasil, ve skutečnosti je má krásně modravá a takto jsem to musela upravit, protože to vypadalo fakt debilně.

Pětka z kompozice z matiky mě netrápí. Vlastně mi je celá škola tak nějak momentálně ukradená.

V pátek k nám přijdou exekutoři. A to kvůli jedné nepoužívané úvěrové (nebo jaké) kartě. Radek už měl exekuci na plat, očividně to ale nestačilo, tak si ještě přijdou pobrat, co se jim zlíbí. (Nechci tu plácat hlouposti, nevím přesně proč a jak mu byl ten účet zablokovaný.)

Takže sbohem Irsko, sbohem Festivale fantazie, sbohem vysoká školo a hurá makat.

Lidi fakt umí projevit soucit. Seděla jsem ve vlaku, když mi to mamka volala, regulérně jsem se rozeřvala a jedna ženská naproti na mě zírala. Když jsem jí pohled uslzeně oplatila, tak se rychle podívala pryč z okna a podepřela si hlavu. Stejně tak nějací dva kreténi přes uličku. Ti si na mě ještě ukazovali a posmívali se. Myslela jsem, že jim dojdu vrazit.

Povinné webovky k závěrečné maturitní práci mám z krku, a ač to není žádná sláva, jsem ráda, že to už mám za sebou a pokud si nepos*ru(snad) poslední vysvědčení nějakou kulí, tak bych se mohla i dostat k maturitě. Ještě tedy musím dodělat praktickou část do dějin výtvarné kultury (jak mě proboha napadlo, že z toho chci maturovat?) a bude to fajn.

Teda, ani nevíte, co je to za úlevu psát na blog. Webovky jsme dělali v Joomle, je sice jednoduchá, ale než se člověk zorientuje v těch pitomých modulech, nabídkách...

Chodec, jenž by onoho šedivého březnového rána roku 1897 na vlastní nebezpečí přešel z jednoho konce na druhou stranu place Maubert neboli Maub, jak tomu náměstí říkala galerka (ve středověku centrum univerzitního života, křižované davy studentů mířících na artistickou fakultu ve Vicus Stramineus aneb rue de Fouarre, a později místo, kde se konaly popravy apoštolů svobodného myšlení, jako byl Étienne Dolet), dorazil by do jedněch z nemnoha končin, jež nepostihly demolice barona Hausmanna.

Ha! Po dlouhé době nějaká četba, co není povinná.

Poprvé mě kniha zaujala svým názvem a zajímalo mě, co může italský autor psát o pražském hřbitově (vůbec jsem si o té knize nic nezjišťovala, nevěděla jsem o co jde). Po nějaké době se o ní zmínil profesor na literární seminář a tak jsem si řekla, že to zkusím a zarezervovala jsem si ji v knihovně.