Knihy přečtené za září

2. října 2014 v 0:15 | Kelly |  Koutek čtenářův
V září jsem se konečně trochu s tím čtením vzchopila a i když ten měsíc nebyl zrovna ideální, dobrá nálada se většinou potulovala někde v tramtárii, říkala jsem si, že bych se měla naučit zatnout zuby a nenechat se ohledně toho čtení jen tak rozhodit. Což se mi bohužel ne vždy daří a mrzí mě to, protože čtu fakt ráda a mám tolik knížek v plánu, že si zkrátka nemůžu dovolit se nenáladou nechat rozptylovat.



Znamení run - Joanne Harris

Na tuhle knihu jsem poprvé narazila v recenzi u Hanyuu a i když jsem si tenkrát říkala, že by to mohlo být zajímavé počtení, nijak zvlášť jsem se do toho nehnala a mám dojem, že jsem ji ani neměla zapsanou na to-read listu. Ale když jsem na ni narazila ve výprodeji (jednou bych si mohla spočítat, kolik mám knih, které jsem nekoupila ve slevě), řekla jsem si proč ne a tak jsem ji měla doma. Chvíli mi ale jen tak ležela na poličce, až na začátku září jsem potřebovala nějakou knihu do Měsíčního písmenkobraní a po delším zvažování vyhrálo Znamení run. Je to trochu pohádkovější příběh, což mi ale nijak zvlášť nevadí, já takové ráda. Sice jsem nějak zvlášť nemusela Maddy, protože opravdu nemám slabost pro tyhle vyvolené typy, ale jinak jsem si to užila a jako neznalci run se mi líbily doprovodné obrázky a hlavně vysvětlivky, co která runa znamená.


Závoj smutku - Tommy Donbavand

Kniha, která patrně nemá mnoho významu pro ty, jež seriál Doctor Who nesledují - čímž ale neříkám, že si tu knihu nemůžou užít i lidé bez znalosti seriálu. Na rovinu se přiznám, že jsem toho od knížky moc neočekávala, protože jestli mám nějakého neoblíbeného Doctora, je to právě Jedenáctý. Není špatný, ale pokud bych ho měla porovnat s těmi ostatními, je na tom trochu hůře, i když ve výsledku vždycky říkám, že je mám ráda všechny stejně a nerada je srovnávám. Ale je prostě fakt, že na Jedenáctého jsem si dlouho zvykala a ani teď z něj nějak nejsem moc nadšená a vlastně jsem byla docela ráda, když oznámili jeho odchod. Anyway, to sem teď nepatří, měla bych se věnovat knížce. Jak jsem tedy říkala, moc jsem od toho nečekala. Byla jsem však příjemně překvapená, příběh se mi docela líbil a celkově to bylo takové milé počtení. Až místy na ten český překlad... Jelikož Doctora Who sleduji v angličtině, bylo najednou poměrně zvláštní číst ho v češtině. Ale budiž, zvládnout se to dalo. Jen tedy ten výraz "sonáč" jsem nepřekousla a pořád nad tím skřípu zubama. Chápu, že opakovat pořád sonický šroubovák by bylo asi na palici, nicméně prostě... ne. Je to příšerný výraz. Zesonáčuju tě. I když myslím, že přesně tohle tam nebylo, stejně to zní hrozně. Bleh.


Jméno větru - Patrick Rothfuss

Na Kroniku královraha (původně se mi sem povedlo napsat krávovraha...) jsem si dělala zálusk už dlouho. Jen prostě ty knížky nejsou zrovna nejlevnější, v knihovně byly věčně vypůjčené, takže jsem to jen tak obcházela a nic z toho. V červnu se mi ale konečně naskytla příležitost, protože Jméno větru i Strach moudrého muže byly o padesát procent zlevněné kvůli poškození (které je fakt pidi mini) a já se od té doby nemohla dočkat, až se do toho pustím. Člověk by čekal, že se do toho začtu hned, co jsem ten balíček rozbalila, ale nějak na to najednou nebyla chuť, tudíž na to došlo až teď. A byla jsem nadšená. Moc. (Následující slova okopírována z mojí odpovědi na asku.) Jsou tam vážně úžasný popisy, při kterých zažívám to, co jsem dosud pořádně zažila snad jen u Inkoustové trilogie nebo u knih Brandona Sandersona. Člověk se dokáže zažrat do spousty knih, ale pak tu jsou takové, u kterých to působí fakt hodně živě. A Jméno větru je jednou z nich. Třeba konkrétně tenhle úryvek je naprosto boží s úžasnou atmosférou.

