Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Knihy přečtené za červenec a srpen

1. září 2013 v 15:45 | Kelly |  Koutek čtenářův
Ačkoliv jsem si v minulém článku slibovala, že se pokusím počet přečtených knih zvednout, moc se mi to nepovedlo. Tedy, svým způsobem se mi to podařilo, když to vezmu průměrem, tak to vyjde pět knih na měsíc, což je celkově o jednu více než minulý měsíc. Ovšem pravda jde taková, že prvních sedm knih jsem přečetla v červenci. Možná by to bylo i více, nicméně vecpala se mi tam čtrnáctidenní brigáda, kdy příliš chuti a energie číst nebylo.
V prvních dvaceti srpnových dnech se mi podařilo dočíst akorát Hobita, kterého jsem ovšem měla rozečteného už z července. Sto dvacet stránek za dvacet dní. Slabota, co? Důvody jsem rozepsala v tomhle článku - hlavně ta druhá část - tak už se tu nebudu opakovat. A pak jsem se pro změnu z důvodu dlouhého nečtení nemohla do ničeho začíst, tak mi to nějakou chvíli trvalo, než jsem se konečně do něčeho zabrala. Ale co... zase tak špatné to taky úplně není, mohlo by být i hůř.



Pán prstenů: Dvě věže - J. R. R. Tolkien

Jelikož jsem minule v seznamu zmínila Společenstvo prstenu, je jasné, že druhý díl musel hned následovat. Abych byla upřímná, je mi docela zatěžko hodnotit knihy trilogie zvlášť, ale jestli se dá něco říct, tak asi to, že Dvě věže se mi líbily možná nejvíce. Příběh je přece jen už někde jinde a hlavně už není takový lehký, dá se říci pohádkový. Mými nejoblíbenějšími pasážemi byly ty se Smíškem, Pipinem a Stromovousem, u toho jsem se bavila a líbilo se mi to.
Když jsme před měsícem s Hanyuu koukaly na filmovou verzi, docela mě zamrzelo, že filmový Faramir je docela kretén, protože v knížce ho mám fakt ráda a pokud nejsem úplně blbá, vážně se choval úplně - nebo alespoň v těch důležitých věcech - jinak. Ale co už, člověk nemůže chtít všechno.



Příběh pomalu končí, Minas Tirith je zachráněna a Frodo se svým věrným zahradníkem Samem zničil Prsten, který natropil tolik zla. Jak jsem zmínila už výše, nedovedu zrovna moc hodnotit části vícedílných sérií zvlášť, vždycky nějak sklouznu k tomu, že mluvím o tom celkově. Stále si stojím za tím, co jsem napsala minule u Společenstva. Jsem strašně ráda, že jsem celému tomu příběhu dala novou šanci, ačkoliv dříve mě nedokázal tolik zaujmout. Strašně jsem všechno se všemi hrozně prožívala a je jedno, o koho se jednalo. Pokaždé jsem tam byla s nimi. Tolkien stvořil zkrátka něco úžasného, něco, k čemu se jednou teď už velmi ráda vrátím, abych si oživila tu dokonalost a ten perfektní svět.


Harry Potter a Kámen mudrců - J. K. Rowlingová

Mým prázdninovým pravidlem je, že si vždy přečtu celého Harryho Pottera, pěkně knížku po knížce. Letos musím však s politováním konstatovat, že se mi to nevyvedlo a stihla jsem jen první dva díly. Zaumínila jsem si totiž, že si HP přečtu už jedině svého vlastního a zatím mi to trochu ztěžuje fakt, že jsem ještě nesehnala pátý a sedmý díl. (Čtěte nemám na to finance.)
Ač je Kámen mudrců spíše ještě pohádkou a dechberoucí příběh se pořádně rozvine až s Vězněm z Azkabanu, je to první knížka série, která omráčila miliony dětí, dospívajících a dospělých. Je to knížka, kde začalo pouto, které vydrží až do konce a překoná všechny překážky. Zas a znovu jsem byla okouzlena čarovným světem Bradavic, úplně stejnou měrou, jako jsem byla poprvé. A právě to mi přijde na tom tak výjimečné. Že i po několikerém přečtení to má pořád to stejné kouzlo, které nevyprchá. A tak to má být s každou dobrou knihou.



