Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Sex na jedno odpoledne aneb jak jsem ztratila iluze já

6. března 2011 v 18:37 | Dori |  Na téma
Často si člověk říká, že nic takového ho potkat nemůže. Omyl.

Nejsem z těch, co by tohle praktikovaly každý den, ba i vůbec, že by někdy. Většina lidí o mě říká, že jsem knihomolka a šprtka, to první jim nevyvracím, o tom druhém bych se svými průměrnými výkony ve škole hádala.
Především jsem ale dosti citlivá a od rozchodu se svým bývalým mi často schází někdo, kdo by mě objal a měl rád takovou, jaká jsem. Kdo o tom nesní, že?


A tak se stalo, že jsem se na začátku února seznámila s jedním klukem. Jmenoval se Roman a byl naprosto skvělý. Ze začátku jsme si jen psali, co nás baví, čemu se věnujeme, plány do budoucna a tak.
Pak došlo i na schůzku. Dohodli jsme se na jedno odpoledne až já budu mít po škole, že se projdeme po Frýdlantu, zajdeme na Křižák. Měl sebou i svého hafana, Flórinku, takže jsme ji hlídali a zároveň si povídali. A já si myslela, že jsem našla svého vyvoleného.

Další dvě schůzky proběhly v podobném duchu a já, přiznám se, že netrpělivě, čekala na to "první políbení". Stále nic nebylo, ale vlastně jsem si nestěžovala, mě se s ním povídalo vážně fajn. Dokonce jsme se i domlouvali, že bychom na jaře jeli někam na kole.
A čtvrtá schůzka.. To se všechno potento.

Jelikož jsme se třídou byli ten den fandit na EYOWF, na biatlonu, tak jsem byla celkem promrzlá, když jsme přijeli z Jablonce zpět do Frýdlantu a já se opět sešla s Romanem. A jelikož byl na nádraží autem, tak proč toho nevyužít a nejet někam za město, cestou se ohřát a pak se vydat opět na procházku.

Žel bohu, po cestě jsme se nějak zapovídali a když jsme dojeli na místo, tak se nám moc ven nechtělo, a tak jsme si povídali dál. Pak jsem si postěžovala, že mám studené ruce, tak mě chytil a zahříval. No a pak.. naklonili jsme se k sobě, políbili a dál.. už to šlo samo.

Nečekala jsem to a nelitovala bych toho, jenže.. Když bylo po všem, tak nějak jsem se dozvěděla, že jako přítelkyni mě nechce, protože jsem na něj málo aktivní (myšlen byl zřejmě sport, on hraje závodně hokej, pak taky lyžuje, běhá, jezdí na kole..). Říkala jsem si, že jsem se asi přeslechla, to přece není problém, že nedělám žádný sport závodně, jen rekreačně.

Ale stejně, že prý můžeme zůstat kamarády, občas si zajít do kina nebo na to kolo. Radši jsem mu všechno odkývala a poprosila ho, aby mě odvezl zpátky na nádraží. Tam jsem popadla bundu a vylezla z auta, aniž bych se s ním rozloučila. Potřebovala jsem dát průchod emocím, ale zase jsem nechtěla dát najevo svou slabost a zranitelnost před ním.
Celou cestu domů vlakem jsem proplakala, až u nás na zastávce jsem se musela ovládnout, aby mamka nic nepoznala, ta má svých starostí dost.

Na další den večer jsem objevila ve schránce od něj mail, jestli jsem dorazila v pořádku a co jsem dělala celý den, že on se učil. Už jsem mu neodpověděla.

A tak se stalo, že jakmile jsem našla iluzi o tom, že všechno bude zase fajn a budu po delší době šťastná, tak jsem ji po měsíci zase ztratila. Možná to je moje vlastní blbost a můžu si za to sama, takže si vlastně nemám proč stěžovat, ale.. Zklamalo mě to.

Myslela jsem, že když se dva mají rádi, tak láska překoná všechny obtíže, i třeba to, že ten druhý v páru není tak aktivní. Asi jsem se spletla. Ale tak to bývá.

Člověk se na něco těší a pak se všechno posere.
 


Komentáře

1 Scary cat Scary cat | Web | 6. března 2011 v 18:53 | Reagovat

Hezký, smutný článek... Je vidět, že ten dotyčný za to nestál. Ale přijdou lepší časy, musí se tomu věřit:)

2 Angee.na Angee.na | Web | 6. března 2011 v 18:55 | Reagovat

To je překrásně napsané. Opravdu se ti to takhle stalo? To je smutné...

3 Angee.na Angee.na | Web | 6. března 2011 v 18:57 | Reagovat

A neslušně bych řekla... Je to parchant. Promiň jestli se tě to dotklo...

