Během léta proběhne rekonstrukce a pak i něco napíšu. Fakt. Nekecám.
Však víte, že novoroční předsevzetí se zásadně nedodržují.

Knihy přečtené od března do srpna

5. září 2014 v 22:12 | Kelly |  Koutek čtenářův
Dost jsem si pohrávala s myšlenkou, že prostě začnu odznovu a nebudu zpětně dopisovat přečtené knihy, protože ono jich úplně nejméně, ale nakonec mi docela bylo líto se tu alespoň o některých nezmínit, protože za ten půlrok se tam našlo pár knih, které mě nějakým způsobem více či méně zaujaly a byla by škoda je nedoporučit dál (nebo upozornit na to, že mě nějakým způsobem zklamaly a je lepší se jim vyhnout). Všechny přečtené tam rozhodně vyjmenované nejsou, spíš jen ty, které nějakým způsobem vyčnívaly.

Ačkoliv jsem v tom posledním únorovém článku psala, že vím o dvou knihách, které si s určitostí budu muset pořídit, nakonec to dopadlo tak, že jsem si je nekoupila. V březnu to bylo trochu na nic, co se peněz týkalo, takže jsem to odsunula. A doposud si je nekoupila. Ale za to jsem si od té doby koupila plno jiných knih, hmm. Radši je nebudu počítat. Jen vím, že v červnu jsem si dala slib, že si o prázdninách žádnou knížku nekoupím a to se mi povedlo i docela dodržet. Jediným proviněním byl Simmonsův omnibus Krutá hra, Kruté mrazy a Krutý osud, který měli v Kauflandu za stovku, což by byl hřích to tam nechat.

Zatím celkově mám tenhle rok to čtení trochu utlumené, což mě mrzí, ale prostě se to sešlo tak, že buď nebyl čas nebo nebyla nálada (což bylo asi častější). Bohužel taky na tom mělo podíl to, že já ráda čtu při cestování, jenže do Liberce jsem se dostávala letos jedině autobusem, což sice je časově delší než vlakem, ale já zkrátka v autobusech (vyjma trasy Liberec-Praha se Student Agency) číst nezvládám, neskutečně mi to vadí.

Ale vyzkoušela jsem si audioknihy a neshledávám to tak špatnou zkušeností, byť bych asi nemohla poslouchat něco, co nemám předem načtené, beru to spíš jako doplněk k už přečtené knížce. Naposlouchala jsem si první čtyři díly Harryho Pottera v angličtině namluveného Stephenem Fryem a za sebe můžu doporučit. Krásně se to poslouchá a dá se tomu úplně úžasně rozumět. (I když ona je taky otázka, jestli jsem tomu rozuměla proto, že to srozumitelné bylo nebo proto, že Harryho Pottera znám nazpaměť, že.)


Knihovna v noci - Alberto Manguel

Naprosto báječná kniha, která se čte jedna radost. Výborné vyprávění nejen o knihovnách, ale knihách celkově a jejich vlivu na člověka. Zajímavé náhledy do minulost, přítomnosti a uvažování nad budoucností. Nejednou jsem byla okouzlena Manguelovými myšlenkami, které dokázal zformulovat asi za všechny čtenáře.

"Ať pro své knihy zvolím jakékoliv uspořádání, prostor, kam je hodlám umístit, pokaždé nevyhnutelně mou představu přetvoří, ba co víc, zakrátko se bohužel ukáže jako příliš těsný a nutí mě uspořádání změnit. Žádný volný regál v knihovně nezůstane prázdný příliš dlouho. Knihovny se stejně jako příroda děsí prázdnoty, a tak je problém s prostorem obsažen v samé podstatě jakékoliv sbírky knih. To je paradox, který se vyskytne v každé běžné knihovně: má-li totiž - v menším či větším rozsahu - tendenci hromadit a uchovávat co nejúplnější záznam světa, pak tento úkol musí být nesplnitelný, neboť uspokojivě může být splněn jedině tehdy, když se hranice knihovny budou shodovat s hranicemi světa."



