Já a telefon nejsme kamarádi

16. září 2014 v 0:16 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Kdo mě zná, ví, že nemám ráda volání. Prakticky vlastně nemám ráda jakoukoliv mluvenou komunikaci s někým cizím, ale když to je v češtině, ještě dokážu zatnout zuby a nějak to přežít, ačkoliv mi to dělá problémy. Teda mně občas dělá problémy mluvit i s někým známým, ale to je teď vlastně jedno.


Na rozdíl od Bernarda jsem hovor sice dokončila, ale po skončení jsem vypadala nějak podobně. Ještě že ten stůl drží.


Ale abych to vzala od začátku. Dne. Vzbudila jsem se s fakt dobrou náladou, což se mi zrovna moc často nestává. Jasně, nebudím se permanentně nabručená, ale málokdy má člověk každý den vyskočit z peřin a zpívat na celý dům. Což už trochu přeháním, ale chápeme se. Mohl za to jeden sen, který jsem si konečně byla zase jednou schopná zapamatovat (aspoň trochu). Byl boží - utekla jsem v něm do Londýna, prostě jen tak bez ničeho, bez pořádných zavazadel. Když jsem tam dorazila, tak se akorát rozpršelo, což ale v tu chvíli byl ten nejlepší pocit na světě, protože jsem byla šťastná, že konečně v tom Londýně jsem a nikdo mě odtamtud nemůže dostat. To je asi tak všechno, co si vybavuji, ale tak nějak mi to stačí...

Jelikož jsem si včera domlouvala skype hovor s jednou rodinou, měla jsem za to, že to je třeba znamení a že to dobře dopadne... No, k tomu později. Každopádně ten den jako takový nebyl špatný, byť počasí bylo fuj fuj, v jednu chvíli odpoledne dokonce padaly kroupy, takže tak. Ale jinak prostě paráda. Na Edně jsem se účastnila soutěže o knihu Doctor Who: Závoj smutku, vyhlášení bylo už včera, ale já na to kompletně zapomněla a dneska jsem jen tak brouzdala po Edně, když jsem konečně došla i k tomu článku o vyhlášení a tam...


Koukala jsem na to jak vyoraná myš, načež ze mě vyšlo jakési pojančené vypísknutí, protože jsem to posílala docela na poslední chvíli, tak jsem s tím ani moc nepočítala. Ono se to teda losovalo, ale stejně. Nutno ale poznamenat, že většinu soutěží, kterých jsem se kdy účastnila a vyhrála v nich, jsem posílala z větší části na poslední chvíli... Asi na tom založím nějaký výzkum! Ale na knížku jsem dost zvědavá (pořídila bych si ji tedy tak jako tak) a třeba sem o ní i něco napíšu. Když se dokopu. (Ale považte, tohle je čtvrtý článek v měsíci, což je stejně jako za poslední tři měsíce, tak že bych se konečně do toho zase dostávala? :D)

Protože pršelo a byla zima, tak se mi ani moc nechtělo ven, tak jsem si chvíli četla Jméno větru (naprosto vynikající záležitost!) a pak jsem přesedlala k počítači a hodlala pokračovat ve své startrekovské krasojízdě. Tím myslím ten původní Star Trek. A chvílemi si akorát říkám, že někdy jsem televizně fakt totálně mentálně zaostalá, protože mě fakt mrzí, že se k tomu dostávám až teď. Na rovinu přiznávám, že jsem nikdy moc nevěděla, o co že v tom Star Treku jde (bůůů, ukažme si na mě!) a jestli jsem někdy viděla nějaké epizody, rozhodně to nebylo víc jak pět. No nic, pořád lepší pozdě než nikdy, že. (Takové Star Wars jsem vlastně taky viděla úplně celé až letos... fakt zaostalá, no.)

K tomu počasí... v posledních dnech k nám konečně dorazila ta mlha, která byla asi všude kolem, jen nám se nějak vyhýbala. Mlhu zbožňuju a fakt nejlepší je ta, ve které není vidět ani na krok. Foto sice není z dneška, ale nevadí. Druhá fotka je pro ilustraci, jak obvykle ta krajina vypadá bez mlhy (pardon za tu zimu, nejlepší fotka, kterou jsem dokázala narychlo najít). Ačkoliv určitě se tu ten výhled objevil už několikrát, já z fotna okím docela často. Až se divím, že si toho sousedi ještě nevšimli... Snad.



