Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Ještě to není ani rok!

13. února 2016 v 18:34 | Kelly |  zápisky z Tkalcovské ulice
Nadpis kupodivu není myšlen jako omluva, nýbrž jako nevěřícné zvolání nad tím časovým rozmezím mezi naposledy publikovaným článkem a tímto. Tentokrát jsem patrně překonala sama sebe. Stejně jako se musím překonávat i teď, poněvadž je jednoduše divné zírat do blogového textového editoru a skutečně do něj něco psát. To jsem nedělala... už hodně dlouho.

Mnohokrát jsem chtěla napsat, zvláště po onom poněkud kvapném odjezdu z Anglie (což je pravděpodobně téma na další článek... pokud se k němu někdy zase dokopu), stejně jako po konci loňského léta a stejně tak ve chvílích, kdy jsem šílela z brigády nebo vlastně z čehokoliv jiného. Chtěla jsem napsat, když jsem si pořídila tetování, chtěla jsem napsat, když jsem se poprvé konečně viděla s Lowri, chtěla jsem napsat, když se mi povedlo uspět ve výběrovém řízení do mé současné práce, chtěla jsem napsat, když jsem strávila báječný den v Praze se svými děvčaty. Plánovala jsem se ozvat po nástupu do nové práce a plánovala jsem se pochlubit s tím, že jsem za leden přečetla více knih než za loňský první půlrok dohromady.

Ale nenapsala jsem. Ne snad proto, že bych se obávala toho, že nebudu umět po tak dlouhé době psát (koneckonců jsem stále aktivní na Felixovi), ale spíše proto, že za tu dlouhou dobu jsem se od blogové komunity naprosto vzdálila a jestli jsem se někdy podívala na blog k Hanyuu, Saku, Lowri nebo Lucille, tak i to bylo moc. Nikoho jiného jsem nešmírovala, s komentáři jsem na tom také nebyla slavně a vrátit se někam, kde jsem to už skoro neznala, to mě trochu děsilo. Možná ještě pořád děsí. A možná nastal čas to trochu změnit. Ale znám se, a tak neočekávám, že bych se zcela vrátila k pravidelnému psaní (ahahaha, ne že bych snad někdy psala pravidelně), avšak jednou třeba...

Kdo ví. Možná je tohle pouze poslední zoufalý pokus vytáhnout ze zapomnění něco, kde jsem strávila několik let a skrz co jsem poznala několik báječných lidí, na kterých mi záleží. Možná mi to ani nevyjde a já usoudím, že to nakonec nemá cenu, abych se pokoušela o něco, co je stejně časem opět odsouzené k nezdaru. Ale člověk musí myslet pozitivně, tak se o to budu snažit i já.



(18:36. Popravdě se trochu divím, že jsem to skutečně napsala a co víc, skutečně zveřejnila.)
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 14. února 2016 v 8:53 | Reagovat

Kelly je jako fénix, co právě povstal z popela. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.