Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Ospalá

29. srpna 2012 v 15:10 | Kelly |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Blíží se konec prázdnin a je to sakra znát. Jak na počasí, které nám pomalu dává vědět, že podzim klepe na dveře (ne že by mi to tedy vadilo), tak i na náladě těch mladších. Přece jen, začíná škola. A ačkoliv mi možná ten studijní dril započne až ke konci září, ještě před tím mě čeká opravný maturitní pokus. Písemná část hned v pondělí a ústní jedenáctého. Když si vzpomenete, držte mi palce, budu vděčná za každý kousek štěstí. Opravdu doufám, že druhý pokus už bude úspěšný a já budu v ruce konečně třímat ten kus papíru - maturitní vysvědčení.


Včera jsem byla omrknout v Hradci bydlení. Přiznám se, že mě zprvu trochu vyvedlo z míry, že mi nebyla přidělena kolej, ale teď mi to i tak docela vyhovuje. Našla jsem pěkný byt (tedy on to je rodinný domek, ale je dělaný jako 3+1), pokoje jsou vzdušné, prostorné a na každém pokoji budeme jen dvě. Naprostý opak oproti minulému týdnu, kdy jsme se na menším prostoru měly tísnit čtyři. Kuchyně je nově udělaná, koupelna je taktéž slušná. A docela levně, 2 400,- Kč. Jsem spokojená, tak ještě aby vyšla i ta maturita.

A když už jsem si udělala ten výlet za bydlením, řekla jsem si - proč to nespojit i s něčím příjemným. Proto (možná trochu narychlo) jsem navrhla Hanyuu, že kdyby nevěděla co s časem, tak bychom si mohly dát menší srázek. Slovo dalo slovo a včera jsme si společně užily pěkné odpoledne. Kdo by čekal kavárnu nebo třeba McDonald, toho zklamu. Vzhledem k tomu, že obě dvě jsme náruživé čtenářky, nešlo očekávat nic jiného než návštěvu všech knihkupectví, která jsme po cestě potkaly. Co říct jiného, než že mi do mé skromné knihovny přibylo pár kousků :D. Je fajn, když si může člověk pokecat s někým, kdo je do knih stejný blázen jako já.

Včerejšek byl tudíž velice fajn. Totéž už se ale nedá říci o dnešku. Nemám moc ráda courání po městě, navíc ještě když je teplo (a to i když se jedná o knížky). A to se i projevilo. Jsem utahaná, ospalá, bolí mě hlava a nejraději bych si zalezla do postele a prospala zbytek dne. Žel bohu, jakmile jsem jednou probuzena, málokdy znovu usnu, a proto se tu dnes plahočím jako mrtvola a jsem schopná si jen číst. A k tomu přičtěte vřískající sourozence, vřískající rodiče a super náladička na světě.

Na jednu se vážně těším, až budu pryč, ale na tu druhou... nechce se mi tu nechávat mamku přes týden samotnou, když má ten kretén náladu věčně pod bodem mrazu. Vážně nechápu, jak můžou takoví lidé vůbec existovat. Chápu, že se problémy nedají řešit s úsměvem na rtech, ale házet vinu jen na ostatní a dělat ze sebe toho největšího chudáčka? Takovými lidmi upřímně opovrhuji. Věčně ječí na Adélku s Tadeáškem a nechápe, že to jsou jen malé děti, které za jeho problémy nemůžou. Řve na ně kvůli každé prkotině, když jim spadne miska, když začnou kňourat, že chtějí pohádku, když schovají dálkové ovládání, když se nahlas smějí. Adélka kvůli němu už chvílemi koktá a to se jí dřív nestávalo. Kdyby chcípl a my s mamkou měly zůstat samy, bylo by to možná lepší. Mě už totiž takový život vážně nebaví.

...

Před pár dny jsem měla snahu o generální úklid v pokoji. Dopadlo to, no, všelijak. Možná bych to měla i uklizené za chvilku, jenže to bych si nesměla s nadšením prohlížet každou věc, na kterou mám i jen třeba nepatrné vzpomínky. Sbírka již nepoužívaných náušnic, přívěsků. Sbírka starých školních sešitů, sbírka malůvek. Našla jsem i dlouho hledané pastelky, takové ty vysouvací, jak se do nich dají koupit náhradní tuhy. Byly neořezané, tak jsem se do toho samozřejmě pustila. Vivat prokrastinace!


Tyhle jsem si koupila před pár roky v náhlém záchvatu infantilnosti. Netřeba dodávat, že jsem je měla na sobě dvakrát a od té doby mi ležely v šupleti.



Už jsem chtěla tenhle deníčkový zápis ukončit, ale chtěla jsem ještě něco dodat k přezdívce. Někteří jste možná zaregistrovali, že jsem ji změnila. Proč? Už hezkou řádku let si říkám Kelly. Kelly jsem všude, kde se vyskytuji, jen tady na blogu jsem se nejdřív schovávala za maskou staré táborové přezdívky. Proč? Nechtěla jsem, aby mě někdo nechtěný objevil poté, co jsem kvůli nim své předchozí blogy (a že jich bylo) zrušila. Netřeba říkat, že to dlouho nevydrželo. Zprvu jsem opět měla tendence utéct pryč, ale pak jsem si řekla - a má to vůbec cenu? Nemá. Vždycky se najde někdo, u koho nechcete, aby váš blog objevil. Takže na to kašlu. Je mi jedno, kdo se tu vyskytuje, je mi jedno, kdo mě objeví. Je mi jedno, že si možná o sobě přečte něco nelichotivého. Vracím se ke kořenům, vracím se ke Kelly. Kelly, bez kterou bych nebyla takovou, jaká jsem teď.
 


Komentáře

1 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 29. srpna 2012 v 23:41 | Reagovat

2.400 je fakt pěkná cena, v Brně kamarád platí 3.200, jsou 4 na pokoji a v celém bytě je jich deset, navíc je to tam fakt malučké.

Ořezané zbytečky se dají použít na nějaký fajn kreativní tvoření!

2 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 17. října 2012 v 17:25 | Reagovat

Myslím si, že to ubytování si našla naprosto skvělé podle popisu i ta cena je fajn.
Nejhorší je, když jeho chování odnáší děti. Ti to bohužel nesou špatně, tak jen doufám, že je to poznamená co nejméně...
Na té fotce s ořezáváním to vypadá, že si ty pastelky snad úplně zlikvidovala^^
Ano, taky jsem řpišla na to, že nemá cenu utíkat. Vždycky se najde nějaký kretén, který tě najde, když chce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.