4 Dori Dori | Web | 6. března 2011 v 19:00 | Reagovat

[2]: Bohužel, opravdu se to stalo. A já už se potřebovala vykecat nebo bych se z toho zbláznila.

5 Jenny Jenny | Web | 6. března 2011 v 19:01 | Reagovat

¨Nejdřív jsem chtěla napsat pár utěšujících vět. Potom pár nadávek, abych vyjádřila soustrast.

Ale k tomu snad lze říct jen to, že je to život a stává se to bohužel dosti často. Zklamání.

6 Shariony Shariony | Web | 6. března 2011 v 19:09 | Reagovat

To je hajzl! Promiň, musela jsem to říct.
Rozhodně to není tvoje blbost. Byl ti sympatický, znala jsi ho a zapůsobilo kouzlo okamžiku. On toho ale využil, když věděl, že s tebou chce být jen jako kamarád. De...
Nic si z toho už ale nedělej, třeba on sám bude litovat. Nezaslouží si tě.

7 Vendy Vendy | Web | 6. března 2011 v 20:06 | Reagovat

Nedávej si to za vinu. Vážně, nedávej si to za vinu! Že jste využili příhodné chvíle, je normální. Jeho následné chování už normální není... ty kecy o tom, že aktivně nesportuješ, jsou jen zástěrka. Takže to vlastně svědčí o jeho charakteru.
Ztrátu iluzí člověk většinou obrečí. Hlavní je, nenechat se tím zdrtit a srazit na kolena. Špatné zážitky bohužel patří k našim životům a vlastně nás paradoxně posilují.
A co víš, třeba ten blbec uvolnil místo pro nějakého sympaťáka, s kterým se budeš cítit daleko líp...

8 Lawiane Lawiane | Web | 6. března 2011 v 22:06 | Reagovat

Tak to je debilní, zachoval se k tobě vážně hnusně, člověk si pak může připadat akorát tak jako zneužitý trouba. Jako sorry, ale když se s tebou vyspí a pak ti řekne, že tě nechce, to je trochu moc. To snad mohl říct předtím, ne? Taková věc se prostě nedělá. Ber to pozitivně a budˇ ráda, že jsi se ho zbavila dřív než by udělal ještě nějakou větší sviŇárnu a rozhodně nedávej chybu sobě. Že neděláš nic závodně, to přeci není žádný vážný důvod!

9 Dori Dori | Web | 7. března 2011 v 8:09 | Reagovat

Díky všem za milá slova :)

[7]: + [8]: upřímně doufám, že měl na mysli jen ten sport, jinak.. eh, bylo by to už moc.

10 *J *J | Web | 7. března 2011 v 17:12 | Reagovat

Člověk sbírá různé zkušenosti a různými způsoby přichází o iluze... Nehroutila bych se z toho, co se stalo, stalo se. :-)

11 Dájulda Dájulda | Web | 7. března 2011 v 17:27 | Reagovat

Ztráta iluzí ? Zlatíčko, tohle není ztráta iluzí, jelikož s chlapama se ani iluze spojovat nedají... To jsou takový ku*vy!! No škoda slov. A nebuď smutná :-) Těch ještě bude! :-D Nejhorší je, že člověk si v tomto myslí, že ''ty iluze'' už ztratil a víckrát se mu to nemůže stát, ale když naletíme po druhý, po třetí,... pokaždý ten plamínek naděje zhasne... Ale vždy, když zhasne se někde v dálce třpytne záblesk nových nadějí :) Hlavu vzhůru !! Ještě budou litovat :-D

12 Žirafka Žirafka | Web | 7. března 2011 v 18:40 | Reagovat

Tak v autě jo? Docela bych se bála, ikdyž vypadal věrohodně. No, naštěstí jsi živá a zdravá, takové schůzky dopadají i hůř, ikdyž takhle taky nic moc. Tohle je ztráta iluzí, dost vážná!

13 halfpasteleven halfpasteleven | Web | 9. března 2011 v 22:59 | Reagovat

Je to smutný, vím o čem píšeš, něco podobnýho se mi stalo loni na jaře..předtím sme se potkávali ve škole kde loni končil a pak si začli psát atd až mě pozval na kafe a nakonec k němu domů..Bylo to předtím než odjel na školu..Já od něj odcházela s pocitem že už ho víckrát neuvidím..Nalítla jsem děvkařovi..Možná že bych o tom spíš měla napsat článek. Vím o čem píšeš, soucítím s tebou :(

14 Es Es | Web | 10. března 2011 v 14:06 | Reagovat

Wow, a co by to jako měnio, ejstli jsi sportovně aktivní nebo ne?
Mohl by se možná trošku zamyslet:)

15 Rigel Rigel | 9. dubna 2011 v 21:13 | Reagovat

Všechno špatné je k něčemu dobré.Otřepaná fráze,ale něco na ní je.... Příště to třeba dopadne lépe....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.