Provoz sugarcoat byl k 12. 8. 2017 oficiálně ukončen.
Sbohem a díky za ryby.

Knihy přečtené za leden 2016

17. února 2016 v 8:50 | Kelly |  Koutek čtenářův
Co mi vážně za těch několik měsíců blogové absence chybělo, to byly tyhle knižní články, díky kterým jsem se naučila udržovat si přehled o přečtených knihách plus mě to donutilo se k dané knize nějak vyjádřit. Jenže jsem měla problém. Pokud jsem o roku 2014 říkala, že co se čtení týče, tak jsem se moc nevytáhla, rok 2015 byl co do čtecí stránky přímo katastrofický. A to tak že hodně. Počet přečtených knih by se nevyškrábal ani na patnáct… Takže rekord, yay! Nemůžu to svádět ani na nedostatek času ani na neschopnost číst v angličtině (na to jsem si kupodivu zvykla rychle, přestože jsem předtím přečetla snad jen jednu celoanglickou knihu), spíš na takové hloupé shody náhod a nenáladu plynoucí z všeho možného.

Jsem ale ráda, že můžu prohlásit, že se to s příchodem nového roku zlepšilo, a to celkem dost. V tom smyslu, že jsem za leden přečetla minimálně stejně knih jako za loňský první půlrok dohromady, a přestože se za čísly nehoním a nepotřebuji je mít nejvyšší, je to fajn pocit. A to si vezměte, že čtu převážně jen ve vlaku a při čekání na vlak. Přes víkendy občas taky, ale to je většinou pouze dočítání, abych s sebou pak v pondělí nemusela tahat knížku, kterou bych dočetla během cesty do práce a cestou zpátky hořekovala, že nemám co číst.

Asi někdy v budoucnu sepíšu článek, ve kterém se zmíním o knihách přečtených loni, mám tam pár kousků, u kterých by mi bylo líto je nedoporučit dál, ale teď se mrkneme na knižní leden 2016.


Začaté v prosinci, ale dočtené v lednu:

Fangirl - Rainbow Rowell

Již z názvu je celkem jasné, co za typ knihy Fangirl je, a bylo by naivní očekávat něco oduševnělého, co člověka zanechá u vytržení nad nějakou hlubokou myšlenkou. Fangirl si na nic nehraje, je to o introvertce, která píše fanfikce, a přitom řeší trable s rodinou a chlapci, a o nic víc nejde. Fangirl je zkrátka velmi příjemná oddechovka, kde člověk dostane přesně to, co čeká, a stejně mu to nevadí. Naopak se u toho ještě musí připitoměle usmívat, protože to je prostě roztomile reálné, a nemusí sám psát fanfikce, aby se dokázal s Cath ztotožnit. Pravda, chvílemi jsem měla problém se Simonem Snowem, protože to podle jedné Leviho věty vypadalo, že ve světě Fangirl existuje série o Simonu Snowovi zároveň se sérií o Harry Potterovi, a pak by Simon Snow vs. Harry Potter v Cathině světě nebyl nic jiného než Stmívání vs. Padesát odstínů šedi v našem světě. Pouhá fanfikce. Předpokládám ale, že šlo buď o nějaký vnitřní vtípek nebo nedodělek, protože vzhledem ke konverzaci, kterou Cath vedla se svou profesorkou o plagiarismu, pochybuji, že by se dotyčná profesorka o téhle skutečnosti nezmínila.

Tak jako tak to neznamená, že bych si Fangirl užila o to méně, to vůbec ne, a byť jsem to ze začátku možná tak úplně nečekala, byla jsem z knížky nadšená a ráda se k ní ještě někdy vrátím, i když to třeba není ten žánr, který je u mě obvyklý.

PoloSvět: Zima - Rod Rees

Když jsem na PoloSvět narazila poprvé (mám pocit, že to bylo u Hanyuu), nějak extra mě to podle popisu nezaujalo, přišlo mi to takové splácané dohromady a neměla jsem nutkavou potřebu, abych si to hned přečetla. O nějakou dobu později ovšem přišly slevy v Dobrovském a já si tam pořídila jednak Chaos od Patricka Nesse a jednak právě ty tři u nás vydané díly PoloSvěta, protože proč ne, když to stálo tak málo, že. Stejně mi to ale zase nějakou dobu leželo v knihovně a první díl, tedy Zima, mi padl do ruky až právě v prosinci. Jak příhodné.

