Březen 2011

Děkujeme, zůstáváme aneb já jsem sakra gymplák!

31. března 2011 v 20:59 | Dori |  Na téma
Již pátým rokem studuji na gymnáziu ve Frýdlantě. Momentálně jsem ve třetím ročníku a díky úchvatné optimalizaci školství se teď třesu, že budu mít na maturitním vysvědčení razítko SOŠ Hospodářské a lesnické. Úchvatné, není-liž pravda?
Tak sakra, já se dřu (většinou) s učením, když chci jedničku, tak si ji musím zasloužit a nakonec jako budu mít razítko hospodářské školy? Jakože pardon, ale to se mi vůbec nelíbí!


Dobře, je potřeba zredukovat počty škol. Dobře, zrušíme teda školu, která více než šedesát let poskytuje svým studentům kvalitní vzdělání. Dobře, zrušíme školu, která je jediná ve svém regionu jakž takž na úrovni. Dobře, zrušíme školu, která není zadlužená, studentů má dostatek a taktéž dostatečně kvalifikované profesory.
Promiňte, jsem tu jediná, komu se tohle zdá lehce absurdní?

29. března se mělo rozhodovat, které školy v kraji zrušit a které nechat dál fungovat. A jak už to tak bývá, k ničemu se nedospělo. Velevážený pan náměstek totiž tento bod z jednání stáhl s tím, že bude určena komise, která to ještě přezkoumá.
Super, takže další týdny nejistoty a kdo ví, jak to nakonec bude..

Já mám náš gymplík ráda. Mám ráda profesory, mám ráda své spolužáky. Neumím si představit, že by mě měl najednou učit někdo jiný než ti, které znám už pár let.
Neumím si představit, že bych najednou seděla v lavici jiné školy a jen nostalgicky vzpomínala na budovu NAŠEHO ústavu, s rozbitými žaluziemi, občas nefungujícím topením, vypadávajícími klikami..
Ale nejde jen o sentimentální vzpomínky. Vím, že mě naše gymnázium dovede připravit na budoucí studium na vysoké škole. A díky našim profesorům, kteří se z nás snaží dostat to nejlepší, vím, že na to i mám.

Tak já.. asi raději končím se svým menším výlevem a jdu doufat v lepší zítřky.

Nikdykde (Neil Gaiman)

31. března 2011 v 19:32 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože jsem na Nikdykde všude narážela a štvalo mě, že nemám ponětí o čem to je, když to většina lidí tak opěvuje. Takže jakmile se objevila v knihovně, honem jsem po ní sáhla a četla a četla.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Jiný Londýn.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zažít.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Ztotožnila bych se nejspíše přímo s Richardem, který si žil svůj obyčejný život, ale pak se náhle dostal do Podlondýna, kde se nechtěl příliš zdržovat a přál si dostat se domů a mít zpět svůj nudný život. Ale nakonec zjistí, že se mu po tom zvláštním světu stýská, ačkoliv nejdřív dělal co mohl, aby se odtamtud dostal.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Těžko říct, mě se tu líbilo všechno :D. Od průpovídek pana Croupa a Vandemara, přes trochu bláznivé postavy a prostě, celé to bylo skvělé a jsem ráda, že jsem si to přečetla. Nehledě na to, že ten nápad rozdělení na Nadlondýn a Podlondýn, který je vlastně takové shromaždiště všeho ztraceného z toho Nadlondýna, je rozhodně neotřelý a zajímavý.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Tady nějaké je? No dobře, vadilo mi, že to bylo poměrně krátké :)


A tradičně na závěr nějaký názor. Urban fantasy není pro každého. Když jsem hledala později o Nikdykde nějaké informace na internetu, přečetla jsem si i názor, že to toho dotyčného absolutně nezaujalo a že to ani nedočetl do konce a že veškerá fantasy je brak a že se mu nikdy nelíbila. Ehm, menší poznámka, kdo ho to nutil číst, když se mu fantasy nikdy nezdála?
Nikdykde mohu osobně jen doporučit. Ať už díky trochu neobvyklému námětu nebo díky postavám nebo i díky typickému britskému humoru, který se zde vyskytuje prostřednictvím výše zmíněných pánů Croupa a Vandemara.

A na konec si ještě neodpustím menší úryvek pro pobavení.

"Croup a Vandemar," řekl uhlazeně. "Firma s tradicí. Odstraňování překážek, likvidace nepříjemností, amputace obtížných údů a preventivní stomatologie."