"Začal jsem hrát něco jiného než písně. Když slunce zahřívá trávu a větřík tě ochlazuje, je to určitý pocit. Hrál jsem, dokud ten pocit nebyl správný. Hrál jsem, dokud to neznělo jako Teplá tráva a chladný větřík.
Hrál jsem jen pro sebe, ale sám sobě jsem byl nelítostným posluchačem. Vzpomínám si, jak jsem strávil skoro tři dny snahou polapit Vítr, obracející list...
Na konci druhého měsíce jsem dokázal zahrát věci téměř tak snadno, jako jsem je vnímal: Slunce zapadající za mraky, Ptáka pijícího z jezírka, Rosu na kapradí.
Někdy během třetího měsíce jsem se přestal dívat ven a začal jsem náměty pro hru hledat uvnitř. Naučil jsem se Jízdu ve voze s Benem, Zpěv s otcem u ohně, Tančící Shandi, Vrzání listí, když je venku pěkně, Matčin úsměv...
Nemusím říkat, že to bolelo, ale bolelo to jako měkké prsty na strunách loutny. Trochu to krvácí a člověk doufá, že se mu brzy udělají mozoly."



Tím bych asi skončila. Posledních pár dní jsem se snažila číst druhý díl, Strach moudrého muže, jenže mě skolila rýmička a hlavně bolest hlavy, na kterou nic moc nepomáhalo a s kterou fakt nerada čtu, protože se na to nedá vůbec soustředit. Navíc on ten Strach s tou tisícovkou stran jakože není záležitost dvou dnů.

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 2. října 2014 v 8:20 | Reagovat

Sonáč prostě ne-e. :'D

Krávovrah? Chudák Kvothe. :D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 2. října 2014 v 12:26 | Reagovat

Díky za inspiraci. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se na knížky těší jak malé dítě a pak... nějak nemá chuť začít zrovna s tímto. Já dokonce některé knihy ani nedočtu, protože nechci, aby skončily :D Takže prvně nechci začít a pak nechci skončit ;)

3 Kelly Kelly | E-mail | Web | 2. října 2014 v 12:37 | Reagovat

[1]: Představ si to - Kvothe Krávovrah. Hned by ten příběh vypadal jinak. :D

[2]: To já bych nemohla nechat nedočtené knížky. Tedy ty, které mě zaujaly a líbily se mi. Jinak asi dvě nebo tři nedočtené mám, protože to prostě byla nuda a šíleně mě to nebavilo. :)

4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 2. října 2014 v 18:19 | Reagovat

Sonáč mě zabil. =D Teda, jasně, asi je vážně nemožný přeložit 'sonic' tak, aby to neznělo debilně, ale... Sonáč. Bože, to je tak blbý, že to snad začnu používat... =D

5 Kelly Kelly | E-mail | Web | 2. října 2014 v 18:31 | Reagovat

[4]: Ale fuj. Podle mě by stačilo, kdyby to tam popisoval normálně jako šroubovák. Teda samozřejmě po první zmínce, že je sonický. Těm, co sledují Doctora by to došlo tak jako tak, ale myslím, že by to tak pochopili i lidi, co to četli bez znalosti seriálu. Možná ještě tak soník. Ale to spíš zní stejně hrozně. :D

6 Yumi^^ Yumi^^ | Web | 3. října 2014 v 15:50 | Reagovat

Znamení run je naprosto dokonalá kniha. Možná mě zaujala právě proto, že je hodně inspirovaná severskou mytologií. A to je prostě moje všechno. Kdo nečetl, určitě doporučuji. A souhlasím, že doprovodné obrázky jsou moc pěkné, i když v runách se vyznám..

7 V V | Web | 5. října 2014 v 18:14 | Reagovat

Prave sem se bála toho překladu Doctora who... Asi si to ani ne přečtu protoze sem zvykla na angličtinu takže si asi spis koupím rovnou nějakou knížku v angličtině :) ale je zas fajn pro české fanoušky ze konečně maji nějakou knížku

8 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:24 | Reagovat

Jéé, Znamení run jsem taky četla. Docela dobrá knížka, obzvlášť pro milovníky severské mytologie. Jen mě mrzí, že u nás nevyšlo pokračování.

9 Em Age Em Age | Web | 10. listopadu 2014 v 11:20 | Reagovat

Tu první jsem četla, bohužel mě ale nezaujal autorčin styl psaní. Nicméně příběh byl velmi dobrý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.