Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Filmy, které jsem viděla jen jednou

13. března 2014 v 18:46 | Kelly |  Na téma
Takových filmů je ohromná spousta. Jsou filmy, na které se nedokážu znovu podívat, protože to byl hnus všech hnusů (ano, mluvím o tobě, Nekonečný příběhu 3), jsou filmy, které mě prostě jen nezaujaly natolik, abych si je pustila víckrát. Jsou také filmy, které se mi sice nadmíru líbily, ale pro změnu jsem si nenašla ještě čas na to, abych si ten zážitek zopakovala. A pak tu jsou také filmy, které ve mně zanechaly takový zážitek, že jsem dosud nenašla odvahu, abych ten příběh prožila znovu. A právě o těch tu chci dnes psát.




Aneb co dokáže dětská imaginace... Už je to nějaká doba, co jsem tenhle film od španělského režiséra Guillerma del Tora viděla. Možná tak tři roky? Na tom asi ani tak nezáleží, zkrátka nějaký čas uplynul, a ačkoliv jsem se již nekolikrát odhodlávala, že jej zhlédnu znovu, nikdy k tomu nedošlo. Dokonce i teď ho mám v počítači, od 13. června 2013. Nejsem si úplně jistá, co mě vedlo k tomu, abych si Faunův labyrint pustila, ale vím, že jsem do toho šla naprosto nevědomá, měla jsem jen velmi malé tušení, jak silný to je film. Ne vlastně počkat, já do toho šla s tím, že to je pohádka pro dospělé. Hmm. Zpočátku jsem sice byla skeptická, ale postupem času mě ohromil nejen příběh, ale i výprava a hudba. Já vlastně ani nemůžu říct, že jsem na konci zírala s otevřenou pusou. To nejdřív tedy ano, ale těch posledních pár minut jsem viděla jen stěží, protože jsem to tak silně ořvala, že si mamka myslela, že mě stihl nějaký záchvat. Bulela jsem ještě hodinu potom a následujících pár dní mi bylo vážně pěkně pod psa. Já bych to vážně chtěla vidět znovu, Faunův labyrint je vskutku mistrovský kousek ve skvělém provedení, ale při pomyšlení na to, že bych se tu u notebooku zase hroutila, se mi do toho opravdu nechce. Kdo viděl a byl tím omráčen stejně jako já, tak mi dá jistě za pravdu.




Deset let po blíže neurčené katastrofě je svět v troskách. Už nezáleží na penězích, už nezáleží na majetku. Jde jen o to, jak přežít v bezútěšné krajině, kde jídla je poskrovnu a naděje na zlepšení žádná. Podmanivé vyprávění o cestě otce a chlapce, o cestě za přežitím, o cestě na jih za nadějí... Ač jsem z knižní předlohy mohla předem tušit, jak se film bude odehrávat a ač jsem si byla jistá, že to na mě zapůsobí, ani to mě nepřipravilo na tak depresivní zážitek, který se ve mně mele ještě teď. Nepopírám, že velký podíl na tom měl soundtrack, který filmu sedl jak p*del na hrnec a který zcela perfektně doplňoval jednotlivé scény. (Jasně, to je úkolem soundtracku, ale někde se to holt povede méně, někde více...) Je to neskutečné putování, během kterého jsem se cítila naprosto pod psa a už po půl hodině jsem uvažovala, že film vypnu. Což jsem nakonec tedy neudělala, protože by to bylo jednoduše barbarství. A docela jsem byla ráda, když v tom filmu vynechali jednu knižní scénu, ze které mi opravdu bylo nevolno a vidět ji na obrazovce bych asi věru nesnesla. Ačkoliv si soundtrack z Cesty pouštím docela pravidelně - ty melodie jsou úžasně tklivé a emotivní - k filmu jsem odvahu nenašla. A nemyslím si, že jen tak brzy najdu.




