Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Překlad - Svatba

28. dubna 2012 v 16:54 | Dori |  Povídky/Překlady
The Wedding
Svatba

Přístupnost: K+ (od devíti let)
Pairing: na konci velmi lehký náznak Harry Potter/Charlie Weasley
Žánr: bolest, útěcha
Odkaz na autorku: W und W
Přímý odkaz na povídku: The Wedding

Autorka souhlasí s překladem

Premiéra coby překladatelky. Nemám betaread, sice jsem si to několikrát četla, ale přesto - pokud kdokoliv narazí na chyby, krkolomná souvětí, nechť neváhá a napíše. Děkuji.

Tato povídka je hlavně o pocitech, přístupu ostatních k Harrymu. Pokud trpíte silnou averzí vůči jakýmkoliv náznakům homosexuálního páru, tak to nečtěte, nikomu to necpu. Ale opravdu tam není ani polibek.

_______________________

Harry Potter stál na konci uličky, oblečen v elegantních černých kalhotách, bílé hedvábné košili a vínově červeném slavnostním hábitu. Zkoumal šťastné výrazy všech hostů, jeho vlastní úsměv - falešný - byl pevně usazen v obličeji. Svatba byla velká událost a hosté nebyli jen rodinní příslušníci, ale také členové Fénixova řádu a dokonce i zaměstnanci Ministerstva. Harry si přál být menší. Všechen šepot se v jeho uších zdál být ohlušujícím řevem a on byl unavený.

Jakmile začala hrát hudba, náhlé ticho se sneslo na dav a každý se otočil, aby viděl nevěstu pomalu procházející uličkou. Vypadala dokonale v bílých, až na zem dlouhých, šatech. Její vlasy se hedvábně vlnily a na plných rtech se jí skvěl šťastný, rozzářený úsměv.

Harry si povzdechl a otočil se k zrzkovi, stojícím vedle něj. Byl šťastný za Rona a Hermionu. Opravdu byl. Společně toho zažili hodně a oba jeho přátelé si zasloužili být šťastní. Harry si jen přál… přál si, aby tu pro něj také někdo byl. Po tom incidentu s trollem v prvním ročníku v Bradavicích se stali neoddělitelnými. Vždy byli spolu, čelili mnoha dobrodružstvím společně a navzájem si kryli záda. Všichni je nazývali Zlatým triem.

Měnit se to začalo, když se Ron a Hermiona dali po Poslední bitvě dohromady. Hermiona byla vážně zraněna a Ron zůstával po jejím boku, zatímco byla v ozdravném spánku v nemocnici. První věc, kterou udělal, když se Hermiona probrala, byla, že ji požádal o ruku. Poté, co ji téměř ztratil, sebral všechnu svou nebelvírskou odvahu. Zatímco se Hermiona uzdravovala a odpočívala, nejprve v nemocnici a později v Doupěti, nebylo možné je od sebe oddělit. A Harry musel čelit všem novinářům sám. Jistěže se s Ronem a Hermionou pravidelně potkával v soukromí a trávili čas jako Trio. Ale bylo to jiné. Hermiona s Ronem mluvili pouze o budoucích plánech, o práci, svatbě a o rodině. A Harry byl jako kolemjdoucí, který se zaskočil podívat na šťastný pár. A ačkoliv byl za oba šťastný, uvnitř křičel a plakal. Cítil se sám.

