Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Březen 2014

Jmenuji se...

21. března 2014 v 0:37 | Kelly |  Koutek čtenářův
Poslední ze tří čtecích výzev, které jsme na sklonku roku 2013 vymyslely společně s Hanyuu.


Princip je opět příšerně jednoduchý. Ze začátečních písmen názvů knih máte za úkol poskládat vaše jméno/přezdívku. Odvážnější si klidně mohou k tomu přidat i příjmení. Já budu zatím skládat své jméno, i když tam je písmenek více, přijde mi to jednodušší než má přezdívka, protože kniha na Y... No, nevím.

Vraní dívka (Erik Axl Sund)
E
R
Oceán na konci uličky (Neil Gaiman)
N
I
Knihovna v noci (Alberto Manguel)
A

S každou přečtenou knihou můžete (ale rozhodně nemusíte) zveřejnit článek, který bude obsahovat náš seznam několika otázek a vašich odpovědí na ně.

• Stručný obsah.
1) Jak jste se ke knize dostali? Proč jste si ji vybrali?
2) Vypište první větu z knihy.
3) Oblíbená a neoblíbená postava.
4) Chtěli byste v příběhu žít? Proč ano/proč ne?
5) Vypište oblíbený citát či úryvek.
6) Plyne z knihy nějaké morální poučení? Popřípadě jaké?
7) Co byste na příběhu či jednotlivých postavách změnili?
8) Jakými slovy byste knihu doporučili někomu dalšímu? (V jedné až pěti větách.)
9) Jak knihu hodnotíte? (Procentuálně nebo hvězdičkově.)

Grizfolk & Bastille, 18. 3. 2014

20. března 2014 v 22:53 | Kelly |  Zážitky
Předevčírem proběhl dlouho očekávaný koncert britské hudební skupiny Bastille, který jsem si samozřejmě nenechala ujít. (Tím spíš, že jsem lístky vyhrála, tak nevyužijte to, že.)


Ohlušující ticho je takové ticho...

14. března 2014 v 19:39 | Kelly |  Na téma

...kdy v noci ležíte v posteli a s napětím čekáte, kdy uslyšíte klíče v zámku a následný vzteklý řev.

...kdy vaše dítě/sourozenec nemůže popadnout dech a vy se děsíte toho, že se mu to nepodaří.

...kdy jako poslední stojíte na chodbě přede dveřmi a čekáte, až zkoušející zavolá vaše jméno.

...kdy se bojíte i jen nadechnout, abyste nevzbudili těžce uspané dítě.

...kdy po dlouhé hádce dvojice ztichne a vy jen čekáte, kdy to začne nanovo.

...kdy si v noci pouštíte hudbu a najednou album skončí.

...kdy těsně po koncertu vyjdete ven na čerstvý vzduch.

...kdy jdete pozdě večer za tmy sami domů cestou obklopenou stromy.

...kdy dočtete knihu a příběh k vám přestane promlouvat a vy se ocitnete v reálném světě.

...kdy z vašeho života odejde někdo blízký a nemusí se ani nutně jednat o smrt.

...kdy skončí závěrečné titulky filmu, který vás zasáhl.

...kdy...


Ale ono ve skutečnosti opravdové ticho nikdy není.

Filmy, které jsem viděla jen jednou

13. března 2014 v 18:46 | Kelly |  Na téma
Takových filmů je ohromná spousta. Jsou filmy, na které se nedokážu znovu podívat, protože to byl hnus všech hnusů (ano, mluvím o tobě, Nekonečný příběhu 3), jsou filmy, které mě prostě jen nezaujaly natolik, abych si je pustila víckrát. Jsou také filmy, které se mi sice nadmíru líbily, ale pro změnu jsem si nenašla ještě čas na to, abych si ten zážitek zopakovala. A pak tu jsou také filmy, které ve mně zanechaly takový zážitek, že jsem dosud nenašla odvahu, abych ten příběh prožila znovu. A právě o těch tu chci dnes psát.

Time Traveller

11. března 2014 v 19:07 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Kdyby mi dnes nepřišlo naprosto ósm tričko, nejspíš by si to tu v klidu hnilo dál. I když to před těmi deseti dny vypadalo, že se aktivita zvedne, nestalo se tak a mě to kupodivu ani nějak nehnětlo. Nebyla chuť do psaní, celkově byla trochu nálada na nic, ale to je vlastně jedno. V hlavě mám pár nápadů na články, jen se je zkrátka potřeba se k nim dokopat a nenechat je v hlubinách zaprášených polic mé mozkovny.

"After all this time?" - "Always."