Přiznám se, že tohle je film, který jsem viděla v podstatě dvakrát, ale poprvé jsem na to byla ještě relativně mladá a vlastně to na mě moc nezapůsobilo a celkově jsem tomu moc nedala a pak jsem si uvědomila, že si z toho zase tak moc nepamatuji. Jenže člověk se mění a dospívá, jeho náhled se také mění a tak není divu, že k něčemu teprve potřebuje dospět. Proto jsem se rozhodla sem Requiem zařadit, ačkoliv prakticky vzato na to moc nárok nemá. Řeknu vám jedno - nikdy si nepouštějte film hned poté, co jste dočetli jeho knižní předlohu, která na vás hluboce zapůsobila. Depresivní nálada zaručena! Velmi silné vyprávění o tom, kam až je člověk ochoten zajít, jen aby dostal svou drogu. Další z těch filmů, kde je technická stránka dovedená k dokonalosti, ať už z pohledu herců, kamery, hudby, střihu či čehokoliv jiného. A jestli i po zhlédnutí tohohle se někdo dokázal seznámit s drogami, tak už nevím, co jiného by mohlo jako prevence fungovat.




Já se k českým filmům zrovna často nedostávám a pokud nepočítám ty, které znám už odmala - a hlavně které zná snad skoro každý, neb jsou notoricky hrané každý rok - tak je jen velmi málo takových, které jsem viděla ze svého vlastního přesvědčení. I když zrovna u Kladiva a u toho následujícího to "vlastní přesvědčení" tak úplně neplatí, neboť jsem je viděla skrze Literární seminář na gymnáziu. Přesto toho nelituji ani v nejmenším. Mohla bych tu zdlouhavě vyprávět, jak byl LS tím nejlepším předmětem, co jsem kdy měla, ale o tom tenhle článek není. Období čarodějnických procesů a upalování jsem nikdy neměla ráda, vždycky mi to přišlo naprosto nechutné a odporné, a moje nenávist po zhlédnutí Kladiva ještě prohloubila. Rozumějte - technicky je to film naprosto výborný, o tom žádná. Příběh je ale podán tak temně a syrově, že se člověk při tom pomyšlení otřásá ještě několik dní potom. A nejhorší na tom je, že tohle se skutečně kdysi dělo a není to jen tak nějaká fikce...




Jak jsem už zmínila výše, Spalovače mrtvol jsem viděla na hodině Literárního semináře. Probírali jsme filmovou tvorbu a Spalovače nám profesor pustil hlavně kvůli tomu, abychom viděli tu úžasnou práci s kamerou a prostřihy. A je fakt, že i díky tomu působí film opravdu hororově, ačkoliv tím primárním působitelem je samozřejmě námět, že ano. Film je hodně postaven na opakování záběrů i replik, což tomu dodává tu pravou atmosféru. Rudolf Hrušínský je zde naprosto fenomenální a já si nedokážu v té roli představit nikoho jiného, natolik toho pan Kopfrkingla dokázal výborně ztvárnit. Běhal mi mráz po zádech, kdykoliv promluvil tím svým úlisným hlasem. Nicméně ačkoliv je film naprosto geniální a právem se řadí k nejlepším českým filmům, asi už nebudu mít žaludek na to, abych si jej někdy znovu pustila. Ne, jednou mi to - i s přečtením knihy - opravdu stačilo a zatím nepotřebuji tu morbiditu prožívat znovu.



Jak to máte s těmi filmy vy? Viděli jste nějaký z nich? Jaký film si nedokážete vy znovu pustit?

Zdroje obálek: profily filmů na čsfd
 


Komentáře

1 Peter Cross Peter Cross | Web | 13. března 2014 v 19:05 | Reagovat

Requiem za sen jsem viděl nedávno a je to jeden z mála filmů, které na mě nějakým způsobem působili i po skončení. V tomhle případě jsem nehybně seděl na židli, po tvářích mi stékaly slzy a měl jsem opravdu a nebylo mi zrovna nejlépe po těle. Potom už je jenom jeden film, který takhle na mě zapůsobil a to je Zelená míle, která mě dontutila brečet asi ještě dvě hodiny po tom, co jsme ji shlédnul.

2 Arvari Arvari | E-mail | Web | 13. března 2014 v 19:19 | Reagovat

Viděla jsem Kladivo na čarodějnice a viděla jsem Spalovače mrtvol. A toho Spalovače si budu zase někdy muset pustit, protože je to vážně úžasnej film, jen co je pravda. =) Odvahu na to mám, ale rozhodně si to teda nehodlám pouštět před spaním. =D
Jinak, já mám spoustu filmů, co jsem viděla jen jednou. Většinou je to proto, že mě prostě nezaujaly natolik, abych měla potřebu je vidět znova...

