Hudební inspirace #1

20. února 2016 v 22:02 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Zjistila jsem, že hledat něco v mé historii přehrávání na youtube se ukazuje býti nadlidským úkolem, protože jsem velice inteligentní a nechávám sourozence koukat se na různé pohádky, no a pak mezi tím hledejte něco, co jste někdy poslouchali vy. Úplně nejvtipnější to je ve chvíli, kdy si pouštíte Imagine Dragons a na konci v navrhovaných videích na vás vybafne Lokomotiva Tomáš. Bazinga!

Se mnou a muzikou se to má tak, že sice nejsem takový hudební nadšenec jako například do knížek nebo seriálů, ale něco nového si vždycky ráda poslechnu. A zvláště ze stylů - byť to zase až tak nerozlišuji a vlastně bych nejspíše měla problémy s tím, kam něco správně zařadit - které mám ráda. Pokud to je tenhle případ, je potom hrozně jednoduché se nadchnout a poslouchat to pořád dokola. Bohužel mám většinou tu smůlu, že když už někoho dobrého objevím, často se stává, že dotyčný interpret má jen několik zveřejněných písniček, případně pokud mám štěstí, tak i celé jedno (!!!) album. Nicméně je fakt, že radši jedno dobré album než deset špatných.
 

Knihy přečtené za leden 2016

17. února 2016 v 8:50 | Kelly |  Koutek čtenářův
Co mi vážně za těch několik měsíců blogové absence chybělo, to byly tyhle knižní články, díky kterým jsem se naučila udržovat si přehled o přečtených knihách plus mě to donutilo se k dané knize nějak vyjádřit. Jenže jsem měla problém. Pokud jsem o roku 2014 říkala, že co se čtení týče, tak jsem se moc nevytáhla, rok 2015 byl co do čtecí stránky přímo katastrofický. A to tak že hodně. Počet přečtených knih by se nevyškrábal ani na patnáct… Takže rekord, yay! Nemůžu to svádět ani na nedostatek času ani na neschopnost číst v angličtině (na to jsem si kupodivu zvykla rychle, přestože jsem předtím přečetla snad jen jednu celoanglickou knihu), spíš na takové hloupé shody náhod a nenáladu plynoucí z všeho možného.

Jsem ale ráda, že můžu prohlásit, že se to s příchodem nového roku zlepšilo, a to celkem dost. V tom smyslu, že jsem za leden přečetla minimálně stejně knih jako za loňský první půlrok dohromady, a přestože se za čísly nehoním a nepotřebuji je mít nejvyšší, je to fajn pocit. A to si vezměte, že čtu převážně jen ve vlaku a při čekání na vlak. Přes víkendy občas taky, ale to je většinou pouze dočítání, abych s sebou pak v pondělí nemusela tahat knížku, kterou bych dočetla během cesty do práce a cestou zpátky hořekovala, že nemám co číst.

Asi někdy v budoucnu sepíšu článek, ve kterém se zmíním o knihách přečtených loni, mám tam pár kousků, u kterých by mi bylo líto je nedoporučit dál, ale teď se mrkneme na knižní leden 2016.

Ještě to není ani rok!

13. února 2016 v 18:34 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Nadpis kupodivu není myšlen jako omluva, nýbrž jako nevěřícné zvolání nad tím časovým rozmezím mezi naposledy publikovaným článkem a tímto. Tentokrát jsem patrně překonala sama sebe. Stejně jako se musím překonávat i teď, poněvadž je jednoduše divné zírat do blogového textového editoru a skutečně do něj něco psát. To jsem nedělala... už hodně dlouho.

Mnohokrát jsem chtěla napsat, zvláště po onom poněkud kvapném odjezdu z Anglie (což je pravděpodobně téma na další článek... pokud se k němu někdy zase dokopu), stejně jako po konci loňského léta a stejně tak ve chvílích, kdy jsem šílela z brigády nebo vlastně z čehokoliv jiného. Chtěla jsem napsat, když jsem si pořídila tetování, chtěla jsem napsat, když jsem se poprvé konečně viděla s Lowri, chtěla jsem napsat, když se mi povedlo uspět ve výběrovém řízení do mé současné práce, chtěla jsem napsat, když jsem strávila báječný den v Praze se svými děvčaty. Plánovala jsem se ozvat po nástupu do nové práce a plánovala jsem se pochlubit s tím, že jsem za leden přečetla více knih než za loňský první půlrok dohromady.

Ale nenapsala jsem. Ne snad proto, že bych se obávala toho, že nebudu umět po tak dlouhé době psát (koneckonců jsem stále aktivní na Felixovi), ale spíše proto, že za tu dlouhou dobu jsem se od blogové komunity naprosto vzdálila a jestli jsem se někdy podívala na blog k Hanyuu, Saku, Lowri nebo Lucille, tak i to bylo moc. Nikoho jiného jsem nešmírovala, s komentáři jsem na tom také nebyla slavně a vrátit se někam, kde jsem to už skoro neznala, to mě trochu děsilo. Možná ještě pořád děsí. A možná nastal čas to trochu změnit. Ale znám se, a tak neočekávám, že bych se zcela vrátila k pravidelnému psaní (ahahaha, ne že bych snad někdy psala pravidelně), avšak jednou třeba...

Kdo ví. Možná je tohle pouze poslední zoufalý pokus vytáhnout ze zapomnění něco, kde jsem strávila několik let a skrz co jsem poznala několik báječných lidí, na kterých mi záleží. Možná mi to ani nevyjde a já usoudím, že to nakonec nemá cenu, abych se pokoušela o něco, co je stejně časem opět odsouzené k nezdaru. Ale člověk musí myslet pozitivně, tak se o to budu snažit i já.



(18:36. Popravdě se trochu divím, že jsem to skutečně napsala a co víc, skutečně zveřejnila.)
 


The Making of Harry Potter, 16. 5. 2015

25. května 2015 v 22:28 | Kelly |  Zážitky
Aneb jeden den v ráji.


Dračí srdce 3: Čarodějova kletba (Dragonheart 3: The Sorcerer's Curse, 2015) | film

22. března 2015 v 15:34 | Kelly |  "Recenze"
Nová kapitola příběhu, který spatřil světlo světa před téměř dvaceti lety, a od té doby se stal legendou a srdcovým příběhem pro mnoho lidí. Jak si ve srovnání s prvním Dračím srdcem obstojí jeho třetí pokračování?


Další články


Kam dál

Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.