Gaimana mám hodně ráda a i když vím, že jsem toho od něj zase až tolik nepřečetla (ok, trochu kecám, teď jsem to počítala a i s Oceánem to je sedm knížek) a pořád se třeba chystám na jeho legendárního Sandmana, považuji ho za génia. Někdo říká, že Oceán na konci uličky je typická gaimanovka, někdo zase tvrdí, že se jeho stylu úplně vymyká, že jako by to snad ani nebyl Gaiman. Podle mě to je typický Gaiman, který si s čtenářem pohrává, bilancuje na pomezí fantazie a reality, člověk sice ví, co je reálné a není, ale stejně ho Gaiman donutí o tom pochybovat, protože on píše prostě neuvěřitelně. Je docela škoda, že plno lidí píše, že jim to nic nedalo, že měli pocit, že to je o ničem a že to nemá žádnou pointu, protože ona ta knížka své kouzlo skutečně má, jen je potřeba se na to dívat trochu jinak.


Dračí jezdec - Cornelia Funke

Dračí jezdec Cornelie Funke je naprosto typická pohádka se skřítky, drakem, člověkem a dobrodružným putováním. Stejně jako v Inkoustovém světě, i tady se Cornelia prokazuje jako brilantní vypravěčka a nebála bych se říct i kouzelnice, protože koneckonců jak napsala ona sama v Inkoustovém srdci, spisovatelé jistým způsobem kouzelníci skutečně jsou. :) Ač je to příběh určený pro děti, mně se Dračí jezdec líbil, možná proto, že jsem pohádkově založená, ale rozhodně proto, že to je krásné kouzelné vyprávění, které se zcela nutně musí zalíbit každému, kdo si na podobné věci potrpí.


Vraní dívka - Erik Axl Sund

Abych se přiznala, první polovinu knihy jsem byla víceméně zklamaná - líbilo se mi to (samozřejmě je myšlen styl psaní a tak, nikoliv to, co se v příběhu odehrává), to ano, ale prostě to nebylo ono - a tak trochu jsem prostě nechápala to velké haló kolem toho. Chvíli jsem si dokonce říkala, že jsem asi až moc zkažená, když to se mnou nic nedělá. Jakmile se ale příběh přehoupnul do roviny, kdy se odhalí, jak to vlastně je s Victorií (ano, nečekala jsem to a vůbec mě takového nenapadlo), četla jsem s mnohem větším zaujetím. Každopádně to označení na obálce "jen pro silné povahy" je podle mě (a nejen mě) prostě přehnané, protože jsem četla jiné knihy, u kterých se mi vyloženě udělalo zle (což se u této nestalo) a žádné upozornění na nich taky nebylo. Ale je fakt, že ty primárně na nic tak ošklivého zaměřené nebyly, tam šlo vysloveně jen o tu jednu scénu, která byla fuj. Ale co se Vraní dívky týče, za mě zkrátka takové menší zklamání.



Anep fšichni Zmikunďi národa.

Přestože Opráski nejsou kniha jako taková a jedná se jen o útlou komiksovou knížečku (vlastně vyšly už dvě), stejně je tu zmíním. Když mi kamarádka poprvé poslala odkaz na tumblr, kde komiksy vychází, nechápala jsem to. Odpuzoval mě ten styl a prostě nic moc. Jenže o pár dní později jsem narazila na jeden komiks, u kterého jsem se neuvěřitelně rozesmála (přesně tenhle) a konečně pochopila, v čem to tkví. Kdo bere věci moc vážně a nedokáže se nad něco povznést, asi nemá šanci si to užít, ale já jsem výjimečně ráda, že mi to nakonec přece jen nedalo, protože jestli jsem si někdy smíchem prodloužila život, tak to bylo právě u Oprásků. Kdo je rád nemá, tak ten prohlašuje, že to akorát kazí pravopis a lidi pak nebudou umět psát dobře. Ale upřímně - kdo psal jako prase už předtím, za to Opráski nemůžou, a kdo naopak psát pravopisně umí, tak tomu Opráski neuškodí.