1. března 2014 v 23:31 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Tak nám skončil Harry. Už zase.

A i když ve skutečnosti skončil už dávno (samozřejmě jen technicky, jinak stále žije dál), i tak to ve mně zanechává jakýsi pocit prázdna. Je to prostě zvláštní. Po sedm týdnů jsem se pravidelně uvelebovala před televizí, po sedm týdnů (hm, teď mě tak napadlo, že tu druhou část Relikvií smrti dali dnes v sobotu právě proto, aby byla zachována ta symbolická sedmička) jsem opět napjatě prožívala každou scénu, jako bych ty filmy snad neznala skoro slovo od slova a nevěděla, co se v nich bude odehrávat.

Zase jako vždy jsem se ježila při těch očividných filmových chybách, čertila jsem se u toho, že Harry má ty oči mít prostě zelené, vadilo mi, že v Ohnivém poháru nevystupovala Winky, zas a znovu se podivovala nad Harryho úžasnou inteligencí. Na druhou stranu jsem ale byla opět nadšená z prvního pohledu na Bradavice, s napětím byla divákem každého famfrpálové zápasu, jako bez dechu jsem pozorovala finále každého dílu. Pobrečela jsem si u smrti Freda, s pláčem jsem se hroutila při smrti Severuse a další příval slz přišel při Severusových vzpomínkách v myslánce.

Jako bych to viděla teprve poprvé...

Jenže tak to bývá. Když se něco stane příběhem vašeho života (a myslím skutečně, doopravdy, ne že si to jen namlouváte a za pár let to skončí), tak vás to nikdy neomrzí a budete to prožívat zas a znovu, nehledě na to, kolikrát jste si tím příběhem prošli. Ty pocity jsou opravdové, nikdy nemizející, neměnící se. Ostatní se vám můžou snažit namlouvat cokoliv, že byste měli vyrůst, že byste měli přesedlat na něco jiného, že přece existuje plno jiných věcí. Jasně že existuje, ale příběh, který se vám skutečně, nesmazatelně zapíše do srdce, je jen jeden.

Ten, který zůstává i po takovém čase.
Navždy.


Knihy přečtené za únor

1. března 2014 v 10:47 | Kelly |  Koutek čtenářův
Stalo se to, co jsem očekávala a čeho jsem se zároveň obávala. V článku o knihách za leden jsem psala, že jsem dočetla geniální trilogii Mistborn a že mě to naprosto dostalo. (Brandon Sanderson je prostě bůh a ne že ne.) Taky jsem napsala, že to určitě ve mně nějakou dobu zůstane, no a... zůstalo. Neustále jsem se k těm knihám musela vracet, nebyla jsem schopná něco pořádně rozečíst, protože mi myšlenky neustále odbíhaly zpět k výjimečnému, epickému příběhu a nechtělo se mě to pustit.

Přečetla jsem dvě knihy, které mi obě trvaly přečíst skoro týden, ačkoliv za normálních okolností by mi trvala jak jedna, tak i druhá, jen tak dva tři dny v průměru. Obě jsou totiž poměrně nenáročné čtení a to se přece jen čte skoro samo. No, ale co se dá dělat.

No a jak jsem se taky zmiňovala, kolik knih v lednu jsem si pořídila, tak jsem se pak zařekla, že v únoru na to kašlu, že už mám knížek dost, že budu taky jeden měsíc šetřit. HA HA! To byste mě nejdřív asi museli poslat na nějakou odvykačku nebo mi propíchnout oči, abych se nezjančila pokaždé, když vidím slovo sleva, akce, nebo velmi dobrý stav, pokud se jedná o bazarové knížky. Koupila jsem si devět knížek, za něž jsem dohromady dala 687,- Kč, ehm. Ale zase je potřeba to brát tak, že já si většinou skoro nic jiného nekupuji, ani za nic neutrácím, takže to, co bych třeba dala za nějaké zbytečnosti, tak to použiju na knihy. Jen si tak říkám, že kdybych si v lednu ani v únoru žádné knihy nekoupila, už bych mohla mít našetřeno na nějakou další knihovničku. Takhle mám jednu hromádku na stole a druhou na nočním stolku.

A nejhorší na tom je, že už teď vím, že si v březnu budu kupovat minimálně dvě další knihy. Poměrně levně jsem totiž sehnala Silmarillion, který mi bude ladit k tomuhle vydání LOTR, a vyšel dotisk knihy 13 a 1/2 života Kapitána Modrého medvěda. To sice je nová kniha, ale radši s její koupí nebudu otálet, aby se pak nestalo, že zase nebude k sehnání.

Well, what can I say... I'm hopeless.
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.