Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Srpen 2011

Možná že odcházíme (Jan Balabán)

29. srpna 2011 v 18:56 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Nachází se v maturitní četbě a též na tom nese zásluhu profesor literárního semináře, který nám ji doporučoval.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
zlomové okamžiky

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
změnit

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Je to povídková kniha, takže těžko říct, kterou postavu vybrat. Ale líbila se mi poslední povídka s názvem Ray Bradbury, pěkná, ačkoliv poměrně smutná. I když, to byla skoro většina, svým způsobem.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Líbilo se mi, že prakticky všechny příběhy jsou čtivé, nenudí a tak trochu donutí člověka zamyslet se nad svým vlastním životem.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Občas jsem nepochopila, resp. byla jsem udivená nad tím, co to vlastně napsal nebo o čem/kom to přesně bylo. Ale to je spíše chyba na mojí straně. Jinak nemám co vytknout.

Říkej mi táto - Jakub Smolík a Viktorka Genzerová

29. srpna 2011 v 1:39 | Dori |  YouTube
Říkej mi táto, že jsem tvá princezna...

Od narození do čtrnácti jsem vlastního tátu nepoznala. Pak jsme se shodou náhod přestěhovali do stejného města a babička se chopila iniciativy. Setkali jsme se poprvé 28. září 2006 a pak jsme spolu chodili ven párkrát do týdne. Vždycky jsem si to užívala. Jenže pak jsme se opět přestěhovali a už to nešlo se moc často vidět a prostě to opadlo.
A mě to teď chybí...


Poprvé u moře

28. srpna 2011 v 20:49 | Dori |  Vycvaknuto
Přítel mi chtěl udělat radost a tak jsme se vypravili do Chorvatska, konkrétně do kempu Valkanela ve Funtaně. Bylo tam krásně. Samozřejmě, mám spálené snad všechno kromě rukou a nohou jistých partií, bylo tam vedro, takže procházky na focení jsme podnikali až večer, kdy se trochu ochladilo.
A těch ještěrek všude co poběhovalo.


Mám talent skrytý tak, že ho ani nemůžu najít

26. srpna 2011 v 13:19 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Poslední dobou si přijdu jakoby k ničemu. Nic pořádně neumím, jen se vyvalovat v posteli O:-). Ale jinak ani ťuk.

Kreslení?
Mám takové tušení, že ty čmáranice, co se mi povalují všude možně, se ani nemůžou nazývat nějakými kresbami, protože jsou většinou podle nějakého obrázku a stejně jsou hrozné. Většinou jen "závistivě" zírám na díla ostatních a obdivuji, že něco takového vůbec dokázali. Ach jo, prý mám mít talent v genech, ale kde teda je?

Spisovatelství?
Já mám fantazii obrovskou, ale jakmile mám své myšlenky převést na papír či do Wordu, tak jsem ztracená, protože neumím pořádně vyjadřovat co mám na mysli. A to mě hrozně štve. Kolikrát mám takový super nápady na nějakou povídku, ale pak to začnu, začne mi to připadat ohromně debilní a tak to radši smažu a vzdám to. Ztracený případ no..

Zpěv?
Jo, zpívám si často.. pro sebe. Baví mě zpívat svoje oblíbené písničky, ale jen kousky, protože některé party třeba nevyzpívám nebo tak. Prostě jsem na zpěv příšerná, i když mě třeba baví. Takže tady skrytý talent asi taky nebude. A to jsem pěkně prosím byla asi tři roky ve sboru.

Hraní na nástroj?
Někdy v první třídě jsem hrála na flétnu, nebo se spíš na ní tehdy jen učila. Ale pak jsme se přestěhovali a já už se k tomu pak nějak nedostala. Ach jo, další obor k ničemu, protože teď v pozdějším věku už se mi nějak nechce učit nic moc nového, a ani nevím na co bych se měla učit. Jo vlastně umím dobře hrát na nervy :D.

Sport?
Leda tak gaučing. Volejbal - nic. Florbal - nic. Basket - nic. Gymnastika - to už vůbec ne. Na kole - leda rekreačně. Běh - nikdy. Kolečkové brusle - nemám kde jezdit. Zkrátka a dobře jsem pako na všechny druhy sportů. Ne, že bych byla líná, ale prostě mi to nejde, tak co se s tím obtěžovat, že jo..

Škola, vědomosti?
Pfff, jsem blbá jak tágo. Do devátý třídy skoro samý jedničky, sem tam nějaká dvojka a s nástupem na střední se to se mnou začalo vézt. Trojky, čtyřky, i pětky. Dvojky a jedničky jen výjimečně. A to jsem nadšený luštitel křížovek, hrozně ráda koukám na vědomostní soutěže, dokonce i toho Dobyvatele hraju. Jenže prostě si přijdu vygumovaná, blbá a já nevím co ještě.

A dál už nevím, nic mě nenapadá. Je to hrozné, fakt že jo.
Máte taky někdy ten pocit?

Co...