Letopisy Narnie - C. S. Lewis

Ačkoliv ilustrační obálka je pouze k Lev, čarodějnice a skříň, komentář vezmu celkově ke všem dílům. Z Letopisů jsem kdysi dávno přečetla pouze první tři díly (ty které byly zfilmované, i když já vím, to pořadí je relativní a někdo to řadí úplně jinak) a k těm dalším jsem se už nedostala. Zpětně mě to mrzí, protože si myslím, že jako mladší bych tím byla nadšenější ještě více (ačkoliv ne že bych si to neužívala i teď). Myslím, že k tomu asi nemá smysl dodávat něco dalšího, protože se tu zřejmě nenajde nikdo, kdo by Letopisy Narnie neznal, i kdyby jen z filmů. Sice jasně - je to křesťanský až hrůza, je to znát, ale kdo chce, tak se od toho oprostí, na ten podtext vůbec nehledí a místo toho si raději užije krásnou pohádku.


Vyjednavač - Brandon Sanderson

O Sandersonově genialitě jsem se toho už nabásnila docela dost, nadoporučovala jsem ho všude možně a vždycky mě hrozně těší, když mi to ti lidi potvrdí, že Sanderson je prostě PAN SPISOVATEL. A mně osobně to potvrdil i tady ve Vyjednavači. Je to dechberoucí, je to boží. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně doslova vzhledem k ději. Sanderson mi opět dokázal, že jeho příběhy jsou naprosto skvěle propracované, že dokáže úplně mistrně tahat za nitky takovým způsobem, že když to na konci zase pěkně rozmotá, hlava vám z toho půjde ještě několik dní poté. Opravdu nemůžu říct nic jiného než že Sandersonovy knihy patří ve fantasy k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četla. A i kdyby se snad něco lepšího přece jen našlo, i tak už navždy bude nenávratně zapsaný na těch předních místech.


Já na upíry moc nedám. Četla jsem Stmívání (no co, každý máme svá temná tajemství), ale jinak se tomu většinou pečlivě vyhýbám, takže nějaké Upíří deníky nebo Pravá krev atp. mě úplně minuly. Tahle knížka mě v LK zaujala svou obálkou a zadní stranou, která slibovala vtipnost. Ha, ha... Dobře, ono to zase tak vysloveně hrozný nebylo, ale já jsem pořád při čtení čekal, kdy to teda začne být vtipné a kdy se mám začít teda jako smát. Jenže ona to fakt byla jedna velká nuda za druhou a přečetla jsem to docela rychle pouze proto, že jsem si myslela, že se to někde musí přece otočit a odněkud to zajímavé už bude. No, nebylo. Ale tak co, stálo to dvacet devět korun, tak jsem na tom naštěstí zase tolik neprodělala.


Černá krabice - Joe Hill

Černá krabice je knížka, která mi v knihovně ležela (stála) nepřečtená docela dost dlouho (dva roky) a kdybych náhodou nepotřebovala přečíst knihu na červenec do Písmenkobraní (což mi připomíná... sh*t, nezvládla jsem knihu za srpen), tak bych na ni asi taky ještě dlouhou dobu nesáhla (jako na plno jiných, ale ono se na ně taky někdy dostane, určitě). No ale šťastným řízením osudu se mi tedy Černá krabice dostala do pracek. Zatímco koukám na horory nerada, číst je už mi nevadí. Sice jsem jich tolik taky nepřečetla, ale spíš jen proto, že jsem se k nim prostě nedostala, jinak s tím problémy nemám. Černá krabice je dobrá. Dost. Mělo to atmosféru, mělo to dobře napsané postavy a i když to skončilo happyendem, fakt se mi to.