Nejspíš mi chvíli trvalo, než jsem se dokázala zorientovat v tom množství pojmů a slovních hříček, ale nakonec jsem si k tomu cestu našla, přestože to místy skutečně působilo překombinovaně a někde se příběh táhl. Na druhou stranu je to celkem tetralogie, tudíž jen těžko se dalo očekávat něco jiného, a pokud se v knize nevyskytují vysloveně debilní zápletky či postavy, jsem ochotná trochu té natahovanosti skousnout. Pokud někdo není zvyklý prokousávat se spletitým příběhem a ještě dávat pozor na to, který pojem je který, asi by mu to mohlo činit trochu problémy, ale mě to bavilo, společně s vystupujícími postavami, z nichž mě otravovaly celkem dvě, Norma a Trixie, které mi svou slepicoidností prostě nesedly. Naštěstí je ten zbytek dokázal vyrovnat, slabost jsem si vyvinula zvláště pro Vaňku s Ellou.

Prostředí PoloSvěta je každopádně zajímavé samo o sobě, o tom žádná, a vzhledem k tomu, že teď akorát čtu druhý díl, Jaro, jsem náramně zvědavá, kam až to povede.

Přečteno v lednu:

Trilogie Level 26 (Netvor z temnot, Proroctví temnoty, Temná odhalení) - Anthony E. Zuiker, Duane Swierczynski

Netvora z temnot jsem sice přečetla už v prosinci, ale rozhodla jsem se shrnout celou sérii najednou. Nebudu zastírat, že mě na celé trilogii zaujalo hlavně to, že jednotlivé (ale ne všechny) kapitoly jsou propojeny zároveň s klipy na youtube (bývaly na samostatné stránce, ta už ale zřejmě nějakou dobu nefunguje a přesměrovává právě na kanál na youtube), které ilustrují průběh právě přečteného úseku. Je to zajímavý nápad, to bez diskuze, a co víc, většina těch klipů (resp. těch, co jsem viděla) byla natočená vážně dobře a dovedla bych si to představit jako plnohodnotný film (který by možná trošku snesl několik vyladění co do několika málo nelogičností).

Ani knížky samotné nemůžu hodnotit špatně, bavilo mě na nich to, že nejsou přehnaně dlouhé a děj tak poměrně rychle odsýpá, a i když je v některých chvílích poněkud předimenzovaný a jen těžko si představíte, že by se něco takového stalo ve skutečnosti, dá se to přejít. Skřípal z prvního dílu je záporák, jak se patří, druhý díl co do zápletky také nebyl nejhorší, ačkoliv někteří tomu často vytýkají neoriginálnost, ale pravděpodobně nejvíce se mi líbil díl třetí, Temná odhalení. Sice v něm nevystupoval děsivý zabiják Skřípalova typu, ale záporák Temných odhalení byl děsivý zase v jiném smyslu, v takovém, který mě osobně děsí více než krvavá, byť promyšlená, jatka.

Co se týče těch doprovodných videí, nejspíš bych doporučila, abyste se na ně podívali najednou až po dočtení. Ani ne tak kvůli možnosti, že by vám zabili představivost, spíš kvůli tomu, že může být otravné, když musíte knihu každou chvíli odkládat, abyste se mohli podívat na jedno video.

Čarotepec - Blake Charlton

Překvapení. Doslova. K Vánocům jsem se rozhodla vyzkoušet znovu Knihobita a uvnitř balíčku na mě kromě několika drobností čekal právě Čarotepec. Mimochodem, také se vám stává, že se na knihu těšíte už jen díky jejímu názvu? Možná i to byl důvod, proč jsem se vyhnula své obvyklé praktice, číst nové knížky až za několik měsíců, a pustila se do Čarotepce relativně brzy. A byla jsem příjemně překvapena. Velmi se mi líbil princip kouzlení a stejně tak skutečnost, že hlavnímu hrdinovi se sice všechno bortí pod rukama, a i když to je obvykle ten druhý extrém (první je, když se hrdinovi zase naopak daří všechno, na co sáhne), i tak jsem si nemohla pomoct, abych k Nicodemovi nepociťovala sympatie, protože si je prostě a jednoduše zaslouží.

Nenechte se zmýlit, není to žádná velká a hluboká fantasy jako Píseň ledu a ohně nebo Archiv Bouřné záře nebo Mistborn. Čarotepec může sice působit trochu jednodušeji, ale to neznamená, že by mu to ubíralo na čtivosti a faktu, že je to prostě příjemné počtení s příběhem, který nepůsobí jalově.