21. srpna 2011 v 9:59 | Dori
...zbožňuji
Knihy. Jahody v čokoládě. Čajovku. Černý čaj s cukrem. Sourozence. Spánek. Červenou. Snění. Zapečené těstoviny. Zelňačku. Hudbu. Čtení hororů. Jahodovou tříšť. Knihy. Teplo. 30STM. Hinder. 3 Doors Down. Kopretiny. Nový Zéland. Psaní obyčejnou tužkou. Plyšáky z dětství. Zvonek na konci hodiny. Slash povídky. Kočkovité šelmy. Úplněk. Červeného Trpaslíka. Vodovou zmrzlinu. Oheň. Kakao. Knihy. Svůj osobní prostor. Svoji podrážděnost.

...mám ráda
Fazolačku. Sníh. Meloun. Růže. Čtení detektivek. Capuccino. Výtvarnou výchovu. Bouřky. Kreslení o hodinách. Fialovou. Nicnedělání. Mrkev. Sníh. Mluvení o ničem. Klavírní hudbu. Severuse Snapea. Fotografování. Překládání. Objetí. Historické filmy. Nivu.

...nemám ráda
Špenátovou polévku. Mlhu. Studený vítr. Chemii. Fyziku. Neobjektivní učitele. Zpěvačky. Sněhové vánice. Psaní úkolů. Mytí nádobí. Neochucenou vodu. Banány. Příliš aktivní učitele. Běh. Přecpané autobusy. Nakupování. Dlouhé cesty. Těžké tašky. Vyhozené pojistky. Čaj s medem. Obědy od babičky. Českou Lípu.

...nesnáším
Blbé lidi. Pomluvy. Pavouky. Dušenou mrkev. Odpolední vyučování. Český dabing. Ranní vstávání. ZSV. Vedro. Opilce. Cigaretový kouř. Ticho. Špenát. Hororové filmy. Pomalé a překážející lidi. Novodobé programy na Disney Channel. Hádky. Abnormálně hlasitou hudbu. Ksichty TokioHotel.

Where the streets have no name

15. srpna 2011 v 17:44 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Poslední dobou mi tu nevyhrává nic jiného než právě tahle písnička. Respektive cover verze od 30STM. Nedá se říct, která verze je lepší. Každá skupina do toho vložila něco ze sebe.

cover od 30 Seconds to Mars



U2




Veronika se rozhodla zemřít (Paulo Coelho)

15. srpna 2011 v 12:08 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Kvůli povinné četbě jsem byla nucená si přečíst Alchymistu, čemuž jsem se poměrně dost vyhýbala (obecně se vyhýbám věcem, které se neustále vyzdvihují), ten se mi zalíbil a já se rozhodla přečíst si od Coelha něco dalšího.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Uvědomění si života.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Prozřít.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Určitě přímo s Veronikou. Nejen podle jména, ale chvílemi mi opravdu připadlo jako bych četla o sobě samé.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Líbily se mi příběhy vedlejších postav - Zedky, Mari, Eduarda. A celkově to bylo skvělé, když jsem to večer dočetla, tak jsem jen ležela a přemýšlela, poněvadž těch námětů na přemýšlení a vůběc zajímavých myšlenek je tam poměrně mnoho.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
V podstatě příliš výhrad nemám, jen občas mi vadilo, že něco není dost rozepsané, ale zase na druhou stranu to poskytlo možnost si něco domyslet sám.

Sypaný švédský koláč

12. srpna 2011 v 19:49 | Dori |  Vycvaknuto
Hrozně ráda peču. Pravda, sice ne tak často, ale o to víc si to pokaždé užívám. A těch vůní



Recept pro zájemce (dle Hrníčkové kuchařky):

Knižní dotazník II.

10. srpna 2011 v 12:39 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Na tenhleten dotazník jsem narazila na knihy.blog.cz a protože je poměrně smysluplný a kvalitní, tak jsem se do něj pustila, ačkoliv je trochu delší.

Nefalšovaný úsměv

9. srpna 2011 v 22:09 | Dori |  Vycvaknuto
Moje úžasná malá sestřička :) Neskutečně mě tahle fotka hřeje při srdci :)


Inkoustová krev (Cornelia Funke)

9. srpna 2011 v 20:59 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách
Takové lehčí čtení. 630 stránek a to jen za dnešek. A ne, nedělám si srandu.
V poslední šesté otázce je spoiler!

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Jelikož jsem byla prvním dílem - Inkoustové srdce - nadšená, tak jsem si nedovolila nechat sérii rozečtenou. A tak jakmile se objevila v liberecké knihovně, tak jsem si ji okamžitě vypůjčila a dnes jen četla.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Inkoustový svět. (Já vím, že to je trapné, ale já jsem z toho teď momentálně tak zblblá, že to zatím jinak nedokážu vyjádřit.)

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Nebát se.


4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Zase.. Opět můžu říct, kdo mi byl nebo nebyl sympatický. Stejně jako v prvním díle, i tady jsem měla ráda Prašprsta a jeho kunu Gwina. Mám ráda i Elinor, ačkoliv si myslím, že tu dostala menší prostor než v první knížce a tolik se nepředvedla.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Příběh dokázal vtáhnout do děje a upoutat a to je myslím velké plus.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Konec. Jsem toho názoru, že to mělo skončit v momentě, kdy Prašprst zemřel (a přičemž mi ukápla slzička). Pak jsem to sice dočetla, ale už poměrně neochotně. I když jsem si vědomá toho, že by tam plno věcí zůstalo nedokončených.
Ale celkově se mi to líbilo.


