Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Pražský hřbitov (Umberto Eco)

31. března 2012 v 17:17 | Dori |  Books in my thoughts / Knihy v mých myšlenkách
První věta:
Chodec, jenž by onoho šedivého březnového rána roku 1897 na vlastní nebezpečí přešel z jednoho konce na druhou stranu place Maubert neboli Maub, jak tomu náměstí říkala galerka (ve středověku centrum univerzitního života, křižované davy studentů mířících na artistickou fakultu ve Vicus Stramineus aneb rue de Fouarre, a později místo, kde se konaly popravy apoštolů svobodného myšlení, jako byl Étienne Dolet), dorazil by do jedněch z nemnoha končin, jež nepostihly demolice barona Hausmanna.

Hodnocení:


1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Ha! Po dlouhé době nějaká četba, co není povinná.
Poprvé mě kniha zaujala svým názvem a zajímalo mě, co může italský autor psát o pražském hřbitově (vůbec jsem si o té knize nic nezjišťovala, nevěděla jsem o co jde). Po nějaké době se o ní zmínil profesor na literární seminář a tak jsem si řekla, že to zkusím a zarezervovala jsem si ji v knihovně.


2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
falešný, nenávist

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
vzpomínat

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Bylo mi líto těch postav, které byly jen takovými pěšáky. Figurkami, které šlo jen využít a pak se jich zbavit. Neměla jsem ráda Simoniniho, tu jeho nenávist, která se vyskytovala na každé stránce.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Oceňuji, že se čtenář prostřednictvím této knihy nenásilnou formou dozvídá o tom, jaké bylo devatenácté století, dozvídá se pozadí různých afér (např. Dreyfusova aféra). A zjišťuje, že na podobném principu to ve společnosti vždy fungovalo, funguje a fungovat bude.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli), ale třeba i v chování postav.
Dlouhá souvětí jsem překousla ve Jménu růže, překousla jsem je i tady. Překousla jsem i občasné francouzské výrazy, ke kterým nebyly žádné vysvětlivky. Ale posledních 50 - 100 stran se ten děj už jenom vlekl a já se nemohla dočkat, až to dočtu. Trochu škoda, opravdu mě to bavilo, ale bohužel dávám jen čtyři triady. Přesto i tak Pražský hřbitov doporučuji.
 


Komentáře

1 musikerleben musikerleben | Web | 31. března 2012 v 18:10 | Reagovat

Je to dobrá knížka. Zrovna ji čtu. :)

2 Martin Martin | Web | 31. března 2012 v 18:24 | Reagovat

Musím ji vyhledat... já vůbec nevěděl, že existuje, dle hodnocení musí být více než dobrá :) První věta, nabádá k pokračování, perfektní :)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. března 2012 v 18:39 | Reagovat

Líbí se mi, že děj běží ve více rovinách...

4 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 1. dubna 2012 v 13:21 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Ostatně, Eco už je takový. Žel, ten banner vlevo má pravdu. Času málo, knih moc...

5 Vendy Vendy | Web | 1. dubna 2012 v 18:12 | Reagovat

Jméno růže se mi moc líbilo, nebo spíš - nadchlo mě.
Pražský hřbitov... asi bych si ji chtěla přečíst, ale jak píšeš o nenávisti, tak si knihu asi nejdřív seženu v knihovně. Přece jen, vyhodit za ni pár stovek, aby se mi pak válela někde ve skříni, to je škoda peněz.
Uvidím, zatím jsi to popsala poutavě, láká mě k přečtení.

6 Livien Livien | Web | 8. dubna 2012 v 19:22 | Reagovat

Jsem trapně typická, ale moje jediná kniha, kterou jsem od Eca četla bylo Jméno růže. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.