Samozřejmě, pokud by chtěl, mohl by mít vztah s kýmkoliv by si zamanul. Dokonce i po roce od závěrečné bitvy několikrát týdně dostával nabídky k sňatku, ale ty dívky ho neznaly. Viděly pouze Chlapce, který přežil, nebo Zachránce. Nenáviděl slávu. Chtěl být Harry, prostě Harry. Všechny ty titulky a sláva nebylo nic, co by chtěl. Spíše ho to nutilo přát si, aby mohl jen tak zmizet. Toužil po troše klidu, nějakém tichém místě, kde by nemusel myslet na to, co by chtěl v životě dělat, ale kde by se zotavil ze všeho, co se v posledních letech stalo. Cítil se tak prázdný po všech úmrtích, jichž byl svědkem. Poslední smrt, způsobená jím samým, mu způsobovala pocit chladu až do morku kostí, kdykoliv nad tím uvažoval. Věděl, že zabití Voldemorta bylo potřebné k zastavení dalšího krveprolévání, ale stejně to stále tížilo jeho svědomí a nikdo nevypadal, že by mu rozuměl, či se o to dokonce staral. Všichni se prostě vrátili ke svým životům po týdnech oslav, mnoha proslovech a Merlinových řádech.

Obvykle byli Weasleyovi jeho kotvou v těch časech, kdy se všechna ta sláva stávala neúnosnou. Bylo s ním zacházeno stejně jako s ostatními dětmi Weasleyových, mohl být jednoduše sám sebou. Ale poslední čtyři měsíce byly věnovány přípravě svatby a v Doupěti panoval naprostý chaos. Všichni pobíhali sem a tam, zajišťujíc různé věci a diskutujíc nad květinami nebo zasedacím pořádkem a Harry se cítil jako oko tornáda. Kolem něj byla aktivita. Život. Síla. A on stál ve středu, sledujíc každého okolo sebe, nevědouc co dělat a nikdo ho neviděl. Cítil se špatně, ale na jeho tváři byl stále úsměv.

Náhlý zvuk tleskání vytrhl Harryho z jeho vzpomínek. Vynořil se z minulosti právě včas, aby se stal svědkem prvního novomanželského polibku. Oba zářili štěstím a usmívali se na pozvané hosty. Harry se také rozhlédl kolem. Téměř všechny ženy měly slzy v očích. Molly Weasleyová plakala a utírala si nos do kapesníčku. Artur Weasley zářil pýchou na svého syna. Dvojčata se šklebila a Harry měl pocit, že mají v zásobě překvapení pro novomanžele. Bill a Fleur se s jemnými úsměvy dívali na sebe, očividně vzpomínali na svou vlastní svatbu. A Ginny se usmívala na Harryho a zamávala mu, když ho viděla hledět jejím směrem.

Ach, Ginny. Miloval ji, opravdu. Stejně jako Hermiona, i ona byla spíše jako jeho sestra. Naneštěstí, ona od něj chtěla více. Věděl, že vždycky snila o životě s ním, dokonce i předtím, než se potkali. Zamilovala se do něj a po druhém ročníku, kdy ji zachránil z Tajemné komnaty, se stal jejím osobním hrdinou. Nikdy se neuvědomoval, co k němu cítila, dokud ho v šestém ročníku po výhře famfrpálového poháru nepolíbila. Poté se stali párem, převážně proto, že se to od nich očekávalo, ale také proto, že Harry nechtěl Ginny zradit a nevěděl, jak jinak ukončit jejich vztah. Proto také Ginny stále doufala, že by budoucnost mohli prožít společně.

Svatební hostina byla Harryho nejhorší noční můrou. Ginny se stále držela po jeho boku a po celý čas se ho snažila obejmout nebo políbit. Harry měl pocit, jako by se dusil a uvědomil si, že si s Ginny musí promluvit co nejdříve, aby se dostala přes tu poblázněnost. Nebyla prostě dívka pro něj. Byla stále nevinná. A Harry prostě… nebyl. Všechno, co teď chtěl, bylo, aby se dostal pryč od Ginny a jejích neustálých doteků.

A chtěl se dostat pryč od všeho tisku. Svatba dvou z Tria, dvou válečných hrdinů, byla přirozeně velkou událostí a byla tu kvanta reportérů. Alespoň že Rita Holoubková tu nebyla. Byla ve vazbě na ministerstvu, čekající na soudní řízení kvůli svému neregistrovanému zvěromágovství.

