K dětem se má chovat jako k dětem

22. září 2013 v 22:19 | Kelly |  Na téma
Já jsem se nikdy netajila tím, že mám děti ráda - ono to jinak ani nešlo, když jsem byla nejstarší sourozenec - a jednou bych velmi ráda vlastní rodinu. Ještě s mým úplně prvním přítelem jsme strašně plánovali, jak se po střední vezmeme a pořídíme si nějaké to mimčo, ehm. (Jo, byli jsme mladí. A blbí.) No jo, ale pak jsem dospěla a uvědomila si, že dítě nezahrnuje jen ňufání a rozplývání se nad těma krásnýma očičkama a malinkýma nožičkama a tak dále.


Jednu chvíli jsem si dokonce říkala, že já a dítě, to ne-e, to nejde nikdy dohromady. Z toho už jsem taky vyléčená a zatím se tak nějak držím při zdravé touze a myšlenkách v daleké budoucnosti. Ale víte jak - člověk míní, osud mění a nikdy neříkej nikdy. Ale i kdyby to dítě mělo přijít na svět neplánovaně, jsem si jistá, že bych se k němu dovedla chovat s láskou tak, jak by se měl každý rodič chovat. A tuplem, když naopak to dítě plánované je. A koneckonců, už když se ti rodiče nerozhodli pro interrupci, tak si asi byli jistí, že tomu malému bude věnován dostatek lásky a porozumění.

Fakt mě nevýslovně vytáčí, jakmile vidím, že nějaký rodič se ke svému potomkovi chová jako k odpadu, jako by ho neskutečně otravoval a vlastně to vůbec nevypadá, že by ho měl nějak rád. Dejme si příklad - rodič se dívá na televizi, na zprávy. Dítě si hlučně hraje, přinejlepším ještě se svým sourozencem. Přirozeně to jsou děti a tak je jasné, že asi zrovna potichu nebudou. Onen rodič, než aby vzal v úvahu jejich věk a neschopnost vydržet v klidu, raději na ně místo toho začne vysloveně řvát, ať držej hubu a vypadnou si hrát do pokoje, že on na to chce mít taky jednou klid. Další příklad - dítě přijde za rodičem, že chce udělat kakao. Dočká se reakce "nevotravuj, já nebudu skákat podle toho, jak si ty řekneš".

A takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Opravdu mi nepřijde normální, že než abych se raději pokoušela tomu dítěti v klidu vysvětlit proč to a to nejde/proč tam nemá lézt/proč to nemá dělat, radši na něj budu místo toho ječet jako nějaký pošahaný hysterák. To se potom nelze divit, že ta děcka toho rodiče ignorují, já bych nějakého kreténa, co neumí nic jiného než hystericky řvát, taky ignorovala.
Vážně nechápu ty rodiče, co nejsou schopni vzít do úvahu, že je to prostě dítě a bylo by jen nanejvýš vhodné, kdyby se k němu konečně začali tak i chovat. Jasně, nic se nemá přehánět, ale to nechme teď stranou.

Další věcí je rozmazlenost. Nebráním rozmazlené děti, to vůbec ne, taky je nemám ráda, ale... Dejme si zase příklad. Rodič si stěžuje, že má rozmazlené dítě. A čí je to asi tak chyba, hm? Víte, ono to je těžký, když tomu dítěti jeden rodič něco zakáže a druhý (ten, co si následně stěžuje) - aby se zbavil fňukání dítěte - tak mu to hned šupem povolí, aby náhodou ten jeho nářek nemusel poslouchat o pár vteřin déle. Opět se nemůže člověk divit, že to dítě je takové jaké je.

Zkrátka nejsem zastánce toho, aby si lidé pořizovali děti, když mají pochybnosti, že je zvládnou. A dobře - dejme tomu, že ze začátku si tím jistí jsou, ale když se to dítě narodí, najednou zjistí, že na to nemají a místo toho, aby se nějak snažili, tak jim nervy ujíždí častěji, než by bylo fajn. Ale nedejbože, aby jim někdo tu jejich "výchovu" vytkl! Nejlépe starší nevlastní dcera, která přece žádné zkušenosti ještě mít nemůže, protože vlastní děti ještě nemá, tak co ona se do toho sere...
 


Komentáře

1 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 23. září 2013 v 10:49 | Reagovat

Takých rodičov je veľa...
Tiež by som inak odporučila rodičov, že keď dieťa niečo zlé spraví a sa s tým takmer s plačom prizná, tak vrieskať po ňom alebo ho rovno strepať je prvý krok k tomu, aby to dieťa začalo v budúcnosti radšej klamať a to čisto preto, že nehody sa občas stávajú, zlé známky sa pritrafia a občas a niečo rozbije, no zakaždým počúvať krik, či pretrpieť bitku? Nie díky.
Alebo ešte lepšie...mať dieťa, nechať si ho a potom mu po zvyšok života vykrikovať, čo všetko mu dali a čoho všetkého sa kvôli nemu museli vzdať. Tiež "úžasný" príklad výchovy...
Alebo zdrbať dieťa za to, že sa odváži mať vlastný názor a nebyť klonom a poskokom svojich rodičov.

2 sarush ef sarush ef | Web | 23. září 2013 v 17:58 | Reagovat

Já zatím nedospěla k takovému tomu obdivování a prolejzání  kočárků maminek. Děti mě no - nechci říct serou - ale nemusím s nimi být v kontaktu za každou cenu. Ale jak říkáš, kdyby se stalo a nějaké bych měla už teď, jakože děti nejspíš chci mít, tak za deset let, taky bych si k němu našla cestu.

A k těm rodičům, který popisuješ, často to taky vidím a je mi z toho na blití.

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 25. září 2013 v 11:24 | Reagovat

Na děti by se nemělo řvát, prostě nemělo... a stejně tak by se neměly třískat za každou blbovinu. Ale takovým rodičům, kteří si myslí, že všechno ví a své dítě přece dokáží vychovat nejlíp, protože je to prostě jejich dítě, nic takového nevysvětlíš.
A pokud jde o rozmazlenost... Taky nechci zrovna nikoho bránit, ale zrovna k tomu přistupuju, že to přece není zas až tak hrozný, rodiče si to dítě rozmazlili, mají to mít. Já taky byla rozmazlené děcko a to, jak mě máma vychovala, se ve mně pořád ještě projevuje a už se toho nikdy úplně nezbavím, ale jsem radši za tu rozmazlenost, než kdybych měla rodiče, co mi naopak všechno zakáží a jen po mně budou řvát :D

4 Václav Hess Václav Hess | Web | 28. září 2013 v 15:25 | Reagovat

Bohužel je takových rodičů více.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.