Démonium (Martin Langfield)

26. března 2011 v 20:31 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách


1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Kupodivu, nebyla ve slevě, mám ji z knihovny, kde mě zaujala jednak názvem, jednak obalem a jednak popisem. Jinak úplně přesný důvod, proč jsem ji i začala číst je ten, že jsem si na chvíli potřebovala oddechnout od Bílé velryby a chtěla něco lehčího na čtení.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Hledání sebe (sama).

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Hledat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Těžko říct. Možná by mi vyhovoval Robert, který na tom byl v příběhu asi nejlépe, hledal sebe samého a nacházel v sobě schopnosti, které v něm byly utlumeny. Na druhou stranu bych jím být nechtěla, protože kdyby mě řekli, že musím během několika dnů projít pár zkouškami a nakonec zničit démonium a zachránit svět, no nevím, to bych nezvládla :D.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Bylo to popsané vcelku svižně, takže pět set stránek uteklo jako voda a trochu jsem se divila, že je už konec. Taky se mi líbilo, že to neskončilo přímo dobře, ale ve své podstatě to šťastný konec mělo, i když tam byly nějaké ty oběti.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
No, občas mi přišlo, že mám pocit déja vu. Že jsem tenhle námět už někde četla, resp. že někdo musí projít nějakými zkouškami a úkoly, aby následně pak zachránil nějakou oblast nebo rovnou celý svět. Ale ona to není přímo chyba, zase ten příběh se mi líbil :).


Co říct na závěr. Občas jsem si připadala, jako bych četla Dana Browna, zvláště když vyšlo najevo, kdo za to může, ale tady to přišlo trochu dřív, ne až na konci. Bylo to zajímavé čtení, fakt takové spíš na odlehčení, ale i tak to doporučím, mě to odpoledne uteklo rychle a nenudila jsem se přitom.

Nic moc a spíš nic než moc

26. března 2011 v 20:12 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Těžko říct, kde začít.
Čím dál víc zjišťuju, že mi vyhovuje více samota. Že nepotřebuju mít kolem sebe kvanta kamarádek, dokonce ani jen pár. Vyhovuje mi jet na vlastní pěst a být "nezávislá".

Je libo s dabingem nebo bez?

21. března 2011 v 17:08 | Dori |  Na téma
Čím dál více narážím ve svém okolí na lidi, kteří si raději pustí film v originálním znění a s titulky. Přiznám se, že mezi ně patřím i já.

Školní veršovánky

16. března 2011 v 19:49 | Dori |  Umělecké střevo
Předem upozorňuji. Milovníkům krásné, nezkažené poezie mohou má "díla" způsobit záchvaty nevolnosti, nechutenství a svrabu..
Aneb jak jsem se pustila do básnění neb se mi zastesklo po skládání rýmů.

Ponořená do vlastního světa

14. března 2011 v 14:29 | Dori |  Vycvaknuto
Máte jedinečnou možnost mě spatřit v celé mé hnusotě kráse. Fotka je pořízená za jedné jízdy vlakem, proto je tak rozostřená (i když to možná ani nebude vlakem, jako spíš mobilním foťákem).
Nicméně i tak má pro mě své kouzlo.
Vypadám tam zasněná, poslouchající hudbu a evidentně kašlající na svět kolem sebe. Protože snění je to jediné, co mi jde a co mi nikdo nevezme. Baví mě, jen tak se ponořit do svých mnohdy nesplnitelných snů a nechat se jimi unášet do neznáma..


Konec dvouletého přátelství

13. března 2011 v 15:30 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Tak, a je konec. Nebo v brzké době bude.
Mrzí mě to, ale opravdu mě nebaví, když ona tak trapně žárlí na někoho, koho znám delší dobu a s kým se bavím občas víc.
Mě vážně nebaví, když ona spustí ty své žárlivé výlevy, že mám radši Tracy a že mi píše na zeď na FB (mimochodem, když žárlí na tohle, tak přece taky může napsat, ne?). A že jí s Tracy pomlouvám, a že se s Tracy více bavím.

Nedávno jsem od ní dostala nabídku, abych přijela do Košic na velikonoční prázdniny, na což jsem jí odpověděla, že se pokusím, ale neřeknu jí to hned, že nevím, jak to budu mít se školou (potřebuju mít dobrý známky, abych mohla jet na chmel a ještě tam mám nějaký dvě seminárky udělat).
Tak prej že dobrý a dneska? Že prý kdybych se neflákala a učila pořád, tak mám známky dobrý tak i tak, že nechodím do školy, zatímco ona narozdíl ode mě jo. Jistě, já zapomněla, že člověk může za to, že je věčně nemocný, že má problémy s kolenem a díky tomu, že nemůže chodit.. Nakonec budu asi moct i za to, že nejezdily v zimě vlaky nebo co..

