Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Neutíkám, odcházím.

9. září 2014 v 20:43 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
(Na blogu ale budu strašit pořád, žádné strachy.)

Že bych se jednou ráda na delší dobu (možná doživotně, kdo ví) odstěhovala do Irska nebo Británie, tím se moc netajím. Po Irsku toužím už hodně dlouho, od mala Irsko miluju a jsem blázen do všeho, co se toho týká, o trochu později se k Irsku přidala i Británie. Vždycky jsem toužila po tom, abych se alespoň do jednoho mohla aspoň podívat, postupem času to pak přerostlo v něco víc. Hlavně po návštěvě Londýna a okolí před dvěma roky. To jsem zjistila, že těch pár dní mi opravdu nestačilo a hlavně mi tenkrát bylo mnohem líp než za celý život. Jako bych tam prostě patřila.




Pokud člověk ten pocit nezná, nikdy se v něm neráchal, tak to nikdy ani nemůže pochopit. A já jsem o tom dosud taky moc nemluvila. Já jsem od mala nikam nepatřila. Jistě, měla jsem domov, měla jsem milující mámu, takže jsem toho měla mnohem víc než mnozí ostatní, já vím. Jenže k čemu to člověku je, když ze strany toho druhého dospělého čelí pohrdání jen proto, že není jeho vlastní? A když si pak po pár letech myslí, že už to je dobrý a nevrátí se to, dostane další mentální facku? Vůbec nezáleží na tom, že jsem vyspělejší (haha), nezáleží na tom, že kvůli mnohým věcem se už dávno nehroutím. Pořád to bolí. Pořád mě dokáže zasáhnout, když mě někdo nazve příživníkem, když z máminy a jeho hádky zaslechnete, že vás ten druhý dospělý vlastně nesnáší a chce vás z domu vyštípat. To fakt hrozně potěší slyšet.

A já to už nezvládám. Stejně tak jako nezvládám neúspěšné hledání práce, která prostě není a když je tak "je nám líto, nesplňujete naše podmínky" nebo chybí potřebná praxe nebo patřičné vzdělání. A copak já za tohle můžu? Nebo copak můžu za to, že i když tu jednu dočasnou práci "mám", tak že se z ní neozývají, i když jsem několikrát psala, že chci přijít a chci si nadělat hodiny? To je fakt o ničem.

Před pár dny přetekl ten pomyslný pohár, když jsem opětovně neúspěšně absolvovala další pracovní pohovor. Přiznám se, práci jsem si sháněla hlavně proto, abych si sama vydělala něco na začátek (resp. na cestu, pojištění a tak, takhle si na to holt půjčím a budu to mámě splácet) a mohla odjet právě do Británie nebo Irska. Tam začít jako au pair a pak by se vidělo. To je pořád v plánu, takže si momentálně docela aktivně sháním nějakou rodinu a nejdéle v listopadu snad budu fuč. (Nevadilo by mi i dřív, jenže šestnáctého října jdu na jeden koncert, na který se těším už přes půl roku, takže bych si velmi nerada nechala ujít.)

Opravdu to není tak, že bych odsud utíkala místo toho, abych se s tím prala. S nepřijetím se peru celý život, jak z té domácí strany, tak i té přátelské, protože kamarádů jsem vždycky měla poskrovnu a s těmi, co mám momentálně, tak většina komunikace stejně probíhá přes internet. Já jenom chci najít místo, kam budu patřit, kde se budu cítit jako doma, protože ať mám mámu a sourozence ráda sebevíc, tady to fakt není a nikdy nebude.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 9. září 2014 v 21:16 | Reagovat

Taky bych nejradši utekla někam hodně daleko. Strašně moc ti přeju, aby ti to vyšlo, ať už Británie nebo Irsko.

2 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 9. září 2014 v 23:26 | Reagovat

Drzim palce! Vim, jake to je. Hodne stesti :-)

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 10. září 2014 v 1:12 | Reagovat

Ach, Irsko. Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla jednou dělat au pair, ale pak přišel hodně vážnej vztah a už to nejde. A taky jsem se trochu bála, četla jsem hodně příběhů, kde holky nedopadly moc dobře. Obdivuju každou, co se do toho pustí a hodně štěstí :)

4 Kelly Kelly | E-mail | Web | 10. září 2014 v 1:50 | Reagovat

[1]:

[2]: Díky. :)

[3]: Well, já mám taky strach, nemysli si, tím spíš, že jsem se vykašlala na agenturu a zkouším hledat sama. Ale říkám si, že nejsem zase tak hloupá, abych se pořádně nepřesvědčila o tom, koho jsem si vybrala, i když jo, někdy ani sebedůkladnější lustrování nepřipraví člověka na skutečnost, je mi to jasný.

5 V V | Web | 11. září 2014 v 22:33 | Reagovat

cítím to stejně, do čr nepatřím, proto když mě nevzali na výšku tak jsem se skoro radovala protože to znamenalo, že jedu jako au pair do UK :) tak už jsem tu 14 dní a mám se dobře :D doufám že už se nikdy nebudu muset vracet natrvalo. Jsem tu jako doma.

6 Šárka Šárka | Web | 19. září 2014 v 9:31 | Reagovat

S Irskem i Británií tě naprosto chápu, jelikož jsem sama Irofil a v těchto dvou zemích je prostě krásně. Ale najít si tam práci není jednoduché, jelikož jednoduché to není ani u nás. Tak přeju hodně moc štěstí! Určitě ti něco vyjde! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.