Jeden by si myslel, že novináři nechají Harryho na pokoji, na události jako je tato, ale všichni s ním chtěli udělat rozhovor. Jen několik málo otázek bylo o svatbě nebo o Ronovi s Hermionou. Většinou chtěli vědět, co Harry dělal v posledních měsících, co plánuje dělat v budoucnosti - bude chtít pokračovat ve svém osudu hrdiny a stát se bystrozorem? - a kdy se on a Ginny dají opět dohromady. Harry to nenáviděl. Chtěl jen odsud vypadnout a mít chvíli klid.

O několik hodin později, hluboko v noci, Harry měl konečně reálnou šanci na klid. Svatba byla u konce, všichni hosté odešli před pár hodinami, Ron s Hermionou byli v Karibiku, užívajíc si své líbánky a všichni Weasleyovi byli již v posteli. To ponechalo Harryho, který trávil noc v Ronově pokoji, poprvé samotného. Ležel na posteli a nepřítomně zíral na zeď, která byla stále jasně oranžová a pokrytá plakáty Kudlejských kanonýrů.

Harry musel usnout, protože se náhle probudil, stékal mu po čele pot a třásl se při vzpomínce na čerstvou noční můru. I když byl Voldemort mrtev, Harry o něm stále snil. Ačkoliv téma se změnilo. Už neviděl Voldemorta, jak zabíjel a mučil. Ale stále ho pronásledoval. A zesměšňoval. Nejčastěji se Harrymu zdálo o jejich posledním boji, jak zabíjel Voldemorta, vidouc šok v jeho očích, když umíral. Ale někdy, jako dnes, byly sny mnohem ukrutnější. Harry nikdy nevěřil v Brumbálovo vysvětlení lásky jako síly, kterou Temný pán nezná. A Voldemort v Harryho snech také ne. Naopak, shledával tu myšlenkou velice zábavnou a posmíval se Harrymu kvůli jeho víře a naději v lásku. A fungovalo to. Harry už dále nevěřil v lásku, alespoň ne pro něj. A jak by také mohl, když na jedné straně byly všechny ty čarodějky, které prohlašují, že ho milují a dokonce ho ani neznají, a na druhé straně, když on sám nikdy nikoho nemiloval, pouze jen jako rodinu.

Harry se v posteli vrtěl a otáčel, ale po hodině vzdal snahu znovu usnout a rozhodl se jít na čerstvý vzduch. Potichu se proplížil dolů do kuchyně, kde našel lahev Ohnivé whisky a stejně tiše opustil dům. Na chvíli se však zastavil, opřel se o dveře a podíval vzhůru na noční oblohu, obdivujíc zářící hvězdy. Bosý přešel napříč zahradou ke starému stromu, který mu připomněl jezero v Bradavicích. Pomalu se po kmeni sklouzl dolů a posadil se na provlhlou zem. Natáhl si nohy a zády se opřel o drsnou kůru. Otevřel lahev v ruce a zhluboka se napil. Ztracen v myšlenkách upřeně pozoroval hvězdy, pomalu upíjejíc z lahve.

O pár chvil později Harry stále seděl opřený o strom, lahev Ohnivé whisky ležela opuštěná nedaleko něj. Nohy měl přitažené k hrudi, paže obtočené kolem nich a hlava mu spočívala na kolenou. Stále hluboce zamyšlen hleděl na hvězdy, ani nezaznamenal, že se třásl zimou, dokud přes něj nebyla přehozena jemná deka. Překvapeně se zarazil a pomalu otočil hlavu. Nedaleko něj stál velký stín, svalnatý a s divokou hřívou vlasů. Harry si nebyl jistý, kdo to je, ale vlastně se o to ani nezajímal. Přitáhl si deku těsněji kolem ramen a otočil hlavu zpět, aby pokračoval v zírání do neznáma. Byl vděčný za tu deku, protože mu nabízela teplo a pohodlí, ale neměl na to, aby se staral o to, kdo mu tu deku přinesl.