Po náročnosti Tolkienova Pána prstenů jsem se potřebovala odreagovat a něčemu se pořádně zasmát, tak jsem sáhla po osvědčené Zeměploše. Absolutně jsem toho nelitovala, protože jsem se opět smála od začátku do konce. A zrovna Stráže! Stráže! patří zatím mezi nejlepší zeměplošské příběhy, které jsem měla tu čest si přečíst (dobře, ono jich zase tolik ještě nebylo, ale stejně). Už dřív jsem četla názory, že příběhy s Noční hlídkou patří mezi ty nejpovedenější a tenhle to jen skvěle potvrzuje. A navíc drak.


Úžasná Zeměplocha: Erik - Terry Pratchett

Ač rozsahem útlejší, obsahově rozhodně nepokulhávající za ostatními Zeměplochami. Protože Mrakoplaš. Já ho fakt zbožňuju a pokaždé se úplně třesu, kdy se zase v nějakém příběhu objeví. A nezklamal mě ani tady, opět jsem se výborně bavila a z některých hlášek a popisu fungování pekla jsem šla chvílemi do kolen. Prostě bezvadné čtení. Kdo umí, ten umí.




Z těch Zeměploch, co jsem zatím četla, mi Pohyblivé obrázky (společně s Pyramidami) přijdou trochu slabší, nicméně zase takové tragédie to není. Pořád je to Zeměplocha a jak zmínil někdo v komentářích na databázi knih, buď ji milujete, nebo je vám volná. Navíc zkuste se nesmát při té vynikající parodii na náš Hollywood. Strašně mě dostával Gaspoda, sarkasmem a pesimismem prošpikovaný mluvící pes, kterého si nelze neoblíbit. A tisíc slonů! Chvílemi to podle mě trochu ztrácelo šmrnc, protože to přece jen bylo skoro pořád o tom samém, ale to byly jen chvilky, o pár stránek později už jsem se opět smála jak nezřízená.


Skrytý svět: Jaro - William Horwood

Jelikož se mi doma nebezpečně nahromadily knihy, které jsem si akorát koupila a pak na ně byla schopná jen nábožně zírat, řekla jsem si, že si dám na chvíli s knihovnou pokoj a začnu číst ty odložené chuděrky. Výběr padl právě na Jaro od Williama Horwooda, protože už při koupi mě anotace poměrně zaujala, tak jsem si řekla proč ne. Musím ovšem říct, že jsem byla lehce zklamaná. Ze začátku jsem se do toho vůbec nemohla začíst, styl vyprávění mi přišel krapet kostrbatý, nevím proč. Pak mi tam začala hrozně vadit hlavní hrdinka Katherine. Je velmi málo ženských postav, které mě dokážou zaujmout a ona mezi ně bohužel nepatří, byla mi děsně nesympatická. Kolem poloviny se můj názor na knihu docela zlepšil a chvílemi mě to vážně bavilo. Jednalo se hlavně o ty pasáže, kde se pojednává o městu Brumu, jeho historii a fungování, to bylo fajn. Ovšem koncem se to zabilo. Přišel mi strašlivě uspěchaný, ale no, budiž.
Mrzí mě, že u nás v ČR nevyšly další díly, protože si myslím, že tahle série jistý potenciál určitě má a hlavně se mi to nechce odsoudit po jednom ze čtyř dílů, že ano. Snad se k tomu někdy dostanu alespoň v angličtině.



Neptejte se mě, jak je možné, že jsem Hobita četla až po dočtení Pána prstenů. Sama to nevím, to jsem si prostě jen tak v půlce prvního dílu uvědomila, že jsem zapomněla na Hobita. Nu, nevadí, hlavně že jsem ho neopomněla úplně, že. Já ho zkoušela číst už strašně dávno, mohlo mi být tak deset let. Věřte nebo nevěřte, mě se to nelíbilo a po pár stránkách jsem knížku zase zavřela. Tady se perfektně ukazuje, že k některým knížkám holt člověk dojde časem a až tehdy v nich najde zalíbení.
Jelikož jsem měla nakoukanou první část filmového Hobita, ze začátku mě některé věci dosti mátly a nemohla si zvyknout na takový odlehčený styl vyprávění a hlavně teda na věci, které byly ve filmu jinak. Ale pak jsem se přes to přenesla a konečně se cele ponořila do úžasného dobrodružství pana Bilbo Pytlíka, hobita, který měl rád své pohodlí a osud ho zavedl do nečekaných dobrodružství. Oproti LOTRovi je to vážně pohádka, ale to tomu na kvalitě rozhodně neubírá, naopak.