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. března 2014 v 19:21 | Reagovat

Spalovač mrtvol je hrozný (v dobrém slova smyslu, samozřejmě). Faunův labyrint jsem viděla asi dvakrát, jednou ve španělštině a jednou v češtině ... a stejně jsem si pokaždé připadala jak spráskaný pes, takže to naprosto chápu. :'D

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. března 2014 v 19:23 | Reagovat

Znám Faunův labyrint a Kladivo na čarodějnice a viděla jsem je víckrát. Labyrint mi přijde poměrně...měkkej a Kladivo naopak natolik zajímavý, že to můžu vidět víckrát a i číst víckrát.

5 Stanley Stanley | Web | 13. března 2014 v 19:30 | Reagovat

Tak třeba Spalovače mrtvol nebo Kladivo jsou filmy, které si dovedu pustit znovu. I když je pravda, že to nejsou žádné oddechovky a chce to tu správnou náladu.

6 Guizmo Guizmo | 13. března 2014 v 19:38 | Reagovat

Charlieho malá tajemství, ten film jsem viděla dvakrát, je dokonalej, ale už na něj nemůžu koukat.

7 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 13. března 2014 v 19:38 | Reagovat

Viděla jsem Faunův labyrint. Taky jen jednou, sice jsem neuronila ani slzu, ale myslela jsem, že mě asi klepne. To samé s Requiem za sen. Taky jsem viděla Spalovače, za což vděčím češtinářce (minulý rok si každý měl vybrat knihu a mě ten název jaksi zaujal). Kniha i film se mi líbily, viděla jsem asi pětkrát a četla jsem dvakrát, je to opravdu dobrá kniha a Hrušínský je prostě dokonalý, ale třeba můj táta na to neměl žaludek ani poprvé, je to drasťárna, svým způsobem.

8 Telenta Telenta | Web | 13. března 2014 v 20:31 | Reagovat

Faunův labyrint jsem viděla víckrát, ačkoliv je to silný, něco mě na tom fascinuje a kromě toho, španělština je na poslech úplně úžasný jazyk :D
Na Kladivo na čarodějnice se hodlám podívat už... no, bude to hodně dlouho, měla bych s tím něco udělat.
Requiem za sen jsem viděla taktéž jen jednou a vzpamatovávala jsem se z toho další dva dny, u žádného jiného filmu se mi nestalo, že by na mě zapůsobil až takhle silně.
A Spalovače mrtvol jsem viděla, momentálně čtu knížku a ačkoliv to není úplně jednoduché na dívání se i čtení, myslím, že by mi nedělalo problém  pustit si to znovu.

9 Teia Teia | E-mail | Web | 13. března 2014 v 20:35 | Reagovat

S Labyrintem i Requiem souhlasím, zbytek jsem zatím neviděla.
O ten Labyrint jsem se podruhé snažila snad třikrát, ale nikdy jsem se nedostala přes půlku. :( Já na to prostě už znovu nemám. Je to krásný, ale...
A Requiem jsem měla na dvě poloviny s rozmezím asi rok a stejně... Chci se na to kouknout v celku, ale nevím.

10 Nolmë Nolmë | Web | 13. března 2014 v 21:13 | Reagovat

Faunův labyrint je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Konec mě vždycky naprosto dostane a Faunovu ukolébavku umím ještě doteď hrát na klavír :)
Filmy jako Kladivo na čarodějnice a Spalovač mrtvol jsou pro mě naprostá klasika. Ale opravdu mi stačí vidět je jednou za čas. A to spíš kvůli pocitu, který ve mně zanechávají.
No a co se Cesty týče, tak ta mě zrovna moc nezaujala. Jednou jsem si ji pustila, ovšem ani ji nedokoukala do konce.

11 Lowri Lowri | E-mail | Web | 15. března 2014 v 8:46 | Reagovat

Viděla jsem pouze Faunův labyrint, a mám s ním podobnou zkušenost jako ty. Navíc to bylo v takovém blbém období, kdy jsem velmi krátce chodila do práce a byla jsem z toho dost vyděšená, takže celkově nic moc. Je to opravdu nádherný film, ale jelikož mě dokáže nalomit i ten soundtrack, mám z opětovného shlédnutí fakt hrůzu :'D

12 Vendy Vendy | Web | 15. března 2014 v 19:04 | Reagovat

Faunův labyrint jednou. Kladivo na čarodějnice dvakrát, v rozmezí asi patnácti let (to samé kniha). 1984 od Orwella dvakrát, také v rozmezí asi patnácti let, a stačilo. Jsou fakt filmy, které si podruhé pustit nemusím, nebo až po hodně hodně dlouhé době, spíš kvůli tomu, jestli na mě zanechají stejný dojem (můžu říct, že Kladivo na čarodějnice i 1984 na mě zapůsobily ještě hůř, než při prvním podívání a přečtení).
Takže tvoji nechuť k opakovanému shlédnutí filmu chápu...