Proto byl opravdu překvapen, když ucítil teplé tělo vklouzávající mezi něj a kmen stromu, a byl ještě více šokován, když ho silné paže objaly a velké tělo neznámého chránilo jeho malé. Dlaně patřící těm pažím potáhly za deku a ještě více ji ovinuly kolem Harryho před tím, než byl vtažen do hřejivého objetí.

Harry byl ohromen, když si uvědomil, že se cítí… mírumilovně. Příjemně. Bezpečně. Teď opravdu chtěl vědět, kdo to je, kdo způsobil, že se tak cítil. Ale také se neodvažoval otočit a přerušit tento snový stav, ve kterém se ocitl. Byl rozpolcen mezi zvědavostí a strachem se pohnout, cítil se poněkud ztuhle. Osoba za ním to zřejmě vycítila, protože ho objala těsněji, jednu ruku přesunula z Harryho ramene a začala ho vískat v rozčepýřených vlasech a zároveň je uhlazovat. Harry se nikdy necítil tak jako teď. Jako když se o něj někdo stará.

Harry si uvědomil, že pláče, až tehdy, když byl zvednut a usazen na klíně. Deka kolem něj byla poupravena a on byl chráněn v hřejivých a silných pažích. Hluboký hlas mu do ucha šeptal něžná slůvka, zatímco jedna dlaň mu konejšivě přecházela po zádech a druhá ho hladila po vlasech, nebo mu jemně stírala slzy z tváře.

Harry nevěděl, jak dlouho trvalo než se uklidnil, ale pláč zpomaloval a on opět dostal svůj dech pod kontrolu. Když si byl jistý, že náhlé zhroucení je u konce, natočil hlavu a pohledem se střetl s těma nejzářivějšíma modrýma očima, které kdy viděl.

"Lepší?" zaslechl Charlieho sytý šepot.

Harry popotáhl nosem. "O mnoho. Děkuji ti." Odvážil se pousmát, poté se otočil zpět a hlavou se opřel o široké rameno. Opravdu se cítil lépe a vlastně si teď již užíval pohled na noční venkovskou krajinu kolem.

Sbírajíc všechnu svou odvahu, Harry se tiše zeptal: "Charlie, co tu děláš?"

Spíše cítil, než slyšel, Charlieho povzdechnutí. "Probudil jsem se, když jsem slyšel vrzat schody. Nejdříve jsem si myslel, že je to jen někdo z rodiny a potřebuje použít toaletu, ale když jsem neslyšel nic jiného, myslel jsem si, že bude lepší, když to půjdu zkontrolovat, abych si byl jistý, že jsme v bezpečí. Upřímně, nevěděl jsem co čekat, ale když jsem tě viděl brát v kuchyni lahev, měl jsem špatný pocit a rozhodl se tě následovat. Zprvu jsem si myslel, že prostě jen nemůžeš spát a užíváš si klid. Pak ses začal třást, ale nic jiného jsi nedělal, tak jsem se vrátil pro deku. Myslel jsem, že ti ji prostě dám a nechám tě dál o samotě. Ale nereagoval jsi, když jsem na tebe mluvil a nabízel ti přikrývku, tak jsem ji jednoduše přes tebe přehodil. A pak ses na mě podíval těma smutnýma očima a já věděl, že nemůžu jen tak odejít, a proto jsem si sedl vedle tebe a…"

Harry se začal usmívat při Charlieho zmateném projevu. Nějakým způsobem se cítil lépe, nejenže se o něj Charlie staral natolik, že ho pozoroval, ale také jej držel, aby se zahřál a nechal ho plakat na rameni Merlin ví jak dlouho.

"Děkuji, Charlie," řekl upřímně a s emocemi, které nemohl zakrýt.

Charlie stále Harryho objímal, přitom ho jemně hladil po tváři. "Proč jsi venku a necháváš si mrznout zadek?" zeptal se ho.

Harry nejdřív jen pokrčil rameny, ale poté se rozhodl dostat to ze sebe ven. Pravděpodobně to bylo vinou Ohnivé whisky, ale začal mluvit o tom, jak se cítí uštvaný médii a fanoušky, jak chce být jen Harry a proč žárlí na Hermionu s Ronem. A Charlie ho poslouchal, hladil ho po tváři a rozčepýřených vlasech.