Prostě.. Čeho je moc, toho je příliš a mě to právě přestalo bavit.

Přichází kouzelník jaro

11. března 2011 v 20:44 | Dori |  Vycvaknuto
Tak mu trochu pomůžeme ne? :)

Tyhle fotky už jsou necelé dva roky staré, ale myslím, že to moc nevadí, hlavně, že si trochu zpestříme čekání na jaro, které tu bude co nevidět (doufám, u nás včera ráno sněžilo, ale naštěstí se to pak už vytratilo).
Na tu fotku s kopretinami si docela potrpím, občas si jí hodím i na tapetu notebooku, kdyby měl třeba náhodou někdo zájem (o čemž pochybuji), tak se ozvěte, pošlu ve větším rozlišení :)

Aaa už se těším, až budu mít baterky do digitálu, to se to bude panečku fotit!








Růže pro Algernon (Daniel Keyes)

10. března 2011 v 21:55 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Ještě na základce jsme v čítance měli úryvek z téhleté knížky a mě zaujal příběh i styl psaní, takže jsem si to četla dokola a dokola a moc se mi to líbilo. Ale nedávno jsem na celou knížku narazila při bloumání v knihovně a tak jsem neváhala a půjčila si ji.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Přemýšlivé a smutné.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Moudřet.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Těžko říct. Asi bych nechtěla být nikým, ale ne proto, že by ty postavy byly špatné, to naopak. Jak Charlie, tak i Algernon a slečna Kinnianová, jsou úžasní a mě spíš vyhovuje ten příběh takto 'pozorovat'.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Nápad celkově. Nevím o ničem podobném (pokud vy tip máte, tak sem s ním) a mě se to prostě líbilo. Líbil se mi nápad, že nejdřív se zdá, že se pokus zvýšení IQ zdařil a potom postupně se to vracelo do stavu, v jakém byl Charlie před operací. Líbil se mi Charlieho vztah s Algernon i jeho vztah se slečnou Kinnianovou.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tady to je jednoduché. O ničem nevím. Mě se to zdálo dokonalé.


Pár slov na závěr. Někomu se možná budou těžko číst ty gramatické chyby a tak a bude mít tendenci tu knížku odložit, ale nedělejte to. Postupem času to začnete vnímat jako součást příběhu a zjistíte, že to je naprosto úžasné. A přiznám se, po dlouhé době tohle byla první knížka, která mě na konci rozplakala. A ne že by to vysloveně skončilo smutně, ale bylo to.. dojemné. Tak.

Když si neschrupnu aspoň desetkrát za den, tak nemám dost energie na hlavní spánek dne

9. března 2011 v 20:12 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Touto Kocourovou větou by se dal vyjádřit můj stav posledních pár týdnů, ne-li měsíců. Přijde mi, že jediná činnost, co mi pořádně jde, je spánek. Já jsem schopná spát vždy a všude, skoro no. Když jedu ráno do školy, ve škole, když jedu odpoledne ze školy, jen tak usnout při počítači..

A přitom mám spánku dostatek, většinou. Ale ať chodím spát už třeba v osm (párkrát jsem šla spát už v sedm, ehm), tak se stejně vzbudím a chce se mi ještě spát. Hrozný to je. Tak to dospávám ve vlaku (a je zvláštní, že se vždycky probudím pár minut před stanicí, kde mám vystupovat) a potom i ve škole. Takové hodiny češtiny a ZSV.. to se spí jedna báseň.

A protože se mi chce věčně spát, tak nic nestíhám. Učit se, dopisovat sešity, dělat cosi do školy a tak dále. Teda, nestíhám nic důležitého, ale to je vedlejší :D.

Mimochodem jsem si konečně koupila nové boty (!!!), ty předchozí byly v příšerném stavu. Na jedné byla taková.. menší dírka, skrz kterou se dalo v pohodě koukat :D. A neustále jsem v nich měla kamínky. A řeknu vám, je to bez toho píchavého pocitu nezvyk. A poprvé jsou z velké části růžové, ehm.


