Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Mohla jsem napsat krásný report o WhoConu...

6. října 2014 v 20:58 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
A hned zčerstva včera. Jenže svět si řekl ne a když naštvat Kelly, tak pořádně. Aneb člověk přijede domů sice utahaný, ale s dobrou náladou, která mu o ani ne dvě hodiny později klesne na bod mrazu. A ještě stále se nezlepšila. Hm.



(A kdybych měla tu možnost, asi by to nebylo jen v mysli.)

Ať si myslí kdo chce co chce, WhoCon byl naprosto báječný a stejně jako loni jsem si ho naprosto užila. Protože i když jsem se tam neseznámila zrovna s moc lidmi a byla spíš ten tichý pozorovatel (i když člověk ví, že ho ti lidi přijmou a budou se s ním bavit, tak prostě rozený introvert to jen tak nepřekoná), mně to stačilo. Byla jsem spokojená, byla jsem mezi svými a i když bych si teď patrně ustlala v jiné třídě, protože tam, kde jsem s kamarádkami byla, se nacházel zrovna jeden člověk, co nechutně, ale vážně nechutně chrápal, stejně bych se tam hned vrátila. A ten, kdo nikdy na takových conech (jo, jsou i ne moc dobrý, já vím) nikdy nebyl, tak ten pocit prostě nemůže pochopit, že i když se tam možná dostavili takoví ti "fanoušci", tak zbytek byl naprosto bezkonkurenční, protože když člověk chce, dokáže se zaměřit na to, co se mu líbí. Za tím si stojím a stát budu.

A protože po včerejšku už nemám chuť se nějak moc rozepisovat, aspoň jen něco (hodně) málo fotek. Na víc fakt nemám náladu.


Pro plnou velikost - a tudíž detaily - klikněte. Weeping Angel, Cyberman, Silent a Dalek Rusty.


Je prostě vidět, že whovianská představivost a kreativita nezná mezí.


A přibyly mi celkem čtyři nové placky, které mi zdobí mou hobiťáckou tašku. WhoCon 2014, to na spodku popruhu je "Property protected by the Winchester", to jsem tam prostě nemohla nechat (Doctora už mám doma a na baťohu), dvanáctý Doctor, u kterého jsme s kamarádkami shledaly, že to není moc přesná podoba, protože obočí, no a Dean, který tam chudák byl poslední, tudíž jsem se nad ním slitovala a adoptovala ho. Naštěstí jsem už neměla moc peněz, jinak by jich bylo pravděpodobně ještě víc, ale holt jídlo bylo přednější, že.


Fanouškovi do rukou prostě křída nepatří. Nejenže tam totiž byly doctorovské malůvky, objevilo se tam i Supernatural a vpravo dole - i když to není pořádně vidět - je tuším že Hannibal. Prostě parohy a "eat the rude". A taky lehce Harry Potter, i když jen silně pro zasvěcené. Jo, ten nápis www.felixfelicis.hys.cz přes půlku tabule. Reklama everywhere!


A to je asi tak všechno, zase tak moc jsem nefotila.

Jak jsem naznačila už výše, i když jsem domů přijela v poměrně bezva náladě, dlouho mi nevydržela. Atmosféra doma totiž byla příšerná a mě akorát neskutečně otrávilo, že zase musím poslouchat toho kreténa, co mu věčně není nic po chuti, co si myslí, že on je ten nej a všichni se z něj máme asi podělat nebo co. To se fakt už vyjádřit jinak nedá. Štve mě tě to tu, bere mi to chuť do všeho a fakt bych už potřebovala vypadnout.

Protože pak si tu náladu přenáším všude kolem a dokáží mě vytočit i věci, které bych obvykle ze zdvořilosti přešla, takhle jsem ovšem měla potřebu rýpat do všech a všeho. Já jsem vlastně ve skutečnosti docela tolerantní člověk a i když mi často leze na nervy, když se lidé vyjadřují o něčem, o čem prostě nemají dost informací a myslí si, že ten názor je jediný správný, většinou to neřeším. Jednak ze zdvořilosti (když se jedná o známé) nebo prostě proto, že na to nemám trpělivost a hlavně vím, že to je obvykle bez výsledku. Jenže někdy to prostě bouchne a zvlášť ve chvílích, kdy jsem byla naštvaná už předtím.
A taky mě neskutečně štve, když se někoho na něco zeptám a ten dotyčný to prostě neumí pořádně odůvodnit a místo toho tam blekotá akorát ty samé hovadiny pořád dokola. Únavný, fakt že jo. A já, i když bych ráda diskutovala, na to prostě nemám a nebaví mě to, protože když je člověk umanutý, je to bez šance.

