Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Grizfolk & Bastille, 18. 3. 2014

20. března 2014 v 22:53 | Kelly |  Zážitky
Předevčírem proběhl dlouho očekávaný koncert britské hudební skupiny Bastille, který jsem si samozřejmě nenechala ujít. (Tím spíš, že jsem lístky vyhrála, tak nevyužijte to, že.)



(Jelikož vlastní fotky nemám a článek bez ničeho na ozdobu se mi nelíbí - zvlášť v případě takové akce - využiju fotky profesionálních fotografů. Autorem fotky výše je fenomenální Petr Klapper, který jako vždy nafotil úchvatné snímky, nad kterými si obyčejný smrtelník jen může povzdechnout.)

Když se mi na konci loňského května podařilo ve facebookové soutěži pořadatelské agentury Fource Entertainment (mimochodem - doporučuji, daří se jim vážně skvělé akce) vyhrát dva vstupy, neváhala jsem ani na chvilku a hned to zatepla sdělila své báječné kamarádce Rézince, aby si Bastille jakože poslechla a že se mnou prostě půjde. Naštěstí se jí zalíbili a já se tak mohla těšit na další společně prožitý koncert (prvním byli Imagine Dragons). Bohužel byl koncert přesunut z původně plánovaného tuším že 20. listopadu na právě 18. března, nicméně hlavní je, že se to vůbec konalo, že.

Je poměrně zajímavé, že i tentokrát jsme se trochu zamotaly v domluvě a i když místo a způsob setkání vypadalo jednoduše, tak se to nakonec úplně ideálně nevyvedlo. Setkat jsme se měly na Florenci, kde jsme měly nastoupit na metro C. Já jsem čekala už rovnou u nástupiště, ona pro změnu vylezla ven před stanici, takže samozřejmě následovaly smsky ve stylu "Kde že to teda jsi?" Ale nakonec jsme se přece jen přivítaly a svezly se na Vltavskou, odkud jsme vyrazily k SaSaZu. (Přitom jsme tak nějak seznaly, že minule jsme to zřejmě vzaly nějakou oklikou, protože ta cesta byla najednou nějaká kratší.)

Vzhledem k tomu, že jsem nedostala do ruky papírové vstupenky (což mě mrzí, protože to vždycky beru jako jakousi památku), ale měla jsem místo toho být napsaná na guest listu, zamířily jsme k VIP vchodu, kde sice moc lidí nebylo, ale stejně to bylo k prdu, úplně blízko jsme se pak nedostaly. Ale zpátky k tomu guest listu. Poněvadž ta konverzace o výhře proběhla akorát při oznámení a od té doby nic, dělaly jsme si s Rézi srandu, že nám tam řeknou, že tam nikde nejsme napsané a že teda máme smůlu a musíme odejít. Asi nemusím říkat, jak moc nám zatrnulo, když nám ti kontroloři sdělili, že tam opravdu nejsem nikde napsaná. Ale naštěstí jsem s sebou měla vytisknutou onu konverzaci a oni zavolali příslušnou koordinátorku, která výhru potvrdila, my vyfasovaly na ruku pásky, že nám už bylo osmnáct a mohly jsme jít dovnitř. Uf.


(Předkapela Grizfolk. Autorkou fotky je Jitka Říhová, stejně tak jako ještě další fotky.)

Bohužel, jak jsem zmínila výše, nemám žádné vlastní fotky, jelikož jsme prostě do toho sálu dorazily o chlup později a my se tak ocitly cca patnáct dvacet metrů od pódia, tudíž to můj mobil ani foťák už nezvládaly. (Ne že bych fotila každou minutu a celý koncert držela tu techniku v ruce, ale stejně je člověk rád, když má nějakou vlastní památku, že.) Anyway, sice už nevím čas, ale po nějaké době nastoupili předskokani, Grizfolk. Fakt mě teď mrzí, že jsem si jejich písničky nestihla před koncertem naposlouchat, protože byli naprosto vynikající a dočkali se parádního přijetí u publika, což se - aspoň dle mých skrovných zkušeností - zase tak často u předkapel nestává. Vážně jsem si je zamilovala, mají bezvadné písničky a definitivně se zařadili na seznam mých oblíbených kapel. A doufám, že brzy vydají plnohodnotné album.


Ačkoliv neradi, nakonec jsme se bohužel museli rozloučit, aby se připravilo pódium pro hlavní hvězdu večera - Bastille. I když jsem se občas musela tak různě krčit nebo naklánět nebo stoupat na špičky, aby aspoň jednou něco viděla, tak jsem si to parádně užila. Rozjeli skvělou show, hráli úžasně, moc mě potěšilo, že zahráli moje tři oblíbené písničky - Laughter Lines, Flaws a Daniel in the Den - sice jsem si málem vyřvala hlasivky, ale prostě to za to stálo. Opět další koncert, který jsem si užila na maximum a nesmazatelně se mi zapsal do srdce. (I když jsem dvakrát měla pocit, že tam sebou seknu, zvlášť když při songu Of the Night po nás Dan chtěl, abychom si na pokyn dřepli a pak zase vyskočili. A taky se mi moc nelíbilo, že si tam někdo v té mezipauze zapálil cigáro, ale co už.)


Teď akorát doufám, že se mi podaří dostat se na Colours of Ostrava, kde se mají objevit, protože bych si ten zážitek velmi ráda zopakovala. A kdyby někdy dorazili i Grizfolk, tak se hrnu hned do první řady!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.