Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Yeah, you bleed just to know you're alive

4. listopadu 2013 v 20:41 | Kelly |  (ne)deníček - články do 24. 12. 2013
(Název článku sprostě ukradnut z textu naprosto úžasné písničky Iris od Goo Goo Dolls.)

Asi na mě dolehla ta pověstná podzimní depka. Nebo já nevím co to je. Každopádně ale momentálně stojím na několika rozcestích a nemám nejmenší tušení jak dál. Svoje rozhodnutí a plány měním mrknutím oka a je mi vlastně jedno, že ještě nedávno jsem říkala, že tak a tak jsem spokojená.


Řeč je o škole. Zničehonic mě to tam přestalo absolutně bavit a já nemám ponětí, co s tím dělat. Tedy abych to uvedla na pravou míru - angličtina mě ještě baví. Tam problém neleží, to vím. Ten problém je ve španělštině. Začínám si myslet, že jsem si přece jen ukousla velké sousto. Nikdy jsem se jí zrovna extra nevěnovala a nechápu, jak je možné, že jsem si tak bláhově věřila, že to zvládnu. Protože teď vidím, že nezvládnu. Nemám tu nejmenší šanci a akorát se v té škole ztrapňuji. Jenže co s tím? Změnit obor, co by. Jenže teď už to asi nepůjde, když je prakticky měsíc semestru v háji. Nevím. Asi se na to budu muset poptat.

Jenže... taky jsem přemýšlela o tom, že té školy nechám a půjdu pracovat. Čím dál častěji si uvědomuji, že škola pro mě není a už dlouho nebyla. Nebaví mě tam sedět, protože si stejně věčně podpírám hlavu a civím do pryč. A sním o lepší budoucnosti. A napadá mě to čím dál častěji, zvlášť při současné situaci doma, kdy - zase - chybí peníze. Říkám si, že když si teda najdu nějakou tu práci, přestanu být za pouhého příživníka, co by udělal nejlíp, kdyby vypadl (přesná slova). A taky bych si možná tak ušetřila na několik věcí mnohem rychleji... (řidičák, foťák, FCE zkoušky... zcela marnivě kadeřnice...)

Prostě se mi v ničem nějak nedaří. (Až na Dragon City, tam se teda sunu raketovou rychlostí vpřed.) Štve mě skoro všechno. Od maličkostí až po nemaličkosti. Štve mě, jak mámin manžel bezdůvodně ječí na děti, štve mě, že nemám na ty pitomé učebnice a sockuju a nahlížím ke spolužákům. Štve mě, že se nedokážu začíst do žádné knihy a užívat si příběh. Štvou mě ty pitomé úřady a pitomí exekutoři. Štve mě tiskárna, která odmítla fungovat těsně potom, co jsem koupila nové tonery. Štvou mě i ty pitomé kabely od nabíječek, tiskárny a já nevim čeho všeho ještě, co se mi motají pod židlí a nejdou rozmotat. Štve mě židle, která se vytrvale sesouvá dolů a já každých pět minut musím vstát, aby se ta židle zase milostivě zvedla a já neměla oči zároveň s deskou stolu. Štvou mě ty neustálé dohady ozývající se večer co večer z obýváku. Štve mě, že jsem tlusté prase, ale nemám vůli začít a hlavně pokračovat s nějakým cvičením.

Štve mě toho hodně. Chci myslet pozitivně, snažím se tak myslet. A vím, že depresivní články plné stěžování a fňukání nikdo nemá rád. Ale já už si nemohla pomoct a musela to vypsat. Pomohlo mi to? Ani ne. Ale koho to zajímá. Jdu si zalézt zpátky do svojí ulity, kde nikoho tím fňukáním obtěžovat nebudu.

 


Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 4. listopadu 2013 v 21:03 | Reagovat

Goo Goo Dolls - Iris !! Do téhle písničky jsem se zamilovala včera -.- Ihned jsem ji stáhla do MP3, je to tak nádherná písnička. Překvapilo mě, že se mi něco takového líbí, jelikož mám raději zpěvačky než zpěváky. :D
Jinak jsi asi vykradla můj deníček, ten druhý odstavec je celý, jako kdybych ho psala já. Škola mě přestala bavit tedy už dřív (angličtina ještě jde :D), ale španělština je můj vrah, nebaví mě ten jazyk, nemám k němu žádný vztah a nechci se ho učit. :D Ještě že už jsem ve čtvrťáku. :D Na výšku nejdu, po maturitě je mým přáním se odstěhovat do jednoho města, nebudu říkat kam, a začít pracovat. Možná na vysokou dojde, ale příští ani přespříští rok to nebude. Chci si zařídit život po svém, chci mít nějakou naději, že nebude promrhaný 20 lety ve škole, když mi škola nic neříká.

2 Teia Teia | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 20:35 | Reagovat

Tu španělštinu určitě zvládneš. :) Já byla v podobnym stavu, kdy jsem jí proklínala, nenáviděla, zatahovala a modlila se, abych už jí nikdy nemusela ani vidět.
A když ta příležitost přišla, tak mi kamarádkou nebylo "povoleno" odejít, tak jsem zůstala. A nějak mi to secvaklo v hlavě a to takovým způsobem, že jsem nakonec přeskočila ročník.
Tak proč bys to nemohla zvládnout i ty. :)

3 MercyFinch MercyFinch | Web | 6. listopadu 2013 v 13:21 | Reagovat

Proto jsem šla pracovat já, abych nebyla příživníkem, ačkoli mi to nikdy nikdo meřekl. Ale měla jsem pocit, že jsem rodiče stála už dost a chtěla jsem být soběstačná hlavně co se mých zvířecích přátel týká. Navíc škola pro mě byla vždycky utrpením a to jsem dál nechtěla. Sice v posledních týdnech uvažuju o změně zaměstnání, ale stejně toho nelituju. Už jenom pro tu finanční nezávislost na rodičích a taky proto, že dva roky ve fabrice mě naučily mnohem víc pro život skutečně důležitých věcí, než celá školní docházka.

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 8:07 | Reagovat

Nevzdávej se, snaž se dál... ono to štěstí k tobě nějak přiskočí.... mě se taky splnilo přání, a to hned potom, co jsem o něj přestala tak žíznivě usilovat... :D

5 sarush ef sarush ef | Web | 9. listopadu 2013 v 13:41 | Reagovat

Já zatím mám pocit, že mě škola a studium baví.. ale jestli někdy taky přestane.. tak vážně nevím, co budu dělat.

6 DK DK | Web | 11. listopadu 2013 v 12:11 | Reagovat

Víš, jak se to říká... ono to nějak dopadne. Hlavně se drž a ono se to vyvrbí samo... A pokud tě škola nebaví, možná je to přechodné. A kdyby ne, na změnu nidy není pozdě.

7 Yima Yima | Web | 12. listopadu 2013 v 17:34 | Reagovat

Naprosto tě chápu. Měla jsem stejný problém s tou školou minulý rok a když jsem se z toho vyhrabala a zase jsem začala chodit do školy (jiné), tak mě to po dvou měsících zase nebaví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.