Kořist - Michael Crichton

Tohle je další z těch knih, které mi v knihovničce trpělivě čekají na přečtení už pěkně dlouho. Po samém fantasy jsem měla chuť na trochu science fiction, tak jsem sáhla po Kořisti. Musím říct, že to je výborná záležitost. Dlouho jsem se do žádné knihy tak nezačetla, abych u ní trčela dlouho do noci a říkala si "ještě čtyřicet stránek, to přece nebudu nechávat na zítřek". Ačkoliv se delší dobu pořádně nic neděje a ten úvod je takový rozplizlejší, ničemu to nevadí, pozdější dění to bohatě vynahradí. Dalo by se trochu polemizovat o tom, zda se to dá řadi ještě do sci-fi literatury či ne. Je to totiž jeden z těch případů, který se v dnešní době moderních nanotechnologií klidně může stát, a bůhví jestli se třeba už náhodou někde neděje.



Společně s Kamenem mudrců považuji i Tajemnou komnatu stále za takovou odlehčenější oproti tomu, co přijde v dalších dílech. Může za to hlavně styl psaní, který vyhlíží trochu jednodušeji. Čímž ovšem nemám v úmyslu říct, že bych první dva díly měla kvůli tomu o něco méně ráda, naopak. Líbí se mi to, protože pak už to bude jen horší a temnější.
V Tajemné komnatě mě strašně dostával Lockhart, zas a znovu jsem nevěřila, že by někdo mohl být tak neuvěřitelně pitomý jako on. Ale člověk se u toho aspoň zasmál.


Kromě výše zmíněných knih jsem se na doporučení pokoušela začíst do Posledního Pána prstenu od Kirilla Yeskova. S politováním musím říct, že jsem to po třicáté stránce vzdala. Zprvu jsem si myslela, že by pohled na válku o Prsten z druhé strany mohl být zajímavé, protože mně je jasné, že historii píšou vítězové. Jenže mi to přišlo jako snůška blábolů a tak jsem to se znechucením odložila. Jestli to někdo četl a líbilo se mu to, nechť mě prosím klidně zkusí přesvědčit o opaku.
 


Komentáře

1 svet-snize svet-snize | Web | 1. září 2013 v 16:26 | Reagovat

Ja jsem přečetla jenom hobbita a harryho pottra .... :D :D

2 Doma Doma | Web | 1. září 2013 v 17:58 | Reagovat

Docela zajímavé, mě se obvykle líbí knihy více než filmy, ale u Tolkiena musím bohužel konstatovat opak :/ jinak HP je pro mě nezapomenutelnou klasikou, je to část mého dětství :).
Pokud kromě fantasy máš ráda třeba i krimi, tak mě moc zaujala trilogie Level 26, bohužel jsem se nedostala k 3. dílu, v knihovně, kde jsem jí nemají, snad po tom co se přihlásím po nové, tak si jí přečtu.
Já jinak zaháním chmury u 50 odstínů šedi a temnoty. Pro mě je to vcelku zklamáním, na to, kolik lidí to opěvuje :).

3 Kelly Kelly | Web | 1. září 2013 v 18:07 | Reagovat

[2]: Mě se líbí oboje stejně, obojí má svoje kouzlo. Ale to je zase názor každého, že jo :)
Já u HP snad ani nemůžu říct, že to je část jen mého dětství. U mě to už je pořádný kus života :)
Na Level 26 si už brousím zuby, první dva díly mám doma, tak ještě chci nejdřív sehnat ten třetí a pak se uvidí :)
50 Shades of ... mi nesmí do domu xD

4 Piks Piks | Web | 1. září 2013 v 18:07 | Reagovat

Mala by som si znova prečítať Pána Prsteňov :) keď som prvýkrát čítala Dve veže, Faramir sa mi hneď zapáčil a tiež má dosť naštvalo, že vo filme z neho spravili idiota :/  
Čo sa týka Harryho Pottera, ktovie prečo som začala druhým dielom (čo sa mi stáva celkom často :D ). Dosť dlhý čas ma Potter-mánia držala, ale potom prišiel Tolkien :).
Veľa som počula o Zemeploche a dokonca som už minule jednu knihu v knižnici mala v rukách, ale nejako som ju potom vrátila...