A taky mi během dneška, když na chvíli přestalo pršet, přistál na okně pták. Oni tam vlastně pocupkávali potom dva, ale to už jsem vyfotit nestihla. Ono i tohle je dost. O tom, že mi na (otevřeném) okně občas něco přistane, jsem měla podezření už dlouho, ale až dneska jsem to viděla na vlastní oči a co víc, taky se mi to podařilo vycvaknout.


Později odpoledne a k večeru už jsem ale začínala být stále více nervózní a nemohla se pořádně na nic soustředit. Protože skype call od potenciální host family. Pomoc. Prosím, pomoc. Snažila jsem se si z toho nedělat takovou hlavu, jelikož už přece vím, že to k ničemu nevede a ono je fakt, že než se mi na monitoru objevilo "přijmout volání", tak jsem to, myslím, i docela kupodivu zvládala. Jenže pak to byla docela katastrofa. Předně ze začátku byly nějaké problémy s internetovým připojením, takže jsme se nejdřív skoro vůbec neslyšeli. No a pak to začalo. Oni oba tedy byli hrozně milí a bylo TAK BOŽÍ slyšet tu angličtinu i odjinud než jen ze seriálů a filmů, protože to je něco jiného, že jo.

No, ve zkratce - i když já jsem jim rozuměla v podstatě všechno (co ne, to bylo chybou slabého připojení), já sama jsem se v tom plácala jak ryba na souši, občas jsem se zakoktávala, vypadávala mi i úplně základní slova a to nemluvím o pletení různých časů dohromady. A to už vůbec nezmiňuji to, jak jsem zapomněla všechny otázky, co jsem předtím měla připravené. (Vlastně počkat, teď jsem to zmínila...) Sice jsem byla ujištěna, že je to completely understandable a že moje angličtina je very good, ovšem to mi stejně nezabránilo tomu, abych si o sobě nemyslela, že jsem debil. Po ukončení hovoru jsem totiž asi měla menší panický záchvat, protože jsem tu lapala po vzduchu a klepala se tak, že jsem nějakou chvíli nebyla schopná vůbec psát nebo vzít něco do rukou...

Ale asi se jim líbím. Prý jsem one of the best candidates they have, tak jen upřímně doufám, že to nebylo řečeno jen tak a třeba by i z toho něco mohlo být, v příštích dnech se uvidí. Jakože mám rozjednáno i něco dalšího, ale stejně by to bylo boží, kdyby to vyšlo takhle ideálně.

 


Komentáře

1 without-problem without-problem | Web | 16. září 2014 v 1:14 | Reagovat

Jééé... Black Books miluju!!!
Hodně štěstí, snad tě vyberou. :) Já taky měla problém s angličtinou, když jsem poprvé přijela do Ameriky. První rok jsem nemluvila vůbec, pouze obzervovala. Druhý jsem četla a poslouchala.. a teď ten třetí mi to jde úplně samo.. Učila jsem se to skoro jako se dítě učí mluvit a přišlo mi to jako nejefektivnější metoda. Ona to není žádná prdel začít mluvit jenom tak...

2 Kelly Kelly | E-mail | Web | 16. září 2014 v 8:36 | Reagovat

[1]: Já jakože s angličtinou zase nemám tak velký problém, čtu, poslouchám a píšu úplně normálně, možná trošku s chybami, ale jsem toho schopná, jen jsem anglicky docela dlouho nemluvila a ještě když se k tomu připočítá mluvení přes telefon, to už pak je trošku problém. :)

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 16. září 2014 v 10:44 | Reagovat

Pokud nemusím, tak nevolám. A i když musím, tak stejně radši napíšu smsku nebo mail. ^^"

Ale moc gratuluju ke knížce, poslala jsem poptávku, tak doufám, že mi ji u nás naskladní co nejdříve a budu si ji moct přečíst. :)

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 16. září 2014 v 13:43 | Reagovat

Tu doctorovskou knížku si taky asi jednou pořídím. Když už to je, nemůžu ji přece jen tak opomenout. Ale k výhře gratuluju, ony tyhle knižní soutěže jsou vždycky o strašném štěstí.

Volání nesnáším, ale asi už jsme se o tom bavily. Hlavně ho nemám ráda nejen proto, že prostě nesnáším mluvení s lidmi, ale ani nemám ráda neustálé držení té svině u ucha. Hrozně mi to vadí, těžko se popisuje jak, ale je mi to strašně, strašně, strašně nepříjemný. :D

5 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | E-mail | Web | 16. září 2014 v 13:45 | Reagovat

Já volání s cizími lidmi taky příliš nemusím, nesnáím, že nevím ani jak vypadají ... na skypu je to asi trochu lepší, ale problémem je, že vidí i oni tebe :D
Jinak přeju hodně štěstí s tou host family, snad ti to vyjde :)

6 Kelly Kelly | E-mail | Web | 16. září 2014 v 13:54 | Reagovat

[3]: Přesně, smsky nebo maily all the way!