13 Vendy Vendy | Web | 15. března 2014 v 19:04 | Reagovat

P.S. ještě bych k tomu přidala Pevné pouto, to chce taky několikaletý odstup.

14 Lucy Lucy | Web | 18. března 2014 v 15:41 | Reagovat

Na Requiem za sen jsme se dívali ve škole, když jsme rozebírali v občance drogy. Po skončení všichni chvilku seděli jak opaření, nebo se jim vůbec nechtělo mluvit. Ještě doma jsem z toho měla blbou náladu, ale je to dokonale zpracované. A melodie taky skvělá. :)

15 Alue Alue | E-mail | Web | 18. března 2014 v 15:45 | Reagovat

Tipy na filmy mi nesednou. - Například Faunův Labyrint: Kdybych věděla, jak násilný a krvavý je to film, nikdy bych si ho nepustila.
Na co se stresovat u filmů? Však stresu máme v reálném světě i tak dost...

16 Am. Am. | Web | 18. března 2014 v 16:55 | Reagovat

Faunův Labyrint patří k mým oblíbeným. Jako ty, nepouštím si ho, viděla jsem ho jen dvakrát, ale příběh je na tolik silný, že jsem si ho tam musela zařadit. Takové filmy mám ráda. Musím se ale přiznat, že už žádný z těchto filmů jsme neviděla. Asi se hned vrhnu na Cestu:)

17 Hannah Hannah | Web | 18. března 2014 v 17:45 | Reagovat

Na Faunův labyrint se chystám už delší dobu. Requiem je dobrý film, ale Kladivo na čarodějnice se mi nelíbí vůbec. Koukali jsme na to ve škole a už ne. Spalovače jsem viděla i četla a to jen proto, že jsem si ho vybrala jako četbu k maturitě. Ale šlo to... Ten poslední film neznám.

18 Krista Krista | 18. března 2014 v 17:53 | Reagovat

Dosť ťažké filmy tu sú. Niesú to žiadne oddchovky, veľa z týchto filmov som videla a veľa z nich mi dalo nejaké reálne posolstvo ako napríklad requiem alebo cesta, no a faunov labyrint je fantasy no ani náhodou to nieje rozprávky, je to také strašidelné fantasy z obdobia  svetovej.
kladivo na carodejnice a spalovaca som nevidela.

19 Pajik Pajik | Web | 18. března 2014 v 18:09 | Reagovat

Faunův labyrint jsem viděla, úžasný film :-) Mám v plánu se mrknout v nejbližší době i na Cestu, tak jsem zvědavá :-)

20 eM. eM. | Web | 18. března 2014 v 18:20 | Reagovat

Zrovna Faunův Labyrint jsem si stáhla do počítače, mám ho tu od ledna, ale ne a ne se dokopat k tomu abych si ho pustila, jsem ráda za tvé recenze, protože se chystám si některé z výše uvedených filmů stáhnout!:)

21 Eli Eli | 18. března 2014 v 18:48 | Reagovat

Ahoj, omlouván se za spam ale:
http://www.etcanada.com/battle/hottestactor#!first-slide
Volte Benedicta Cumberbatche, please!

22 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 18. března 2014 v 19:38 | Reagovat

Faunův labyrint mám hodně ráda. Viděla jsem ho asi jen dvakrát, pokaždé v televizi, dokonce i mamka se dívala, i když napodruhý už se jí do toho moc nechtělo, že je to "až moc smutný", ani já si nebyla až tak jistá, ale vždycky jsem se do něj zažrala. Líbí se mi "nepohádkový" ztvárnění "víl" i Fauna, vypadají strašidelně, žába v kořenech stromu je skvěle odporná a to něco s očima v rukou bylo vážně výborně děsivý.
Chci se podívat ještě na Prince bez království, to je od Tora film podobnýho typu.
Spalovač mrtvol...Hrušínský ani nemusí mluvit, stačí, když se podívá...v jakémkoliv filmu s ním.
Kladivo na čarodějnice, na to se díváme s tátou.
Z českých je pro mě ještě hodně silný film Requiem pro panenku.