A taky jsem zjistila, že mi neobnovili Rushe. Jo, já vím, plno seriálů skončilo po první řadě, ale mám pocit, že tohle je první, co jsem zažila v "přímém přenosu", takže to na mě zapůsobilo poněkud... neblaze.


A to nemluvím o tom příšerném internetu, který má tendence vypadnout v tu fakt nejméně vhodnout chvíli.
 


Komentáře

1 A A | Web | 6. října 2014 v 22:18 | Reagovat

To znááám, vždycky euforie z něčeho a člověk přijede domů a je to v piči. Ale tak co, člověk si musí zvyknout, nebo ne, nebo to nějak přežít, že.

2 Hanyuu Hanyuu | Web | 6. října 2014 v 23:42 | Reagovat

Sice jsem tam nebyla, ale myslím, že úplně vím, jak na tebe con působil. Teď si možná řekneš, že vím akorát tak hovno, ale prostě mám pocit, že to pro tebe muselo být to samé, co pro mě dřív cony, kam jsem jezdila, když ještě stály za to. Byl to prostě úplně jiný svět, jak kdyby to byl úplně odlišný vesmír, mimo všechny tyhle všední sračulindy, odkud se ti nechtělo domů a když jsi přijela, sice jsi měla dobrou náladu a ze všeho byla nadšená, jenže kus tebe tam pořád zůstal, protože nikde jinde se necítíš tak mezi svými, jako na té akci.

3 Kelly Kelly | E-mail | Web | 6. října 2014 v 23:54 | Reagovat

[2]: Určitě si neříkám, že víš leda tak hovno, protože vím, že ty jsi právě na ty cony jezdila. A ono je přece jedno, o jaký con přesně jde. Jak píšeš ty, prostě je to pořád jinej svět, o něčem úplně jiným a ten návrat domů je prostě svým způsobem děsivý.

4 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 7. října 2014 v 9:56 | Reagovat

Návraty do reality z conového nadšení stojí vždycky za prd, to vím z vlastní zkušenosti. Ale pokud tě to potěší, fakt ti těžce závidím tu placku s Deanovo Blue Steel. :'3

5 Lyra Lyra | E-mail | Web | 10. října 2014 v 10:04 | Reagovat

Škoda, že jsme se na Whoconu nepotkaly, mohly jsme se seznámit a popovídat si. Na kterých přednáškách jsi byla? Co všechno jsi viděla? A hlavně - vyfotila ses u TARDIS? :-)

Jinak myslím, že chápu, o čem v souvislosti s Whoconem mluvíš. Vždycky mi to přijde jako odbočení z normálního světa, těch pár dní se cítím, jako kdyby se čas zastavil, přestal se řítit zběsile dopředu a já si připadám, že na mě starosti, se kterými se běžně potýkám, hned tak nedosáhnou. Aspoň dokud daný con neskončí, pak se vše vrátí do starých kolejí. Ale ty zážitky za to stojí. :-)

6 Kelly Kelly | E-mail | Web | 10. října 2014 v 10:16 | Reagovat

[5]: Hudba z počátků DW, Křehké světy Neila Gaimana, to Blackthunderovo povídání o audiopříbězích a knížkách a co je nejdůležitější - na přednášce Scotta Lee Hansena, ten byl prostě nejlepší. :D Pak myslím že ještě na dvou nebo třech, ale na pár jsme se nedostaly, protože bylo plno a ty třídy teda byly nechutně vydýchané.
Ale u TARDIS jsem se už nefotila, to jsem měla fotku z minulého roku už. :)

7 Ang Ang | Web | 11. října 2014 v 15:43 | Reagovat

O WhoConu vím jen, že tam byl spolužák (a snažil se mě přesvědčit, abych jela taky). A že se tam opil. A našel si tam holku. No, nakonec jsem ráda, že jsem u toho nebyla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.