[4]: No právě, v ČR to je úspěch, že to vůbec vydali (a na začátek roku se chystá další!), tak bych si to určitě nenechala ujít! :D
A s tím telefonem tě úplně chápu, hlavně když to je na delší dobu, to bych s tím nejradši třískla. :D

[5]: No, kdyby ta kamera aspoň šla. My to pak museli vypnout, protože to docela vypadávalo a bez té kamery už to bylo mnohem lepší. A díky. :)

7 Aailyyn Aailyyn | Web | 16. září 2014 v 17:29 | Reagovat

Řekla bych, že když člověk musí, protože je vhozen do vody, tak se prostě nějak domluví. S chybami, ale nějak vyjádří, co chce. A o to jde, jazyk především je nástroj komunikace a porozumění. Není to o biflování gramatických pouček a u cizího jazyka je potřeba ten stud z chyb prostě hodit za hlavu a mluvit, byť ze začátku jak hotentot.

8 Arvari Arvari | E-mail | Web | 17. září 2014 v 9:53 | Reagovat

Averzi k telefonováná naprosto chápu, a vypadávající internet u skypu asi fakt nepomůže. Budu ti držet palce, aby to dopadlo dobře. =)

A k výhře knížky gratuluju. Taky mě docela zaujala, tak přemejšlím, že si ji pořídím... =D

9 lila lila | Web | 17. září 2014 v 13:37 | Reagovat

Gratulace ke knížce. Jé někdo další kdo má rád black book. Určitě to dopadne dobře, já taky nerada volám.

10 Lowri Lowri | Web | 19. září 2014 v 10:21 | Reagovat

Telefonování mě upřímně děsí a klepu se, i když mám zvolat třeba jen mámě, a to s mámou ještě telefonování jde. Jinak prostě ne.

Já mám z okna docela hnusný výhled, tak raději vyběhnu před dům, když je venku něco zajímavého k vyfocení. Ten ptáček je ale boží :3

Gratuluju k výhře a přeju hodně štěstí, ať ti všechno dobře dopadne :)

11 V V | Web | 21. září 2014 v 16:09 | Reagovat

Gratuluju k výhře! :) Já si knížku asi kupovat nebudu, ale kamarádka už si na ni brousí zuby :D
Jinak k tomu volání... nesnáším volání s 99% lidí ať už je to v jakémkoliv jazyce :D No a z rozhovoru s host family jsem byla taky vyklepaná, ale probíhalo to dobře, občas sme se taky neslyšeli kvůli blbými spojení, ale jinak jsem jim krásně rozumněla a druhý den mi psali, že ze tří kandidátek si vybrali mě, tak jsem byla fakt štastná, protože se zdáli úžasní :) teď když už sem tady tři týdny, no mám šíleně moc úklidu, ale hlavně jsem ráda, že jsem v Londýně, mám peníze a jsem docela spokojená :) Pokud se sem dostaneš, bysme se mohly i sejít :)

12 Hubert Hubert | E-mail | Web | 21. září 2014 v 16:39 | Reagovat

Nechápu desetiminutový hovory. Vždycky řeknu to zásadní a tím to hasne. Jak to přesáhne minutu, tak je to pro mě jen zbytečné blábolení.

Některý holky to nedokázaly pochopit. A pak někomu takovýmu vysvětluj, že to není nedostatek úcty k její osobě, ale prostě nerad sedím s telefonem u ucha dýl, než minutu! :D

13 Kelly Kelly | E-mail | Web | 21. září 2014 v 16:45 | Reagovat

[11]: Upřímně mě také setkání napadlo, uvidíme. :) Tihle se zatím ještě neozvali a tak sháním ještě dál, takže kdo ví, kde nakonec skončím. :)

[12]: Přesně. Také se nerada vybavuji zbytečně dlouho, protože na co, když plno věcí jde říct mnohem výstižněji a krátce, že jo. :D

14 Vendy Vendy | Web | 30. září 2014 v 10:08 | Reagovat

Gratuluji k úspěšným telefonním hovorům a ke knížce! Doktor Who jako knížka, to bych chtěla taky... :-)
Star Trek mě nikdy moc nebral, ale má své kouzlo. A Hvězdné války? Ty se dají jenom užívat... zvlášť poslední díly. Tedy ty, které byly natočeny první. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.