Jinak jsem taky oživila pravou stranu blogu, což jste si ale jistě všimli. Nyní si můžete všimnout, co právě čtu a případně se nechat inspirovat, pak také přibyly velice oblíbené "známky" a možná tam přidám i něco na způsob statusů na facebooku, když budu chtít akutně něco říct, ale nebude se mi chtít zakládat nový článek :). Ale zatím určitě, možná výhledově.

Jinak.. On už je březen! Pff, neskutečné. Ale je krásný vyjít skoro za světla a navíc v lehké bundě, úplný rozdíl, nemyslíte? :)

K prvnímu nástupišti...

8. března 2011 v 19:43 | Dori |  Vycvaknuto
...na první kolej přijíždí osobní vlak číslo 6304.
Aneb věta, kterou slýchávám téměř každé ráno. A jedno listopadové ráno bylo moc krásně zbarvené.

A prosím vás, je to focené mobilem s foťákem o velikosti 3mpx, tak na to berte prosím ohledy :)

P.S.: Kdo pozná, kde tohle nástupiště je?


Jan a František Nedvědovi - Skládanka

6. března 2011 v 19:51 | Dori |  YouTube
Nedvědi, kdo by je neznal? Ať už Stánky, Valčíček, či jiné písničky, co zpíváme u táboráků.

Když se tak dívám na youtube a na komentáře pod jejich písničkami, tak nechápu, jak někteří lidé mohou být vysloveně tupí a nadávat, že to není žádná muzika a že Nedvědi jsou akorát slušně řečeno blbci.
Naštěstí, Česká republika není plná idiotů a tak mě hřeje u srdce, když jako protiváha těm negativním komentářům tam jsou ty hezké, chválící. Dovolím si citaci uživatele tsoptik:
"Ahoj lidičky ! Tak to jste mě mile překvapili. Všichni mi říkají že jsem poslední úchyl z republiky co žere Nedvědy,ale jak tak koukám nejsem sám. Jsou prostě bezva , mají užasný a procítěný texty ze života."

A o tom to je. Nemůžete přece hledět na jejich soukromý život, jde přece o tu písničku, o ten text. Já na Nedvědech vyrůstala, jejich písničky jsem si dokola pouštěla na kazetách, uměla jsem je i nazpamět. Pouštěla jsem si je vždycky, když mi nebylo nejlíp a když mi bylo smutno.

A když vzpomínám...


Sex na jedno odpoledne aneb jak jsem ztratila iluze já

6. března 2011 v 18:37 | Dori |  Na téma
Často si člověk říká, že nic takového ho potkat nemůže. Omyl.

Nejsem z těch, co by tohle praktikovaly každý den, ba i vůbec, že by někdy. Většina lidí o mě říká, že jsem knihomolka a šprtka, to první jim nevyvracím, o tom druhém bych se svými průměrnými výkony ve škole hádala.
Především jsem ale dosti citlivá a od rozchodu se svým bývalým mi často schází někdo, kdo by mě objal a měl rád takovou, jaká jsem. Kdo o tom nesní, že?

Ideální protějšek

5. března 2011 v 21:11 | Dori |  Na téma
Milý deníčku,

dnes jsem ho potkala. Okamžitě mi učaroval a já měla co dělat, aby mi úžasem nespadla brada na zem. Byl dokonalý! To se snad ani nedá popsat, ale pokusím se ti to vylíčit.

Pohled z okna

5. března 2011 v 13:19 | Dori |  Vycvaknuto
Možná bych vás měla předem upozornit, že jsem především oblohově zaměřený člověk, takže je vám jasné, co se tu bude objevovat nejvíce :). Možná to bude tím, že pohled na mraky mě uklidňuje, baví mě jen tak ležet na zemi či sedět na okně a pozorovat jak plynou.
Nejradší mám pohled z okna mého pokoje po ránu, když mám štěstí, tak se mi i povede zachytit něco slušného. Bohužel, jen s mobilem, protože já než bych našla foťák..

Stačí na vybranou fotku kliknout, otevře se v novém okně.










Sweeney Todd - Šňůra perel

4. března 2011 v 22:08 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože byla v Globusu ve slevě :D. Ale ne, byť to sice je jeden z důvodů, tak hlavní byl ten, že jsem po shlédnutí muzikálu (a úchvatného Johnnyho Deppa), zatoužila si přečíst něco i o skutečném Sweeneym a když se naskytla tahle možnost, tak proč toho nevyužít.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Chladnokrevné vraždění.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Doufat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Těžko říct. Možná bych si vybrala postavu Johanny, která na tom v té knížce byla z hlavních postav asi nejlépe a v podstatě nic se jí kromě strachu nestalo. Nechtěla bych být těmi lidmi, co si pochutnávali na koláčcích paní Lovettové a nemohli se jich nabažit. (Brr, jen pomyšlení na to mě znechucuje.)