23 Noe Noe | E-mail | 18. března 2014 v 19:45 | Reagovat

Faunov labyrint je skutočne skvelý film, ja som ho videla tuším dvakrát a určite si ho ešte pozriem. Veľmi sa mi ľúbil, aj keď som si ho najskôr príliš nechcela pozrieť a x dní mi to stála v počítači, kým som sa na to dala, ale nehorázne sa mi to zapáčilo. Odvtedy sa na to snažím nahovoriť sestru, ale tej sa to pozerať moc nechce, síce kúsok z neho videla.
Aj Requiem za sen som videla, ale to ma akosi moc nedostalo, ale ako "prevencia" to by na to sedelo. Ináč veľmi dobrý film, len na mňa akosi nezapôsobil. Sestra ho však videla asi desaťkrát a stále si ho pochvaľuje.
Ostatné som nevidela, ale na niektoré sa možno dám :)

24 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 18. března 2014 v 21:53 | Reagovat

Jojo...po Spalovači mrtvol sem pět minut čuměla do zdi...

25 PierRe Vesper PierRe Vesper | E-mail | Web | 18. března 2014 v 22:59 | Reagovat

Čekal jsem nějaký klasický nanynkovský výběr, ale tohle je ok.

26 Pierre Pierre | E-mail | Web | 19. března 2014 v 8:15 | Reagovat

Absolutně s tvým výběrem souhlasím. Zejména s filmem Cesta. Depresivní požitek k nezaplacení. Také se nemohu odhodlat ke druhému promítání.

27 Angie Angie | Web | 19. března 2014 v 10:42 | Reagovat

Spalovače jsem viděla (pokoušela se i číst), ale nevím, nějak mi nesedl.

Requiem za sen mám v počítači už pár let a pořád jsem nebyla schopna se k tomu dokopat. Kamarádka to viděla a říkala, že se na to nemám dívat sama, že je to šílené:D

Cesta i Faunův labyrint mě zaujali, to by nemuselo být špatné. Ale nevím teda, váhám, když píšeš, že to bylo dost depresivní.

28 Dragell Dragell | Web | 19. března 2014 v 13:00 | Reagovat

Až na třetí film jsem všechny viděla a musím souhlasit, že něco v člověku zanechají. Ačkoliv tedy já se nebála si je pustit po čase znovu.

29 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 19. března 2014 v 17:33 | Reagovat

Faunův labyrint byla úžasnost, kterou jsem viděl asi šest let nazpět. Ale pořád si víceméně pamatuji, o co tam šlo.
Requiem za sen...si už v životě nepustím. Skončil jsem po zbytek dne v depresivním klubku. A taky mne štvou lidé, kteří hudbu z tohoto filmu cpou do fantasy a katastrofických videí. Bleh.
Spalovač mrtvol je parádička. Četl jsem předlohu, ve škole jsem viděl film a  fanaticky jsem porovnával jedno s druhým (pitomá obsese). Navíc jsem byl z tohoto díla asi pětkrát zkoušen, takže to znám skorem zpaměti.

Jinak mezi filmy (ty lepší), na které se nepodívám víc (nejspíš), patří: Trainspotting, Dolores Clairborneová, Sedmá pečeť, Přelet nad kukaččím hnízdem, Monthy Python a svatý grál.

30 Kelly Kelly | Web | 19. března 2014 v 19:32 | Reagovat

[15]: Jenže to bys takhle mohla zrušit tři čtvrtiny filmů a knížek a všeho možného. Já to nikomu neberu, chápu, že ne každému to sedne a potřebuje vstřebávat jen sluníčkové věci, ale tenhle postoj já holt nezastávám a silněji ten příběh prožiju, když se jedná o nějaké drama.