Trilogie Chaos - Patrick Ness

S Chaosem mám spojenou vzpomínku na druhé (tuším) setkání s Hanyuu, kdy jsme - nečekaně - obrážely knihkupectví v Hradci a Hanyuu se konkrétně zajímala právě o třetí díl, který tenkrát nedávno vyšel. A celé mi to doporučovala. Jenže mě to asi nějak nezaujalo nebo co, každopádně jsem to vypustila z hlavy a vzpomněla si na to až letos, kdy se ta trilogie objevila ve výprodejích. Tomu jsem už neodolala (jak já někde vidím v knihkupectví slovo sleva nebo akce, můžete si být jistí, že tam poletím) a tak se mi všechny tři díly ocitly doma. Pustila jsem se do toho až přes prázdniny s docela velkým očekáváním. První díl - Hlas nože - moje očekávání rozhodně nezklamal, naopak. Obvykle si ich-formu zrovna neužívám, ale někde sedne jako... zadek na hrnec a stejně tak tomu bylo i tady. Líbil se mi styl psaní, Toddovo vyprávění a jeho myšlenky, nápad s Hlukem je taky dost dobrý. Viola patří mezi to minimum ženských postav, které jsem neměla chuť uškrtit. Laťku si udržel i druhý díl - Temný ráj - jen s tím třetím už to začalo pokulhávat. První půlku jsem se do toho vůbec nedokázala začíst, bylo to takové divné a až když jsem překonala tu půlku, tak jako bych konečně to kouzlo zase našla a dokázala se do toho znovu zažrat.


Takže tím bych ten dlouhý článek asi zakončila - příště už toho bude míň, slibuju, a rozhodně ne za takovou dobu - ještě nějaké knihy, které jsem tu nevypsala, naleznete v přečtených knihách na mém profilu na databázi knih, kdyby náhodou. Možná se toho bude zdát za ten půlrok málo, ale já si k tomu dávala i nějaké re-readingy, takže i tím se to trochu zabilo.
 


Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 6. září 2014 v 8:39 | Reagovat

Letopisy Narnie jsou krásná pohádka, to máš pravdu, a já je konečně musím dočíst! :D

2 Marillee Marillee | E-mail | Web | 6. září 2014 v 9:19 | Reagovat

Pamatuju si, že mi rodiče koupili první díl Letopisů a já ho za život přečetla dvakrát - poprvé jako malý čtenář, který se za knížkou klepal, neboť ji nerozuměl, podruhé někdy před rokem, pří čemž mi ten pocit tajemna z dětství pozůstal. :D Škoda, že jsem se nerozhodla jako malá si to přečíst později, určitě by se mi to líbilo.
A Dračího jezdce jsem taky četla, je to úžasná výprava!!! :-)

3 Simi Maple Simi Maple | Web | 6. září 2014 v 9:43 | Reagovat

Taky Harryho Pottera znám nazpaměť :D No každopádně tady z té nabídky mě nezaujalo nic, jedině ta Černá krabice.

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 6. září 2014 v 17:59 | Reagovat

Vím naprosto jistě, že dřív by mi tohle přišlo za tak dlouhou dobu celkem málo. Jenže teď si najednou říkám, že je skvělý stihnout tolik knížek. Nevím, kam ten čas mizí, ale vážně už toho nestíhám přelouskat tolik, co kdysi.

5 Kelly Kelly | E-mail | Web | 6. září 2014 v 18:11 | Reagovat

[4]: Ono tady hlavně toho dělá dost, že to jsou všechno stránkově docela průměrné knížky, které až na Vyjednavače a Chaos nemají přes čtyři sta stránek. (Pokud tedy samozřejmě nepočítám ty sériové knihy dohromady, no.) Kdyby byly knihy delší, tak by ji asi taky tolik nebylo, protože on ten čas fakt někam zdrhá. :D

6 Vendy Vendy | Web | 30. září 2014 v 11:23 | Reagovat

Letopisy Narnie je půvabné počteníčko, ke kterému jsem se dostala před lety a mile mě překvapilo (mám právě tyto brožované výtisky, myslím že v této podobě vyšly u nás poprvé). Radleyovy jsem také četla a bylo to docela fajn, mně se kniha líbila, i když mi připadala trochu roztříštěná (příliš mnoho odskoků k jednotlivým postavám). Ale napsaná byla celkem dobře a zas taková nuda to nebyla... možná záleží, co od knihy očekáváme. :)
Černé zrcadlo mě zaujalo, zkusím se po něm poohlédnout - a jestli ráda horory, doporučuji i Černočernou tmu od Kinga, to jsou čtyři novely (nebo povídky) a jsou hodně dobré. Trilogie Chaos zní zajímavě už svým názvem, takže píšu si jako další tip. Ostatní knihy neznám, a musím ocenit tvou dobrou poznámku o Opráscích - kdo píše jak prase, bude tak psát dál, bez ohledu na Opráski nebo neopráski.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.