Když Harry konečně skončil, cítil se… odlehčený. Se vším se svěřil Charliemu, který tiše naslouchal a poskytoval mu útěchu. Harry se cítil trochu špatně, že všechno své trápení převedl na Charlieho ramena, ale cítil se lépe a užíval si ten pocit. Už je to dlouhá doba, kdy ho někdo poslouchal, jestli vůbec někdy, a kdy se o něj někdo staral. Samozřejmě, byla tu madam Pomfreyová, která ho již několikrát léčila za jeho školních let, ale i přestože byla dobrá léčitelka, byla to prostě její práce se o něj starat. Ale někdo starající se o jeho duševní stav… Harry si nepamatoval, kdy se něco takového stalo naposledy.

Dursleyovi se nestarali nikdy. McGonagallová byla sice kolejní ředitelkou Nebelvíru, ale byl si jistý, že nikdy nerozuměla, co potřeboval. A Brumbál? Po šestém ročníku si byl celkem jistý, že ho Brumbál viděl jen jako figurku v šachové hře - bílí proti černým. Harry nenáviděl být loutkou, nenáviděl věštbu a všechnu zodpovědnost, kterou přinášela. Samozřejmě, že udělal to, co se od něj čekalo, ale nebylo to lehké a on nenáviděl všechnu tu pozornost. Nejen proto, že se o něj nikdo nezajímal jako o člověka, viděli ho jen jako zachránce, ale také proto, že byl přinucen vstoupit do zvláštní role, kterou nenáviděl splnit, protože upřímně… byl jen vystrašený teenager a dělal jen to, co od něj lidé požadovali, nebo co vypadalo jako správná věc. Ani jeden důvod nedělal všechna ta dobrodružství lehčími, ale cítil se jako by neměl na vybranou. Jeho rodiče zemřeli, teta se strýcem se o něj nestarali a Brumbál ho viděl pouze jako část hry, ne jako člověka. Nikdy příliš nepřemýšlel nad tím, co od života očekává, ale neustále myslel na to, co očekávají lidé, že udělá.

A teď seděl Charliemu na klíně, plakal Charliemu na rameni a cítil se dobře. Sice se cítil také rozpačitě, protože se otevřel staršímu muži, ale bylo fajn vypustit ven všechno napětí.

"Charlie… Proč tu jsi?" zeptal se.

Charlie vypadal, že rozuměl, na co se Harry ptal, protože odpověděl: "Protože mám o tebe starost, Harry. Ne o tebe jako zachránce, jako dalšího syna Weasleyových nebo jako nejlepšího přítele Rona, ale starám se o tebe jako o člověka. Bojím se o tebe kvůli všemu tlaku a očekávání. Chci jen, abys byl šťastný. Chci, abys žil svůj život tak, jak chceš ty."

Harry se usmíval. Celý život chtěl slyšet ta slova a teď se tak stalo. Seděl na klíně úžasného muže a byl neuvěřitelně šťastný. Nebyl si samozřejmě jistý, jestli Charlie myslel svá slova vážně, ale tahle chvíle byla prostě skvělá.

Seděli tak chvíli dál, zatímco pozorovali první paprsky vycházejícího slunce. Po chvíli se Charlie trochu oklepal. "Vadilo by ti, kdybychom šli zpět dovnitř?" zeptal se Harryho. "Mám dojem, že mi za chvíli přimrzne zadek, jak je ta země studená."

Harry byl smutný, že ta intimní chvilka pominula, ale nechtěl, aby Charlie prochladl, proto jen pokrčil rameny, postavil se a natáhl k Charliemu ruku, aby mu pomohl na nohy. Vypadal sklíčeně, proto mu Charlie přehodil pravou ruku kolem ramen a přitáhl si ho blíže k sobě, zatímco směřovali zpět do domu. Vystoupali po schodech a když se zastavili před Charlieho pokojem, Harry se otočil tak, aby viděl Charliemu do obličeje. Nechtěl být znovu sám, ale nevěděl, jestli by se měl Charlieho zeptat, jestli s ním může zůstat. Tak mu raději jen popřeje dobrou noc, správně?