P.S.: Pokud by někdo věděl, kde bych sehnala poslední díl - Inkoustovou smrt, tak budu vděčná, když se ozve. Tu už v knihovně totiž nemají a mě se zase nechce dávat přes dvě nebo tři stovky za knížku, kterou si chci přečíst jen proto, že nerada nechávám série nedočtené.

Naprosto nezáživný zápis deníčkového rázu

8. srpna 2011 v 17:30 | Dori |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Občas je potřeba se jen tak vypsat a dostat ze sebe události posledních dní.
Občas je potřeba na nic nemyslet, zapomenout na svět kolem nás.

Více jak půlka prázdnin je za námi a já se teprve nedávno rozhoupala, že bych mohla začít něco dělat. A tím něčím je.. povinná četba. A navíc četba k maturitě.
Maturitní četba by se ještě dala, ze 130 knížek se nějaký třicet povinných vybrat dá, našla jsem si tituly, které by mě snad měly bavit. Horší to už je s normální povinnou četbou do českého jazyka, tu nemám ráda už z principu, kvůli profesorce. A navíc přes polovina knížek ze školní povinné četby není v tom maturitním seznamu.
Takže teď budu číst, číst a číst, abych to všechno stíhala.

Dnešní náklad z knihovny.. (ty dvě nahoře jsou Hlava XXII. a Ztracený ráj)



Nejlepší přátelé

7. srpna 2011 v 23:19 | Dori |  Vycvaknuto
Ačkoliv jsem nedávno zmiňovala, že mým nejlepším přítelem jsou knihy, tak jsem tak trochu lhala. Ještě mám pár nejlepší přátel. Plyšových.



pan Brumda

Nejstarší z členstva, dělá mi společnost v těžkých či nepříjemných chvílích už takřka třináct let.
Můj největší miláček, nejlepší přítel, na kterého nedám dopustit.
Vždycky si mu chodím postěžovat, on mě mlčky vyslechne a pak dokážu jen tak ležet a objímat ho.






slečna Dášeňka

O rok mladší než pan Brumda, ale mám ji stejně ráda. Stejně jako pan Brumda mi dělá společnost, když se potřebuji vypovídat (a pana Brumdu nemůžu nikde najít :)).






Simbík

Deset let starý, koupený z vlastního kapesného při návštěvě zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Alespoň myslím. V té době jsme totiž hodně jezdili takhle po výletech, takže mi občas ta města a místa splynou.
Každopádně další můj milovaný :) Ač je pravda, že zprvu mi sloužil hlavně na zkoušení copánků O:-)




A nakonec ten nejnovější přírůstek - Míša :)
A raději bez komentáře :))


Milovaní sourozenci

6. srpna 2011 v 21:37 | Dori |  Vycvaknuto
Ač Adélku občas nemůžu někdy vystát (zvlášť když mi vždycky krásně uklidí pokoj), tak na ní nedám dopustit. Stejně jako na Tadeáška. Oba dva jsou moje milovaná zlatíčka a já si nedovedu představit, kdyby se jim něco stalo.




Kouř a zrcadla (Neil Gaiman)

4. srpna 2011 v 18:56 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách
1.Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Gaimanovo Nikdykde mě uchvátilo a tudíž bylo celkem jasné, že to nezůstane jen u jednoho jeho díla. Kouř a zrcadla konkrétně proto, že zrovna nic jiného v knihovně neměli.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Úžasná fantazie.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Páni!

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Jelikož to je kniha povídek, tak těžko říct. Sympatická mi byla stará paní z povídky Rytířství.
Ale povídka, která se mi líbila ze všeho nejvíc byla ta poslední - Sníh, zrcadlo, jablka. Neil Gaiman sepsal Sněhurku tak trochu naopak, a protože já jsem odjakživa veliká fanynka Sněhurčiny macechy, byla mi tato povídka jako na míru ušitá.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Snad nikdy jsem nic podobného nečetla, ale neskutečně se mi to líbí. Obdivuji Gaimanovu fantazii, schopnost napsat to tak uvěřitelně.. Chvílemi jsem měla problémy uvěřit tomu, že to není skutečné, díky čtivosti se mi ty povídky často odehrávaly přímo před očima.
Zkrátka... Celé to bylo skvělé.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Těžko říct. Opravdu. Možná by se i něco našlo, ale já nejsem schopná to vidět, ostatně jako u většiny knížek, ze kterých jsem opravdu nadšená.

Krásná růže v sadu kvetla

2. srpna 2011 v 22:19 | Dori |  Vycvaknuto
V pátek jsem dostala nový foťák - Nikon Coolpix L23 - a samozřejmě jsem ho musela hned vyzkoušet. Musím se pochválit a říct, že tahle fotka - i když je takovýchto mraky - se mi fakt líbí. Kdo by měl zájem - větší výřez.

Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.