Knižní bilancování 2013

10. ledna 2014 v 19:52 | Kelly |  Koutek čtenářův
Tenhle článek chystám už pár dní. Zatím "jediné", na co jsem se vzmohla, bylo bodové sesumírování ve wordu, a jediné, co mi zbývá, je to sepsat do nějaké záživnější podoby. Osobně si myslím, že takovéhle články jsou fajn, strašně ráda je i čtu, porovnávám se sebou a vůbec prostě. Aspoň mám přehled o tom, co jsem všechno zvládla.


Celkem přečtených knih: 49

Pár dní jsem zůstávala u čísla 48 a doteď si tím nejsem tak nějak jistá, i když jsem to počítala asi třikrát. Ale jedna knížka sem, jedna tam, komu na tom už sejde. Bohužel mám ale pocit, že jsem se nedostala přes své loňské předsevzetí - přečíst stejně nebo více knih - protože mám dojem, že to bylo přes padesát. Nu, nevadí. Ale na druhou stranu je to pochopitelné. Myslím, že celkově v tom součtu 2013 figurovalo více hodněstránkových knih a jakkoliv jsem rychločtenář, i mně takové knihy nějaký čas zaberou. Asi bylo také více záseků a pauz, ať už kvůli nedostatku času nebo prostě nemožnosti se zase do toho čtení dostat po přečtení něčeho fakt dobrého.


Počet nových knih v knihovně: 52

Tři z toho byly darované. Z toho počtu jsem celkem přečetla 22 knih. Ačkoliv přiznávám, že pár knih z toho bylo přečtených už třeba dříve z knihovny, jen jsem si je teď zkrátka dopořídila. Ale při tom všem pořizování se samozřejmě muselo stát nevyhnutelné. Došlo místo v knihovně. Což je samozřejmě trochu problém, že ano. Teď skladuji další knížky na stole, ale ten za chvíli taky určitě přestane stačit. Tak snad se brzy dostane na další knihovnu... (A až dojde místo v té, tak teda nevím co budu dělat, protože pak zase nebudu mít místo v pokoji.)


Stránkové zhodnocení:

Počet stran celkem: 19 792

Kniha s nejméně stránkami: Písečníci - 144, Nový svět - 128 (zmíněn níže)

Kniha s nejvíce stránkami: Bouře mečů - 1200

Průměrný počet stran na knihu: 412 (pravděpodobně o něco více, protože jak jsem napsala výše, po přepočtu mám nejspíše o jednu knihu více, ale počítat se mi to znovu fakt nechce)

Jsem spokojená? Jsem. Vždy je totiž lepší hledět na počet stran než na počet knih. Nebo ještě lepší je - kombinovat to. Fakt si myslím, že cca padesát knih o 400 stránkách je prostě fajn číslo, není to ani málo ani moc, prostě takový lepší průměr.


Čas na jednotlivosti.

Nejzvláštnější kniha co jsem loni četla: Nový svět (Shaun Tan)


Když jsem ve výloze knihkupectví viděla tuhle krásku, byla jsem si téměř stoprocentně jistá, že ve mně zanechá silný dojem. A to jsem ještě netušila, jak blízko pravdě jsem. K "přečtení" jsem se dostala sice až trochu později, ale to vesměs nevadí. Nový svět není kniha jako taková, vypráví totiž příběh beze slov. Příběh kdejakého přistěhovalce v cizím městě bez jistoty budoucnosti. Už to je samo o sobě jistě na city působící, co ale tomu dodává opravdovou sílu, to je grafická stránka. A ta je v tomhle případě mnohem, mnohem působivější než tisíce slov. Mnohdy opravdu dechberoucí ilustrace vám nedovolí tuto knihu sfouknout na jedno posezení, budete neustále nucení se k ní vracet znovu a znovu, neustále si znovu prohlížet ty nádherné obrázky a kochat se jejich jemností.

Knihy, co mě vážně dostaly: Píseň ledu a ohně (George R. R. Martin), Elantris, Finální říše (oboje Brandon Sanderson), 15 minus (Tomáš Zářecký), Nekonečný příběh (Michael Ende), Pán prstenů (John R. R. Tolkien)

Napsala jsem první dvě. Pak ještě tu další. A pak jsem ještě musela pár přidat. Já se považuji za docela šťastného člověka, protože mě jen málokdy něco vysloveně zklame, většinou jsem ze všeho nadšená, na všem si dokážu najít něco dobrého, i když to jiní třeba strhali. Přesto se však vždycky najde několik knih, které mě dostanou úplně maximálně a já z toho pocitu po přečtení vždycky žiju hrozně dlouho. A ty výše zmíněné knihy to zvládly všechny. Dovedete si představit to knihomolovo štěstí, když má tolik knih, které ho absolutně nadchnou?

Knihy, u kterých jsem se vážně zasmála: Úžasná Zeměplocha (Terry Pratchett), Stopařův průvodce Galaxií (Douglas Adams)

Zeměplochu jsem logicky nepřečetla celou, asi jen prvních osm nebo devět dílů, ale moc se mi nechtělo tu vyjmenovávat skoro všechny. U všech jsem se totiž neskutečně pobavila, při jejich čtení jsem si vysloužila několikero divných pohledů, když jsem na veřejnosti nahlas vyprskla smíchy (a to se mi vážně často nestává). Stopařův průvodce to samé v bledě modrém (proč se vůbec tohle říká? to samé v bledě modrém...). Za mě spokojenost nejvyšší a kdo se tomu nedokáže smát nebo mu to alespoň trošičku nepřijde vtipné, tak ho za moc normálního nepovažuji.

A to je v tomhle souhrnu asi tak všechno. Určitě jsem řekla, co jsem říct chtěla, a tak nevím, co bych měla psát dál. Žádnou knihu, která by mě vysloveně zklamala (rozhodně ne natolik, aby mi kvůli tomu utkvěla v paměti), jsem loni nepřečetla, takže jsem se rozhodla to nehrotit a zbytečně dlouho nad tím nepřemýšlet. Něco málo o přečtených knihách jsem začala psát do měsíčních shrnutí, ale je to vedené zhruba od půlky roku, takže knihy z toho začátku chybí. Kdo by měl třeba nějaké otázky, komentáře nebo třeba můj ASK jsou mu zcela k dispozici, na vše ráda odpovím :)
 


Komentáře

1 Lowri Lowri | Web | 11. ledna 2014 v 8:20 | Reagovat

Já začala zase číst až s příchodem zimního času, a to ještě tak pofidérně, že jsem dočetla asi jen jednu knížku. Chtělo by to víc času a klidu a méně únavy. Ale nakupuju o sto šest, to zase jo :D

Jinak toho Stopařova průvodce musím taky zkusit. Všichni jsou z toho unešení, tak mě hrozně tozajímá proč :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.