Knihy přečtené za leden 2017

15. února 2017 v 11:15 | Kelly |  Koutek čtenářův
Příspěvek do knižní rubriky, olé! Upřímně, kdybych se měla krátce zmínit o knihách v roce 2016, tak je to děs, bída a ještě jednou děs. Spadla jsem asi tak na polovinu toho, co jsem dřív za rok přečetla. Asi. Já to pro jistotu ani nepočítala přesně. Ne že bych se za sebe styděla, pořád je lepší, když přečtu třeba dvacet knížek než vůbec žádnou, ale spíš mě to mrzí. Ale prostě není moc času, a i když jsem zjistila, že už se mi nedělá špatně v autobuse a že si v nich tedy mohu číst, tam je to oproti vlaku omezeno tím, že brzy ráno je tma (a to světlo v autobuse bývá mnohdy takové pofidérní) a když jezdím pozdě odpoledne, tak teď v zimě ještě taky (tady si můžete všimnout, že tenhle článek jsem očividně měla rozepsanou nějakou dobu, protože ráno sice ještě tma je, ale odpoledne už to tak hrozné není). To se ten čas na čtení hned trochu zkrouhne… Ale teď v lednu jsem třeba zvládla přečíst tři knížky. Tak trochu jsem se totiž i rozhodla, že s tím musím něco dělat. Potřebuju číst, potřebuju dohnat ty knihy, na které se těším už dlouho, a hlavně mi to i chybí. Když se mi bude chtít (hahaha), možná napíšu krátce něco o těch významnějších knihách, co jsem přečetla v roce 2016, ale uvidíme. Už to radši nebudu slibovat. :D



On the Other Side - Carrie Hope Fletcher

Tady sice měl být jen krátký popisek, ale nakonec se to trochu zvrtlo, já se rozepsala a teď se můj názor na On the Other Side nachází v samostatném článku.



Číst scénář k divadelní hře je trochu zvláštní. Přišlo mi to zvláštní už v povinné četbě, kdy jsem četla… ee, Pygmalion? a Lakomce, ale to bylo přece jen trochu něco jiného, protože to člověk čekal. Ale číst v takové podobě příběh, jehož předchozí díly byly normální knihy, to bylo… jiné. Ale nakonec to šlo docela rychle.
Nebylo to vysloveně špatné, ale ani nemůžu říct, že by mě to vyloženě nadchlo tak, abych o tom nadšeně brebentila na každém rohu, jak jsem ráda, že je Harry zpátky. Možná kdyby to bylo rozepsané v normální knize (popř. ve více dílech), tak by to bylo něco jiného, ale tohle bylo takové… zrychlené. Chápu, že se to v tom ději muselo nějak posunout, a chápu, že kdyby člověk viděl tu divadelní hru, tak by mu to asi také připadalo jiné.
Přesto asi můžu říct, že to bylo docela příjemné počtení, protože to prostě bylo z toho světa, který jsme měli (a máme) rádi. Albus by si občas zasloužil pár pohlavků, ale čemu se divit, když má za tátu toho brejlouna, že? :D Nicméně i přes pár nelogických děr tam bylo i pár vtipných momentů, a i když bych asi normálně dala jen lehoučce nadprůměrné hodnocení, kvůli nostalgii jsem to ohodnotila trochu lépe.



Číst Doctora Who v knižní podobě je něco podobného, jako číst Harryho Pottera v té divadelní. Na jednu stranu to nepůsobí tak úplně správně, tím spíš číst to v češtině. Doma mám sbírku dvanácti příběhů, co jsem si přivezla z Anglie, a když porovnám ten pocit při čtení, ty anglické se četly trochu jinak. Ale jasně, to lze snadno přisoudit tomu, že když je člověk zvyklý koukat zásadně s anglickými titulky nebo úplně bez nich, je to snazší tak uchopit.
Z česky vydaných knih o šílenci s modrou budkou jsem četla akorát jen tu úplně první, Závoj smutku, a pokud to mám (můžu) porovnat, Roj hrůzy se četl lépe. Asi to bylo i tím překladem, protože tentokrát se (myslím) v příběhu nevyskytovala žádná nechutnost jako "sonáč" - anebo jsem to úspěšně vyfiltrovala - a je vidět, že od toho Závoje smutku se překladatelova úroveň zlepšila. I obsahově to bylo příjemnější (a vážně se snažím neohlížet na to, že v Roji hrůzy vystupoval dvanáctý Doctor, kterého mám raději než toho jedenáctého), ačkoliv představa obřích pavouků a štírů a dalšího hmyzu není zrovna lákavá.
Co mě docela rozesmálo, byla reference na jeden díl ClassicWho, The Stones of Blood, ohledně skenování hyperprostoru, jestli se tam náhodou nenachází kosmická loď. Ono to tedy není vysloveně vtipná hláška, ale pobavilo mě to proto, že jsem ten konkrétní díl viděla zrovna pár dní předtím. Takže to bylo takové milé. Ono vůbec za toho dvanáctého Doctora bylo i v seriálu vidět víc těch referencí a to vždycky potěší, že ti tvůrci nezapomínají i na předchozí historii.
 


Komentáře

1 Kaunaz J. Isa Kaunaz J. Isa | Web | 16. února 2017 v 10:07 | Reagovat

Právě jsi mi připomenula, že jsem ten scénář k HP ještě nečetl. Asi přišel čas aktualizovat si seznam priorit.

2 stuprum stuprum | Web | 18. února 2017 v 17:10 | Reagovat

Za leden nic, za únor kousek Tommyknockerů. :)

3 Siginitou Siginitou | Web | 5. března 2017 v 14:16 | Reagovat

No to HP a proklaté dítě jsem ještě nečetla ale chtěla bych se k tomu dostat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Follow on Bloglovin

Navštěvuji:
(zbytek na bloglovinu)

Zdroje:

Ilustrační obrázky a animace jsou použity z tumblru (není-li řečeno jinak), nic nevydávám za své. Někdy je možné se obrázkem prokliknout na stránku, kde byla daná věc nalezena, ale někdy to je holt nemožné (dlouhodobě uloženo v počítači, ale snažím se doplňovat), avšak rozhodně to neznamená, že si něco přivlastňuji.