Je potřeba radovat se z maličkostí

12. října 2012 v 23:34 | Kelly |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
Nikdy jsem nebyla přehnaně optimistický člověk, čehož si ten, kdo si tu sem tam přečte nějaký ten článek, určitě všiml. A kdo by se mě snažil přesvědčit, že můj život pesimisty je jen póza, s chutí bych se mu vysmála. Ne, opravdu jsem většinu svého dosavadního života profňukala a prostěžovala. Nikdy jsem nebyla schopná vážit si toho, co právě mám a vždycky jsem chtěla víc. Proč tak náhlý obrat, ptáte se?

Vlastně ani sama nevím. Uvědomila jsem si to sotva před pár dny, když jsem kráčela ze školy "domů" a pozorovala protijdoucí. Většinou zamračené, nutno dodat. A já měla ten den prostě dobrou náladu. Jen tak. A říkala jsem si, že ten den byl vlastně skvělý. Protože i když se nestalo nic moc významného, zároveň se nestalo nic špatného, tudíž i to lze považovat za úspěch.

Je potřeba radovat se z maličkostí. Ať už jde o to, že jste si vybrali mandarinku, která náhodou není kyselá, ale úžasně sladká. Nebo že se na vás bez důvodu usmál protijdoucí člověk. Nebo že na všech přechodech jste dorazili akorát na zelenou. Nebo že jste v tramvaji viděli mladého kluka pustit starou paní. Nebo když vám na přehrávači skočí zrovna písnička, o které jste zrovna chvíli předtím přemýšleli. Nebo když dostanete zprávu, že přece jen budete mít na narozeniny ten dort, který jste si usmysleli. A tak dále.

Neříkám, že si hned teď nasadím růžové brýle a budu odteď na všechno nahlížet s úsměvem na rtech, ale přece jen... krůček po krůčku se budu snažit svůj život zlepšit. Možná jsem na to přišla trochu pozdě, ale přišla a to se přece počítá.

:)
 


Komentáře

1 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 13. října 2012 v 1:44 | Reagovat

Lidi mají starosti, proto se tak tváří. Je ale pravda, že bysme se měli radovat z každé maličkosti. A neměj strach, nejsi sama, taky jsem občas pesimista alias murous.

2 Taychi Taychi | E-mail | Web | 13. října 2012 v 8:34 | Reagovat

[1]: A lidi se často starají podle mě o věci, které jdou vyřešit hned, ale oni je neřeší. O věci, které oni sami nějak vyřešit nemůžou, ale nejsou schopni dát od toho ruce pryč. O věci, které tolik starosti nepotřebují. Pociťuji to na sobě. Například: Strašně mi vadí, že mám rozbitý boty, máma mi dává peníze, ale já jsem líná a NECHCE se mi tam jít a koupit si nové. Kvůli tátovi mi chodily nějaké smsky v pět ráno a vyhrožovali, že dluh roste a roste. Pokusila jsem se tátu upozornit, nadávat mu a tak a když to neřešil, tak jsem se na to vysrala. Sice mě to v pět ráno budilo, vadilo mi to, ale nemohla jsem s tím nic dělat, tak jsem to smazala ze své cesty k mému cíli naplnění. No a od té doby mi už nic nechodí, já nejsem nasraná a táta mi včera(sice po pěti měsích) zavolal a že už to vyřešil, a i když mu nevěřím, tak oni mi nepíší a je to jeho problém, co s nima udělal. Dále také neumím skákat do výšky, kluci se mi smějou, stejně jako většině holek, ale neřeším to. Jednoho dne prostě už do výšky nikdy skákat nebudeme. Proč bych si měla tímhle kazit náladu? :-)

K článku: Ano, je potřeba mít radost ze všeho i z toho, když se člověk (pardon za výraz) dobře vysere. Je milion věcí, které nás mohou srát, dělat nám starosti ale na každou špatnou věc dopadá tisíc dobrých a ty špatné se dějí protože pak vedou k něčemu dobrému. Život nám nedává nic, co bychom sami nezvládli. A taky pokud něco nekončí dobře, tak ještě není konec. :-D
Takže radost z maličkostí jen podporuji! :-)

3 Kelly Kelly | 13. října 2012 v 8:42 | Reagovat

[1]: Vždyť já mám také starosti a ne málo :) Právě proto jsem si uvědomila, že se člověk musí radovat i z každé nevýznamné maličkosti, která ho potěší ;)

[2]: Přesně tak :) Děkuji za komentář :)

4 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 13. října 2012 v 9:17 | Reagovat

[2]: To je přesně ono. Kdyby to otec řešil, mohlo vše dopadnout jinak. Nakonec sama píšeš, že to vyřešil. To je dobráb zpráva. K výsledku se dopracoval sice složitější a delší úmornou cestou, ale došel. Pokud, jak píšeš, tě nebalamutí.

5 Taychi Taychi | E-mail | Web | 13. října 2012 v 9:36 | Reagovat

[3]: :-) Rádo se stalo.

[4]: Víš, já svého otce považuji svým způsobem za sraba, ale kdo ví. Jak to je. Nepídím se po tom. :-)

6 Viollet Viollet | Web | 13. října 2012 v 9:55 | Reagovat

Pravda, pravda... Přesně todlencto mi porád říká ségra, a tu sem skoro nikdá neviděla ustaranou, takový živý optimistický člověk... Zato morouse potkávám každý den. Holt pitomá uspěchaná doba.

7 Hanyuu Hanyuu | Web | 13. října 2012 v 10:25 | Reagovat

Tak nějak se odrazím od prvního komentáře :D:D
A já si zase myslím, že lidi, co mají víc starostí, se zvládnou radovat z více maličkostí než ti, kteří mají ten život mnohem jednodušší...
Usoudila jsem tak na základě mě a jedné nejmenované osoby, kterou znám. Zatímco ona by v mém životě už ležela mrtvá, já stále byla schopná se radovat i z neskutečné kravinky, i když bych každou chvíli měla chuť do něčeho kopnout...
Protože ono občas ani nic jiného už nezbyde ;)

8 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 17. října 2012 v 16:17 | Reagovat

Ano, lepší pozdě než vůbec=) Kdyby se člověk neradoval ani z těch maličkostí, tak tu to asi může rovnou zabalit^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.