Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Knihy přečtené za září

5. října 2013 v 23:07 | Kelly |  Koutek čtenářův
Sice s trochu menším zpožděním, ale přesto zveřejňuji seznam knih, co jsem přečetla v září (když už jsem se jednou rozhodla, že si budu vést ty pravidelné záznamy, tak ať to taky dodržuji, že). Moc toho ale není. Já se prostě vždycky dostanu k nějaké knize, u které se zaseknu a zaboha se přes ni nemůžu dostat a dělá mi kvůli tomu potíže začíst se třeba do jiné. A zčásti to bylo taky způsobeno tím, že jsem se snažila našprtat něco dopředu do školy (hlavně do té španělštiny) a z toho jsem byla vždycky tak otrávená, že jsem neměla chuť na nic jiného. No, uvidíme, jak to bude tenhle měsíc, snad aspoň minimálně početně stejně.



Ukradené dítě - Keith Donohue

Tohle je jedna z knížek, po které jsem čapla ve výprodeji na buxu jen proto, že byla docela dost levná (anotace tam samozřejmě ale také hrála svoji roli). A jedna z těch knih, u kterých jsem byla velmi mile překvapená, jelikož jsem od ní v podstatě nic moc neočekávala. Příběh se točí kolem Henryho Daye. Toho pravého, později nazývaného Anidaye, a falešného, šotka, který se Henryho snaží věrohodně nahradit v jeho rodině.
Bylo to takové docela zvláštní čtení, když se to tak vezme. Na jednu stranu neskutečně pohádkové, na tu druhou nezvyklé a hodné zamyšlení. Navzdory nevelkému počtu stran, myslím si, že příběh byl krásně ucelený a nic tam nepřebývalo ani naopak nechybělo.



Opět kniha, ke které jsem přišla jako slepý k houslím (fakt, jak tak nad tím přemýšlím, k hodně knihám jsem se dostala jen naprostou náhodou), babička si totiž musela něco objednat z nějakého knižního katalogu (už ani nevím proč), tak se ptala mě, jestli tam něco nechci. Tak proč ne, že jo. Má volba padla tedy právě na prvotinu Roberta Lyndona.
Mám ráda historii, středověk speciálně, mám ráda sokoly jako takové. A když se to obojí spojí do skvěle popsaného románu, tak wow! Ačkoliv toho sokolničení tam zase tolik nebylo, v podstatě to ničemu nevadilo, protože to vynahradil mistrně napsaný popis náročné cesty, geniálně vymyšlená zápletka a skvěle propracované postavy. Chvílemi jsem měla problémy se od toho odtrhnout a vlastně jsem to dělala jen když jsem fakt musela, jinak bych byla schopná to přečíst i bez přestávky. Lyndon si nebere servítky, podává jedenácté století drsně, zkrátka takové, jaké bylo, a to se mi na tom líbí.
Jsem zvědavá na pokračování, které snad vyjde i u nás, protože Lyndon vážně umí psát a je to za poslední dobu nejlepší kniha, co jsem četla. Rozhodně mohu jen doporučit (nejen) každému, kdo si potrpí na dobré historické romány.



Protože jsem si potřebovala oddechnout od sbírky povídek A. C. Clarka, kterou ještě zmíním, chtěla jsem sáhnout po něčem osvědčeném a výběr padl právě na Harryho, s kterým jsem beztak chtěla pokračovat. (Možná stihnu celou tu sérii přečíst i do Vánoc!) Co k tomu napsat...
Zas a znovu jsem se přesvědčila, že Vězeň z Azkabanu je jedním z mých nejoblíbenějších dílů. Je vidět, že ten příběh už je někde jinde. Všichni jsou starší, atmosféra přituhuje a je to znát nejen na ději, ale i na stylu psaní (aspoň tedy v tom českém překladu), už to není takové rádoby jednoduché a odlehčené, což tomu příběhu taky dost pomáhá. A... a... a já nevím, prostě tak. Sirius. Remus. Prasinky. Mozkomorové a vlkodlak. A samozřejmě taky Severus, kterého jsem si ve třetím díle zamilovala a od té doby mě to už nepustilo.


Devět miliard božích jmen - Arthur C. Clarke

Přiznám se, že když jsem na tuhle knížku narazila v knihkupectví, neměla jsem potuchy, že jde o sbírku povídek, myslela jsem si, že to je jen rozšířená verze povídky Devět miliard božích jmen, kterou jsme kdysi měli v čítance. Věděla jsem, že se mi líbila, tak jsem si tu knížku koupila a až později zjistila, že se jedná právě o ty povídky. Ale jelikož už jsem povídkám přišla na chuť, vlastně mi to bylo docela jedno a vadilo mi to tím méně, že všechny ty příběhy jsou naprosto geniální. V tom při čtení problém fakt nebyl, úplně jsem si v tom libovala a z některých povídek jsem byla vysloveně nadšená. Ale jsou to prostě povídky a ty se nedají sfouknout na "jedno" posezení jako normální román. To je prostě čtení na večer k čaji či kávě, hezky postupně, pak nehrozí, že se vám to znelíbí a budete se přemáhat do čtení. (Learned it the hard way.)
 


Komentáře

1 MarMar MarMar | E-mail | Web | 5. října 2013 v 23:27 | Reagovat

Já bych za jeden měsíc opravdu 4 takoví knížky přečíst nedokázala :D
Ten Lyndon vypadá dobře :)

2 Rusalka Rusalka | E-mail | Web | 6. října 2013 v 8:59 | Reagovat

Koukám že jsi knihomol jak já co mu nedělá problém přečíst víc knížek za jeden měsíc ;)

3 Teia Teia | E-mail | Web | 6. října 2013 v 13:57 | Reagovat

Na tu Cestu ptáků jsem zvědavá, už se na ní delší dobu chystám.

4 Bětuš Bětuš | Web | 16. října 2013 v 21:19 | Reagovat

Některé z těch kniz zní dobře a asi si je přečtu :)

5 Vendy Vendy | Web | 23. října 2013 v 19:25 | Reagovat

Clarke je klasika. Devět miliard božích jmen i další povídky, každá originální a s nečekaným koncem.
Vězeň z Azkabanu je taky můj nejoblíbenější díl, připadá mi nejvyzrálejší, v nejlepší formě a líbil se mi i zfilmovaný, přesto byla kniha víc emotivní.
Další knihy neznám, beru je jako zajímavé tipy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.