Vypadalo to, jako by mu Charlie četl myšlenky, protože po chvíli, co na sebe upřeně hleděli, se zeptal: "Víš, nechce se mi být teď sám. Nechceš jít ke mně do pokoje pospat si ještě několik hodin? Museli bychom se podělit o postel, ale je dost velká pro oba."

Harry se usmál a kývnutím souhlasil, následujíc zrzka do jeho pokoje. Tam si oba vlezli do postele a předtím, než Harryho přemohl spánek, cítil, jak je vtahován do hřejivého objetí. Harry usínal s úsměvem na rtech.
 


Komentáře

1 marci marci | 30. dubna 2012 v 9:49 | Reagovat

Narazila jsem na kizi na Tvůj odkaz a jsem ráda, protože povídka mi "sedla". Mám takovéhle náznakové záležitosti hrozně ráda, i když - polibek na konci (alespoň do vlasů na dobrou noc) by mi tedy nevadil :-)
Drobounké opravy: nejzářivějšíma modrýma očima (ne -mi) a bílí proti černým (máš tam černím). Jinak se to četlo jedna báseň a já doufám, že přijdeš zase s něčím takhle vydařeným :-)

2 Dori Dori | 30. dubna 2012 v 11:03 | Reagovat

[1]: Děkuji za opravu, "černím" nebylo schválně, jen překlep. Co toho obratu s očima týče, tak jsem si neuvědomila, že u částí lidského těla je výjimka a aktivně jsem to skloňovala podle vzoru :D.
Děkuji za komentář :) Po maturitě se vrhnu do víru překládání :)

3 Patoložka Patoložka | Web | 30. dubna 2012 v 15:56 | Reagovat

Ahojky, moc pěkný překlad a skvěle vybraná povídka. Pokud bys chtěla nějaké další věci k opravě: Toužil po trochu (troše) klidu; Cítil se tak prázdný po všech úmrtích, jejichž (jichž) byl svědkem; a občas jsem tam našla věty, které bych třeba přeformulovala, ale jako celek to působí opravdu krásně a plynule. Děkuji za krásnou povídku, kterou jsem si mohla vychutnat:-)

4 kali kali | 30. dubna 2012 v 17:56 | Reagovat

Tohle bylo moc pěkné hlavně ten pár,není moc povídek na tenhle pár,takže si mě opravdu potěšila,děkuji:-D

5 Dori Dori | 30. dubna 2012 v 18:54 | Reagovat

[3]: Taktéž děkuji za opravy, sice drobné, avšak neopomenutelné :) S těmi formulacemi klidně do mě, já s tím mám hodně problémy :D Vždy se snažím, aby to znělo na úrovni a pak se do toho tak zamotám, že to ve výsledku zní opravdu krkolomně :)
Jinak samozřejmě děkuji za hezký komentář, vážím si ho :)

[4]: Děkuji za komentář :) Až budu mít po maturitě, plánuji další povídky s Harrym a Charliem, tak doufám, že tě potěším i příště :)

6 jerry jerry | 30. dubna 2012 v 21:38 | Reagovat

jeej, to bola super poviedocka. ja sice nemusim taketo parovanie ale pribeh bol krasny. a aj preklad samozrejme :)

7 Janka Janka | Web | 28. června 2012 v 15:39 | Reagovat

Ahoj, díky za super povídku/překlad. Jak ti dopadla maturita? Chystáš další povídky? :-)

8 Dori Dori | E-mail | Web | 28. června 2012 v 16:15 | Reagovat

[7]: Maturita nedopadla, ale další překlady chystám :) Jen jsem si toho nabrala trochu moc, takže se to trochu zpozdí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.