Volání netvora - Patrick Ness

Přestože námět není zrovna originální, navíc ani nepochází přímo z hlavy Patricka Nesse, nemůžu říct, že by na mě kniha nezapůsobila. Ačkoliv by se dal příběh označit za jednoduchou vyděračku citů, něco v sobě má. A to jistou syrovost a věrohodnost při popisu pocitů mladého Conora, nehledě na ilustrace Jima Kaye, které příběh provázejí. Dohromady to tvoří celek, který je jednoduše skličující a ne zrovna lehký na čtení, přestože je to příběh relativně krátký.

Můžu s klidem říct, že mně se to líbilo, jenom bych to asi tak úplně nezařadila do kategorie pro děti a mládež, protože pokud ti mladší neprocházejí právě něčím podobným jako Conor, nemyslím si, že mají šanci to správně uchopit a něco si z toho vzít.

Písně mrtvých - George R. R. Martin

Poslední lednovou knihou byla sbírka šesti povídek od autora známé Písně ledu a ohně. Už jsem se tu možná někdy zmínila, že povídkové knihy jsem dříve vůbec nemusela, nevyhovoval mi ten formát, kdy se člověk nestačil ani začíst a už byl konec. Nakonec jsem jim ale přišla na kloub a oblíbila si tu situaci, kdy je člověk prostě někam vržen bez zbytečného vysvětlování co a jak a proč a kde, kdy nemá k dispozici mapu ani jiné zeměpisné vysvětlivky apod.

Od Martina už jsem několik povídek četla, a tak jsem i celkem věděla, jak moc se mám nebo nemám těšit na Písně mrtvých. Byla jsem zvědavá a nakonec i mile překvapená, protože z těch šesti povídek nebyla ani jedna, která by se mi vysloveně nelíbila, protože to se prostě v povídkových sbírkách stává. Jistě, třeba takoví Netopýři mě zaujali jakože fakt moc, ale zbytek povídek za Netopýry neklopýtal příliš daleko. Martin prostě umí psát napínavě, ať už to je tenhle krátký formát nebo naopak ten rozvleklý jako u Písně ledu a ohně, a to se mi hrozně líbí, protože pak člověk může jít na jistotu.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. února 2016 v 14:53 | Reagovat

Z toho, co tu máš, jsem četla akorát Fangirl ... a měla jsem z ní obdobné pocity. Je to prostě hrozně miloučké, obzvlášť, když se do toho často dokážeš velmi dobře vcítit. :3

2 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 18. února 2016 v 1:47 | Reagovat

Ha, Čarotepce jsem recenzoval. Nápad je skvělý a úžasný (sám autor trpěl dyslexií). Ale v místě, kde by se měl román rozběhnout, se to trochu zasekne. A konec mne spíš zklamal (nebo jsem příliš náročný). Nicméně už jenom pro ten námět se těším na další díl.

3 Lowri Lowri | E-mail | Web | 20. února 2016 v 18:44 | Reagovat

Fangirl mě bavila, románky čtu čas od času velice ráda. :) Jen ten Simon Snow mi místy připadal hrozně debilní, ale to se dalo snést, příběhu to neškodilo. :D
Do PoloSvěta se mi ano po několika pokusech nepodařilo začíst, pletly se mi všechny ty výrazy i postavy. Nicméně moc se mi tam líbily ty slovní hříčky a věřím, že bych se v tom časem zorientovala, jen jsem to nikdy nevydržela číst dostatečně dlouho. :D Někdy to zkusím znovu.
Martinovy povídky mám hrozně ráda. Četla jsem Píseň pro Lyu a Písečníky, chystám se na Zpěvy hvězd a stínů. Ten kratší formát mi vyhovuje, líbí se mi, že to má spád a většinou překvapivý závěr. :)

4 Kelly Kelly | Web | 20. února 2016 v 20:51 | Reagovat

[3]: Jo, kdyby tam ten Simon Snow vůbec nebyl, tak by to taky ničemu neškodilo. :D Dneska jsem dočetla to Jaro a musím říct, že mně osobně se to líbilo snad víc jak ten první díl a přišlo mi, že je to i lehčí na zorientování, tak uvidíš, šanci bych tomu i dala. :)
Zpěvy hvězd a stínů taky nebyly špatné, ale zase tam těch povídek bylo o něco více, a u toho je riziko, že tam také bude více povídek, které zrovna nezaujmou. Ale Martin je Martin a zklamaná určitě nebudeš, za to se snad i zaručím. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.