Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Naposledy v 2014

31. prosince 2014 v 17:33 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Myslím, že jsem původně už neměla v úmyslu dnes psát nějaký článek, ale nakonec se to vyvrbilo tak, že mě ta chuť popadla, takže...



Blogový rok byl poměrně nevalný, článků nejméně za celou dobu (ačkoliv je fakt, že loni na vyšším počtu měly nezanedbatelný podíl knižní a filmová challenge). Buď nebyl čas nebo nebyla chuť a celkově to bylo na jedno brdo. Ráda bych slíbila, že se ten následující rok budu snažit více, ale ono to také dost záleží na tom reálném životě, který se na té náladě a času podepisuje a u mě někdy víc, než bych chtěla.

Celkově byl ten rok asi trochu divnější a spíš stál za nic, ani jsem nepřečetla tolik knížek, kolik bych chtěla (celkem cca 42, což je o sedm méně než loni a to nakonec tedy není tak hrozné, jak jsem si myslela, ale detailnější knižní bilancování budu dělat až někdy v lednu, takže uvidím, jak na tom budu po stránce počtu stránek... co jsem to právě napsala?), ale našly by se i nějaké světlé momenty a jsou to právě ta pozitiva, ke kterým je potřeba se upínat. Konečně jsem se viděla se Saku, s Hanyuu opět zažila pár nezapomenutelných prázdninových dní, byla na třech vynikajících koncertech, navštívila jsem libereckou iQLANDII (společně s koncerty v rubrice Zážitky) a získala pár nových lásek, ať už knižních či seriálových/filmových.

Jaký bude rok 2015? Nemám nejmenší tušení. Ale začne asi dost chaoticky, protože já stále ještě nemám sbaleno. A to zítra touhle dobou budu v Praze a budu mít deset minut do odjezdu autobusu, který mě odveze do Londýna a kde pak budu přestupovat na jiný autobus do Bristolu. Vzhledem k mé lásce k autobusům se na to těším neskutečně. K host family dojedu nepochybně v dezolátním stavu, protože si nemyslím, že bych byla schopná usnout, a pokud náhodou přece jen ano, žádný kvalitní spánek to nebude. Trochu se děsím toho, kdo bude vedle mě sedět. Trochu dost.
Pár lidí se mě už ptalo, jak se těším a jestli jsem nervózní a já zatím byla vždy na rozpacích z toho, co odpovědět. Protože upřímně jsem na tom spíše nijak a větší hysterák čekám, až budu zítra sedět v tom autobuse. Nejspíš mi to skutečně dojde, až nebude žádné cesty zpět.

Co víc napsat, jak to zakončit? Samozřejmě si přeju, aby všechno dobře dopadlo, aby ten nový rok byl bohatý na zážitky (opravdu neskutečně se těším, jestli se mi podaří naplánovat si na nějaký den návštěvu Cardiffu a Doctor Who Experience) a celkově aby se dařilo lépe než kdy předtím.

A to všechno přeji i vám všem ostatním, abyste si silvestrovské oslavy užili a do nového roku vstoupili mnohem spokojenější. Aby se vám vyplnilo všechno, co si na Nový rok slíbíte, pokud si nějaká předsevzetí stále ještě dáváte, ale i kdyby se vám nakonec nepodařilo splnit vše, tak ať jste hlavně spokojení. O to jde nejvíce.

Článek se měl mimochodem původně jmenovat "Naposledy ve čtrnáctce", ale po opětovném přečtení jsem usoudila, že to jaksi není to pravé ořechové...
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 16:52 | Reagovat

Kelly, i já jsem hrozně moc ráda, že jsme měly možnost vidět se hned třikrát a že už nejsme jenom na úrovni blogolidí. :3 Doufám, že se ti v Anglii bude dařit a že budeš hlavně spokojená ... a samozřejmě se mé britofilní já bude těšit na každou zmínku z cizí země. ^^ Ať ti ten rok vyjde tak dobře, jak jen to půjde. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.