Říjen 2012

Vlak versus autobus

25. října 2012 v 16:51 | Kelly |  Na téma
Už dlouho jsem se chystala udělat takový menší průzkum mezi vámi, čtenáři :)

Já sama preferuji vlaky. Nebudu brát v potaz cenu, protože jednak v tom nemám skoro žádný přehled a druhak by v tomto u mě vždy zvítězily právě vlaky, respektive České dráhy, aneb vivat režijní jízdné!

Nemám v lásce autobusy, jelikož jsou nepohodlné, je tam málo místa a jakmile nesedím vpředu, dělá se mi v nich nevolno. Jediné, co jsem jakž takž schopná snést, jsou autobusy Student Agency, neb jsou zatím nejpohodlnější autobusy, kterými jsem doposud jela. Když vím, že musím jet autobusem, tak se už dopředu děsím a kontroluji, zda mám funkční přehrávač a sluchátka, protože to je jediná možnost, jak tu (pro mě strastiplnou) cestu snést. Ani číst si tam nemůžu!

Ve vlaku to mám zkrátka naopak. Pokud není úplně narvaný, tak je pohodlný, místa má dostatek. Nehledě na to, že se tam dají okna otevřít většinou více než v autobusech. Jistě, v zimě tam většinou bývá přetopeno, to uznávám, ale dá se to přežít. Pořád lepší než kdyby tam mrzlo, že...

Včera jsem zrovna kvůli výluce musela jet náhradní autobusovou dopravou. A ano, vím, že to bylo nutné, ale fakt jsem se těšila až z toho rozhrkaného autobusu vylezu a nasednu zpátky do vlaku.

Nuže, a jak to máte vy? Komentáře budou vítané nebo alespoň klikněte v anketě :)

(A pokud možno, zdržte se komentářů, že radši autem nebo na kole nebo pěšky, tohle je čistě mezi vlaky a autobusy :))

Týden s knížkou #6

24. října 2012 v 11:46 | Kelly |  Týden s knížkou
Tak zřejmě bylo cosi v nepořádku přímo s tím videem, protože nešlo ani normálně pustit v přehrávači, ale fakt nevím co. Takže jsem to musela přetočit znovu až dnes. No, aspoň jsem si tam napravila několik chybiček z minulého videa, tak snad to bude o něco lepší.(Tentokrát si zcela nekriticky a neskromně myslím, že to je opravdu jedno z mých nejpovedenějších videí xD.) Ale určitě mám ještě co vylepšovat, hlavně co se týče toho, co říkám, protože se vždycky nějak zamotám :))

Tak ať se líbí :)

A abych nezapomněla, autorkou tohoto projektu je Rodaw z Knihánkova :)

Mimochodem, stále nemůžu uvěřit tomu, že to je už šesté video! Ještě než jsem s tím začala, tak jsem pochybovala o tom, že s tím budu vůbec pokračovat! :)

(A zcela úplně mimo, acoustic version Iris od Goo Goo Dolls je totálně, ale totálně boží!)


A tak kráčím dál

22. října 2012 v 22:08 | Kelly |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Konečně jsem se taky dokopala k tomu, abych podala zprávu o svém životě za uplynulé tři čtyři týdny. Pff. Původně jsem zprávu o svém vysokoškolském životě chtěla psáti již po týdnu. Pak se to změnilo na týdny dva a nakonec to dopadlo tak, že to píšu teď, po třech týdnech. Ačkoliv... celkově jsem zatím v té škole nebyla ani dva týdny, že.

Na cestě

21. října 2012 v 23:15 | Kelly |  Vycvaknuto
Tak jsem dnes chtěla přidat nový Týden s knížkou, bohužel mi ale nějak začal stávkovat Movie maker a já už nemám nervy na zkoušení nových programů na úpravu videí. (Kdybyste někdo věděl o nějakém jednoduchém, v kterém se dá stříhat (a přidávat titulky), dejte vědět.) Tak aspoň fotka.


Týden s knížkou #5

13. října 2012 v 17:54 | Kelly |  Týden s knížkou
No, tak po dvou týdnech další video. Hehe. No. Mé vyjadřování opět vzalo za své, opět jsem se v tom neskutečně motala a opět to je točené pomocí webkamery, jelikož jsem foťák sice měla k dispozici, ale bez baterek. Aneb když je někdo šikovný a zapomene si je...

No nic, tak se kochejte.


Je potřeba radovat se z maličkostí

12. října 2012 v 23:34 | Kelly |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Nikdy jsem nebyla přehnaně optimistický člověk, čehož si ten, kdo si tu sem tam přečte nějaký ten článek, určitě všiml. A kdo by se mě snažil přesvědčit, že můj život pesimisty je jen póza, s chutí bych se mu vysmála. Ne, opravdu jsem většinu svého dosavadního života profňukala a prostěžovala. Nikdy jsem nebyla schopná vážit si toho, co právě mám a vždycky jsem chtěla víc. Proč tak náhlý obrat, ptáte se?

Vlastně ani sama nevím. Uvědomila jsem si to sotva před pár dny, když jsem kráčela ze školy "domů" a pozorovala protijdoucí. Většinou zamračené, nutno dodat. A já měla ten den prostě dobrou náladu. Jen tak. A říkala jsem si, že ten den byl vlastně skvělý. Protože i když se nestalo nic moc významného, zároveň se nestalo nic špatného, tudíž i to lze považovat za úspěch.

Je potřeba radovat se z maličkostí. Ať už jde o to, že jste si vybrali mandarinku, která náhodou není kyselá, ale úžasně sladká. Nebo že se na vás bez důvodu usmál protijdoucí člověk. Nebo že na všech přechodech jste dorazili akorát na zelenou. Nebo že jste v tramvaji viděli mladého kluka pustit starou paní. Nebo když vám na přehrávači skočí zrovna písnička, o které jste zrovna chvíli předtím přemýšleli. Nebo když dostanete zprávu, že přece jen budete mít na narozeniny ten dort, který jste si usmysleli. A tak dále.

Neříkám, že si hned teď nasadím růžové brýle a budu odteď na všechno nahlížet s úsměvem na rtech, ale přece jen... krůček po krůčku se budu snažit svůj život zlepšit. Možná jsem na to přišla trochu pozdě, ale přišla a to se přece počítá.

:)
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.