Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

To bejvaly časy..

24. dubna 2011 v 21:33 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Přijde mi, že když jsem byla menší, všechno se prožívalo mnohem silněji. Vánoce, Velikonoce, Mikuláš, narozeniny.. A čím jsem starší, tím víc se divím, kam se to všechno podělo. Kam to zmizelo.. Ze dne na den..


Když si vzpomenu, jak jsme se připravovali na Velikonoce.. Vždycky jsem nadšeně pomáhala barvit a zdobit vajíčka, lepit nálepky, věšet dekorace na okna a na dveře. Dva nebo tři roky jsem chodila i koledovat, což mě bavilo, hlavně díky těm sladkostem :)
Ale když to porovnám s dneškem.. Mamka v kuchyni narychlo barví vajíčka jen proto, že tady na vesnici se ještě chodí koledovat. A já tu sedím a cvakám do klávesnice. A nějak to kolem mě proplouvá a je mi to jedno.

A Vánoce? Celkem škoda mluvit, protože poslední dva tři roky slýchám o Štědrém dni jen hádky, křik atd. A díky tomu jsem parádně znechucená. Ochotně se přiznám, že už se mi na Vánocích líbí jen to jídlo a volno. Toť vše.
Kdysi to bylo jiné. S radostí jsem krájela, strouhala a míchala všechno, co bylo potřeba. Nadšeně jsem nakupovala nebo vyráběla dárky a s napětím pak čekala jak se budou obdarovaní tvářit.

Kam zmizelo to nadšení? Kam se poděla ta dětská naivita? Pohled skrz růžové brýle? Když se zamýšlím a pomyslně rozhlížím kolem sebe, tak si říkám - "Tohle přece nejsem já, takhle jsem se nemohla změnit." - jenže.. A tak to je se vším. Člověk míní, osud mění. Jen je mi líto, že většina těch změn je spíš k horšímu.

A na závěr malý bonus :) Občas mě přepadá sentimentální a nostalgická nálada a prohrabávám se starými fotkami. Takže teď máte možnost se seznámit s mou maličkostí jako prtětem ;)


Tohle byl můj velice oblíbený kočárek :) Neměl někdo taky takový? :)

Hrozně ráda jsem se čvachtala a ten modrý škopek stále používáme :) Teda už ne na koupání :D

Líbí se mi můj výraz :) A lá já nic já miminko :) Mimochodem, ty dvě velké knížky (hnědou a modrou), které jsou v knihovně mám doteď hrozně ráda :)

S dědou, kterého jsem měla neskutečně ráda, i když nebyl můj vlastní. A který už bohužel není na tomto světě..


Časem se pochlubím dalšími snímky, které mám v albumech, některé stojí docela za to :) Myslím, že je fajn, že si člověk může staré dobré časy připomenout alespoň takhle, na fotkách..
 


Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 3. května 2011 v 22:47 | Reagovat

Krásné a milé fotky. Ten kočárek neznám, nemám, ani jsem neměla, ale ten škopík je mi povědomý, máme něco podobného, jen fialový. Hlavní je, že je praktický! Pedikúrně si v něm máchám ťapky. Tedy, nohy.
Na té předposlední fotce vidím, že méďa nebo co to bylo měl statečně ožužlané uši... není nad plyšáky! .-)
Fotkování je báječný nápad. Takhle si aspoň člověk povzpomíná....
A k vánocům - posledních několik let jsem prožila vánoce jako období největší hrůzy. Až ty poslední byly celkem dobré....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.