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Ehm, tak líbilo se mi, že nakonec všechno dobře dopadlo. Sweeney Todd byl zatčen, jeho učeň Tobias se zachránil z blázince, kam ho odnesl Sweeney, Johanna se setkala se svým milým Markem a všichni žili šťastně až do smrti, aleluja. Fajn, dost patetičnosti.
Líbilo se mi, že knížka byla psaná stylem, že se ten autor obracel na čtenáře, že s nimi jakoby i rozmlouvá.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Naopak se mi teda nelíbilo, že knížka byla tak krátká. No řekněte sami, 240 stránek, co to je? To jsem měla přečtené za dnešní odpoledne. Určitě by tam šlo něco víc rozepsat, i když tedy.. Pravdou je, že to bylo sepsané pěkně.


A co říct na závěr? Kromě toho, že Sweeney podřezával své zákazníky a paní Lovettová je zapékala do svých taštiček, to nemá prakticky nic společného s muzikálem, který většina známe. Vlastně, všechno je tam jaksi naruby. Johanna není dcera Sweeneyho a schovanka soudce, který se tam vlastně ani nevyskytuje. Sweeney je odjakživa Sweeney a je nevzhledný a robustní. Ale četlo se mi to fajn, všem to jen doporučuji, pokud budete chtít něco lehčího na čtení.

Jméno růže (Umberto Eco)

3. března 2011 v 21:22 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Název knížky mi poprvé padl do oka při prohlížení jedné knížky Dana Browna na wikipedii. Od té doby se mi tak nějak uhnízdila v hlavě a nedávno jsem ji objevila u nás ve školní knihovně, takže jsem si ji okamžitě půjčila a četla a četla.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Víra, moudrost.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Dedukovat. (pardon, ale nějak jsem nenašla jiné slovo, kterým bych vystihla úplně přesně to, co mám na mysli)

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Těžko říct. Líbila se mi postava Viléma z Baskervilu, jeho způsob uvažování a schopnost najít souvislosti v něčem v čem bych je já vůbec nehledala. Líbila se mi i postava Adsona, mladého a občas snad i naivního novice, který teprve svět poznával a tak se občas cítím i já. Kým bych nechtěla být.. asi by to určitě nebyl Jorge, který se ve snaze, aby nevyšla na světlo jedna knížka, která by zhatila jeho přání, neštítil dopustit i vraždy, i přesto, že je vlastně mnich.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
No.. Líbí se autorova schopnost promyslet všechno do detailu, takže vlastně všechno dávalo dohromady smysl. Líbil se mi příběh jako takový, bylo zajímavé číst o postojích církve a různých druzích víry.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Ze začátku mi hrozně vadily obsáhlé popisy různých náboženských výjevů, kde byla jedna věta klidně i přes deset řádků. Kolikrát jsem měla co dělat, abych půlhodiny necivěla na jeden odstavec a nečetla ho pořád dokola. Pak se mi také nelehko četly různé názory týkající se církve, kacířů a podobně.
A poslední věc, ale to je spíše technická poznámka. Vadilo mi, že když se na stránce vyskytlo nějaké latinské slovo nebo dokonce pár latinských vět, tak jsem buď musela listovat až dozadu, kde byl jakýsi slovníček nebo to dokonce nebylo přeložené vůbec a já to pak zkoušela hledat na internetu.


Na závěr bych chtěla říct, že pokud si Jméno růže budete chtít přečíst, tak se hlavně nedejte odradit hned na začátku. Taky mě to nejdřív nebavilo, ale když mi zbývalo nějakých 150 stránek, tak se mi ani nechtělo od toho odtrhnout a jít se napít.

První březnový den

1. března 2011 v 20:46 | Dori |  Vycvaknuto
Dneska bylo nádherně, nemyslíte? :) Opravdu, počasím naprosto vydařený den. Jak já už se těším, až se bude všechno opět zelenat a květinky krásně pokvetou. To se hned jde panečku lépe ze školy. Mimochodem, je krásně potěšující nechodit domů už po tmě!
Začíná jaro, příroda se probouzí.. A já doufám, že to nezakřiknu a už to tak i zůstane :D. A ano, vím, že to jsou nicmoc fotky, ale všimněte si u té první takové té záře, vycházející zpod mraků. A ta druhá.. prostě sluníčko!
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.