5 Kelly Kelly | Web | 1. září 2013 v 18:10 | Reagovat

[4]: Fuu, jsem ráda, že nejsem jediná, komu přišlo, že je z Faramira ve filmu idiot. Mě to bylo fakt líto, protože on se fakt tak nechoval.

Tu Zeměplochu jednou určitě zkus, já se u toho téměř pokaždé výborně bavím ;)

6 Variability Blog Variability Blog | E-mail | Web | 1. září 2013 v 18:14 | Reagovat

So všetkými tvojimi recenziami súhlasím :)Akurát je škoda že ja som za toto leto stíhol prečítať len Denník zlého psa, rozčítať Denník polepšeného psa, Hostiteľ a Erik. Toť je všetko čo som stíhol prečítať, ale najviac času mi zabral Hostiteľ, pretože má 617 strán, a obdivujem ako dokážeš čítať tak vela, mne to nikdy nešlo ale Pán Prsteňov sa mi viac páči film ako kniha, s tým nesúhlasím :)

7 Amber Amber | Web | 1. září 2013 v 18:59 | Reagovat

Láká mě kořist :) Vlastně mě láká úplně všechno, škoda, že teď je mou prioritou povinná četba..

8 Cleo Cleo | Web | 1. září 2013 v 19:35 | Reagovat

Vidím, že jsi měla pěkné fantasy prázdniny :)

9 Arvari Arvari | E-mail | Web | 1. září 2013 v 20:27 | Reagovat

Já mám Hobita zrovna rozečtenýho. Ale nečtu ho podruhý, poprvý to bylo už v době, kdy bylo v kinech Společenstvo. =D Přiznám se, že jsem tu knížku nikdy neměla zase tak v lásce, a teď se to asi už nezmění. Sice mě docela baví, ale když mně prostě trpaslíci k srdci nikdy nepřirostli. =D
Ale na Zeměploše se teda vážně neshodneme. =D Já to mám přesně naopak, Pohyblivé obrázky i Pyramidy u mě patří k nejoblíbenějším, kdežto kníźky s Hlídkou celkově moc nemusím...

10 Kelly Kelly | Web | 1. září 2013 v 21:01 | Reagovat

[9]: Taky jsem ty trpaslíky moc nemusela, ale Bilbo to bohatě vynahrazoval :D
Já s Hlídkou četla zatím jen ty Stráže! Stráže!, tak jsem zvědavá na další. No, prostě sto lidí sto chutí :D Já ty Pyramidy četla dost přerušovaně, tak ono to taky udělá svoje, no.

11 Hanyuu Hanyuu | Web | 1. září 2013 v 23:08 | Reagovat

[10]: Tobě fakt v knížce sedl Bilbo? Já napoprvé neměla moc v oblibě jak Bilba, tak trpaslíky (jak je možný, že mě to sakra teda vůbec bavilo? :D )... Na knižních postavách se vlastně pro mě nezměnilo nic, Bilbo je pořád divnej a trpaslíci hroudy vší, ale ten film zvládl hodně, najednou, když jsem to pak četla podruhé, bylo to takový jiný :D

12 Kelly Kelly | Web | 1. září 2013 v 23:19 | Reagovat

[11]: No ono to možná i bylo tím, že jsem prvně viděla ten film, no. Každopádně jsem toho knižního Bilba měla ráda :D Trpaslíky už tolik ne :D

13 Hanyuu Hanyuu | Web | 2. září 2013 v 18:53 | Reagovat

[12]: Jo, trpaslíky chápu. Ale však, znáš mě, kdyby nebyl filmový Kili... :D :D

14 Kelly Kelly | Web | 2. září 2013 v 18:54 | Reagovat

[13]: Je mi to úplně jasný, hele :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.