[18]: Já jsem ani netvrdila, že to jsou oddechovky :) A pohádka svým způsobem pod fantasy patří. A navíc jsem to nenazvala jen pohádkou, ale pohádkou pro dospělé :)

[25]: Někdy holt není od věci odložit předsudky vůči tomu, co se v tipech na články objevuje, stranou :)

[27]: Depresivní to je, ale jinak jsou to opravdu špičkové filmy a i když mi z nich bylo smutno, doporučuji je dál, protože natočeno je to opravdu výborně :)

[28]: Tak já ne že bych se toho přímo bála, ale zkrátka ten zážitek je zatím dost silný :)

31 Lyra Lyra | E-mail | Web | 27. března 2014 v 9:36 | Reagovat

Přiznám se, že to takto s filmy nemám, když se mi nějaký líbí, jsem schopná ho zhlédnout opětovně i navzdory skutečnosti, že je velmi depresivní/emocionálně silný a vyvolá ve mně intenzivní pocity.

Faunův labyrint jsem viděla a stejně jako ty jsem v závěru brečela, protože... se to prostě jinak nedá. Ten film je perfektní po všech stránkách - příběh, vizuál, herecké výkony,... Od mého prvního zhlédnutí jsem se na něj podívala alespoň dvakrát, a vždy mě dostane, i když už vím, co čekat.

Requiem za sen je nejméně perfektní, i když jeho účinek je jiný než u Faunova labyrintu. Tento film jsem viděla dokonce 2x ve dvou dnech a doteď se docela divím, že jsem to zvládla. :-) Možná je to tím, že jsem nečetla knižní předlohu, nevím. Každopádně opět velmi silný zážitek.

Ostatní filmy jsem neviděla, ale u Kladiva na čarodějnice a Spalovače mrtvol (u Spalovače jsem četla knižní předlohu, rozhodně stojí za povšimnutí) to chci změnit. Jenom to bude vyžadovat pustit si je ve správném rozpoložení, ale již nyní je mi jasné, že se pravděpodobně bude jednat o velice zajímavý zážitek.

32 Rogers Rogers | Web | 31. března 2014 v 19:31 | Reagovat

Requiem for dream je super filmek, akorat dost depresivni :)

33 Baush Baush | 11. dubna 2014 v 14:35 | Reagovat

Faunův labyrint jsem viděla, protože mi někdo řekl "že je to fakt super film", ale mě to asi zas tolik nezaujalo :)

34 Simona Simona | 12. dubna 2014 v 11:18 | Reagovat

Páni :O Cítím se tak trochu hloupě že jsem tyhle filmy nevidela :/ Když tady všichni píšou jak jsou zajímavé :O Určite mám teď v plánu zkouknout Requiem za sen.. Moc se na filmy z reálního světa. Ale opravdu se zajímám o takovéhle tématy takže ho určite zkouknu. Jsem na nej opravdu zvědavá :)

35 Simona Simona | 12. dubna 2014 v 11:19 | Reagovat

*Moc se na filmy z reálního světa nedívám.

36 Andy Andy | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 20:57 | Reagovat

mě osobně se Cesta třeba líbila. Ano, sice jsem u toho teda brečela jak želva, ale čím víc se mě film dotkne, tim líp ho pak hodnotím :) Krom toho je Viggo můj oblíbený herec haha (bože, napsala jsem prvně hrnec, jak si zmiňovala v článku že soundtrack tomu sedl jak hrnec na prdel!!)
no, ale z čeho jsem měla teda ještě mnohem větší depresi, to je Koizora, nevim, jestli je to jen mnou, ale na to už se rozhodně koukat nebudu, leda že bych se chtěla naladit na sebevraždu, nebo tak něco..
A co se týče spalovače mrtvol, to pro mě bylo něco, co nedokážu ocenit. Možná jsem na to moc mladá, klidně odkývu propracovanost záběrů nebo bůhví co, ale brr, nic pro mě, byla to pro mě katastrofa sledovat to, fuu.

37 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 10:53 | Reagovat

Z těchto filmů jsem viděla jen Requiem za sen. Jen co jsem si přečetla nadpis tvého článku, tak jsem si vzpomněla na tento film a vida, ty ho tu máš taky... Nedokázala bych se na něj asi podívat znova. A musím říct, že na mě doopravdy velmi zapůsobil...

38 zusp zusp | E-mail | Web | 11. srpna 2014 v 18:43 | Reagovat

Třeba filmy Sinister, Twilight sága 1-4. Sice z úplně protichůdných důvodů, ale ani na jedno bych se znovu asi kouknout nedokázala. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.